Článek
Jaroslav Šilhavý v televizním rozhovoru po zápase podal, společně se svým realizákem, rezignaci. Trenér zaslouží uznání, za pět let u národního týmu odvedl spoustu práce, jenom vzpomeňte v jakém stavu ho přebíral… Spousta lidí volala po jeho odvolání už po neúspěšné kvalifikaci na MS, s čímž jsem se ztotožňoval. Mužstvo poslední dobou stagnovalo, progres byl nulový, navíc mi přišlo, že určití členové realizačního týmu ztratili pokoru, respekt. Aféra ohledně sobotního nočního flámu tří expertů – Kuchty, Brabce, Coufala – jenom dokreslila to, jaká atmosféra uvnitř týmu panovala, jak někteří jeho členové vystupovali a působili navenek.
Je potřeba změna
Myslím si, že stejně jako nároďák by potřebovala pomyslné zemětřesení i celá fotbalová asociace. Podle mě dnes stojí na důležité křižovatce. Celá instituce mi nepřijde vůbec sexy, což musím uznat i jako její člen. Jsme bez vize, koncepce, trápíme se. Chtělo by to udělat rázné změny; některé se dají udělat hned, jiné jsou běh na delší trať. Je to zastaralá instituce, nikam se neposouvá, čehož jsem svědkem i ve svém okrese, kde působím jako předseda OFS Praha-západ.
Volali jsme po změně, která přišla; že by se ale směřování nějak výrazně hnulo, to se určitě říci nedá. Národní tým je výkladní skříní fotbalové asociace a reflektuje přesně to, jak FAČR funguje. Pro mě je to obrovská míra arogance a opovržení. Určití lidé přerostli své pole působnosti a začínají asociaci více škodit než jí pomáhat. Na důležitých místech máme nekompetentní lidi. Nerozumím tomu, jak se tam dostali a jak mohou svůj vliv ještě více posilovat. Chtěl bych vidět určitý směr, kterým se chceme posouvat.
Otázkou je, jestli pod současným vedením vůbec něco takového můžeme očekávat. Myslím, že je na čase bouchnout do stolu a něco s tím začít dělat. I přesto, že jsme postoupili, doufám, že se nebudeme chlácholit, že jsme to zvládli, že je všechno růžové, protože jednoznačně není. Přece jenom za současné konstelace se s prominutím na ME dostane každý, kdo má v sestavě 11 profíků. Výkonný výbor v čele s předsedou se musí rozhoupat a začít pořádně pracovat. Dohání nás státy, jako jsou Albánie a Moldavsko, nejen v herním projevu, ale i v celkovém nastavení a vedení. FAČR mi připomíná církev, jedná se o zastaralou, zchátralou, zkostnatělou instituci a nevidím v ní žádný progres.
Novým technickým ředitelem, který má velkou moc a rozsáhlé kompetence, je Erich Brabec. Stal se jím i přes to, že nemá velké množství zkušeností, i tak mu věřím a fandím. Viděli jsme, že když byl na této pozici Erichův předchůdce, pan Psotka, tak velice rychle skončil. Snažil se našemu fotbalu dát nějakou tvář, brzy ale pochopil, že vše nebude tak snadné a radši skončil. Technický ředitel podléhá VV, není to tedy funkce, kde by si člověk mohl o věcech rozhodovat sám, všechno kvůli tomu dlouho trvá, a jestli této funkci nedáme více svobody a pravomocí, bude její vliv viditelný pouze těžko.
Zakopaného psa vidím především ve struktuře, v koncepci, v absenci člověka, který si dupne a začne dělat tvrdá a nekompromisní rozhodnutí, ty mu však musí být povolena. Změny jsou potřeba, je potřeba to vyčistit, zbavit se lidí, kteří tam nemají co dělat, nejsou svých míst hodni, je potřeba udělat další revoluci.
Kdo by měl být novým trenérem reprezentace?
S odchodem Jardy Šilhavého vysvitla otázka, kdo by měl tým na EURO vést, těch jmen se nabízí víc. Prvním takovým je Ivan Hašek, člověk s obrovskými zkušenostmi. Hlavní protiargument k jeho osobě je to, že už spoustu let působí mimo Evropu, já to tak černě nevidím. Je to člověk, který fotbalu ohromně rozumí, má zkušenosti – a hlavně je to obrovská osobnost. To je jedna z věcí, kterou lidé Šilhavému vyčítali, špatně vystupoval, nebyl sebevědomý, nebyl tak silný v kramflecích, aby o všem rozhodoval sám. Potřebujeme trenéra, který bude skutečným lídrem, strhne tým a nenechá si do ničeho kecat.
Dále mě napadá i Víťa Lavička, který je sice smluvně vázán na Spartě, ale měl by mít výstupní klauzuli, která se týká právě národního týmu. Poslední dobou se hovoří i o Martinu Svědíkovi, ten sice nemá tolik zkušeností, ale je to trenér, který umí nastavit řád. Dokázal z průměrného ligového klubu udělat evropský. Jeho práce s hráči je vyhlášená, vypracoval se ve výraznou trenérskou osobnost. Napadlo mě i jméno, které se nikde moc neřešilo, je to trenér, který i přes svůj vysoký věk sleduje moderní trendy, vyvíjí se a jde s dobou. Jedná se o trenéra Koubka, který dokázal z tápající Plzně udělat opět dobře promazaný stroj. Otázkou ale je, jestli by on sám do toho vůbec chtěl jít.
Pracovní skupina je výsměch sportovní radě
Co mi ale hlava opravdu nebere, je vznik pracovní skupiny, která má volit nového reprezentačního trenéra. Jejím předsedou je Petr Fousek, kterého beru více jako politika než jako fotbalového experta. Dále jeho dva místopředsedové, Jiří Šidliák a Jan Richter, jejichž odbornost je mi trochu záhadou. Přítomnost Šádka naopak kvituji, je to manažer úspěšného klubu, stejně tak Erich Brabec, jako technický ředitel zde má své právoplatné místo. Kde je ale někdo ze sportovní rady, proč to nerozhoduje právě ona doplněná o pár bafuňářů? Kde jsou odborníci z řad bývalých hráčů či trenérů? Proč tam není třeba Verner Lička, kterému většina trenérů prošla více méně pod rukama, v metodickém úseku je ostatně vychovává. Opravu tomu vůbec nerozumím…
EURO v Německu by mělo být jakýmsi milníkem, začátkem nové cesty a určení směru, jakým se bude náš fotbal v letech následujících ubírat. Už samotná nominace by tento switch měla reflektovat. Nedlouho po ME začíná kvalifikace Mistrovství světa. Právě MS by mělo být naším cílem, dlouho jsme na něm nebyli. Prestiž světového šampionátu je s tím kontinentálním nesrovnatelná, hráči si mohou říct o skvělá angažmá. Kvalifikaci bychom měli podřídit vše, i následné ME. Vidím to tak, že kvalitu máme, rostou nám hráči, kteří jsou zajímaví, máme mladé trenéry, kteří jim dávají šanci, rozvíjí je a myslím si, že máme stále šanci na to otočit směřování našeho fotbalu do pozitivna.
