Článek
Když jsem po zápase Evropské ligy viděl prohlášení Davida Douděry, že v Liberci proti nim bude stát jedenáct hráčů v bráně, říkal jsem si, že mu chybí pokora a úcta k soupeři. Zrovna Severočeši jsou týmem, který se pod trenérem Kozlem snaží hrát fotbal, rozehrávat odzadu. Luboš byl už na Dukle trenérem, který si zakládal na kombinační hře a nechtěl, aby hráči nakopávali. Beru to jako velké Douděrovo faux pas. Na výkřiky a okázalá gesta na hřišti jsem si u něho už zvykl, ale měl by si občas dávat pozor na pusu. Co vím, tak je takový, že občas něco vypálí bezmyšlenkovitě, ale furt je to mladý kluk, co se učí, a věřím, že i tohle ho posune.
Teď už k samotnému zápasu. Slavia udělala překvapivě po čtvrteční pohárové bitvě pouze jednu změnu, sám trenér Trpišovský ale říkal, že následuje repre pauza a nebylo se na co šetřit. Liberec, možná extra motivován prohlášením Douděry, na Slavii vlítnul a za osm minut vedl 2:0. U druhé branky se prosadil Preisler právě přes Douděru, který navíc už o poločase střídal, takže se to halvbekovi Slavie vrátilo jako bumerang. Hráčům sešívaných chvíli trvalo, než se dostali do tempa, pak ale dokázali převzít otěže a vstřelili veledůležitou branku na 1:2, za tohoto stavu se šlo i do kabin.
Krátce po začátku druhého poločasu došlo na situaci, kdy Ogbu odrazem míče o zem napálil z bezprostřední blízkosti ruku Preislera, sudí po dlouhé konzultaci s VAR nakonec nařídil penaltu, tu proměnil Van Buren a srovnal na 2:2. V názoru na pokutový kop se shoduji s komisí rozhodčích, podle níž šlo o hrubou chybu a penalta se zahrávat neměla. Pravidlo o ruce je už takhle dost matoucí, ale co měl hráč dělat? Absolutně nemohl reagovat, byl trefený z půl metru, je to škoda, skoro každý týden tu pak musíme řešit chyby rozhodčích…
Slavia se může opřít o šířku kádru, ty top týmy v tomhle mají značnou výhodu. Musíme brát v potaz, že od covidu mají trenéři pět střídání a když můžete vyměnit pět hráčů za minimálně pět stejně kvalitních žolíků, musí se to někde projevit. Tým z Edenu díky tomu dokázal držet vysoké tempo a nakonec rozhodl krásnou brankou z 87. minuty.
Stejně jako v Liberci, tak i v Hradci došlo k chybě rozhodčího, která ovlivnila zápas. Druhá žlutá karta pro Olatunjiho byla udělena chybně, jak už ostatně přiznala i komise rozhodčích. Už v reálu jsem si říkal, že je to hodně přísné, zvlášť potom, co pár minut před tím Nigerijec jednu žlutou viděl. Zákrok na první pohled vypadal hůře, než ve skutečnosti byl, rozhodčí to bohužel takhle vyhodnotil, VAR v této situaci zasáhnout nemohl.
Už od začátku zápasu bylo vidět, že Hradec není ve své kůži, nehrál dobře, vypadalo to, jako by se Sparty bál. Pro letenské bylo extrémně důležité, že po náročném zápase v Evropě začali dobře a vstřelili branku. Pohyb Sparty nebyl úplně ideální, což se vzhledem k náročnému programu dá pochopit. Po vyloučení jako kdyby se hráči Hradce zalekli výhody a Spartě naopak narostla křídla, bylo to přesně obráceně, než by člověk očekával. Musím říct, že tam byly momenty, kdy Sparta v deseti nepůjčila vůbec Hradci balon, hrála velmi dobře, v pohybu, dobře kombinovala, navíc vstřelila snadné branky. První gól ještě v plném počtu dala po důrazu ve vápně a dobré anticipaci Adama Karabce, u druhé branky je až neuvěřitelné, kolik prostoru mladý Sparťan dostal, nad tím, že dostane tolik místa na penaltě, zůstává rozum stát. Tato situace jenom odrážela výkon Votroků, který i přesně pojmenoval trenér Kotal, bylo to z jejich strany ustrašené.
Láďa Krejčí se po červené přesunul do středu zálohy, kde zahrál výborně. Jeho velkou předností je, že dokáže skvěle zahrát jak na stoperu, tak uprostřed, což teď krásně demonstroval. Sparta šla po vyloučení do systému 441, Láďa se posunul výše a byl tam opravdu vynikající, rozjížděl většinu ofenzivních akcí, zastavoval protiútoky. Pro trenéra Priskeho je důležité, že se přesvědčil o tom, že Krejčí může hrát na středu, dává mu to další taktickou variantu.
O trenéru Koubkovi se říká, že je hodně konzervativní, naopak třeba Trpišovský často rotuje sestavou, tento víkend to však bylo úplně naopak. Jindra základní jedenáctku až na jednu změnu nechal stejnou a Koubek s tím výrazně zamíchal. Byl to ale logický krok, Plzeň hrála daleko, bylo tam náročné cestování, hráči toho měli plné brejle a potřebovali si odpočinout, proto dostali šanci i jiní. Vyústěním toho byl hodně otevřený zápas, nahoru dolů, Západočeši ale dokázali skóre otočit, i oni si pomohli svým širokým kádrem a duel zaslouženě zvládli.
Důležitější než tři body je ale zdravotní stav Jindry Staňka, jeho souboj s Drchalem vypadal hodně ošklivě. Od útočníka Jablonce to bylo nechtěné, stalo se to v zápalu boje. Jindra tam šel neohroženě, jako Superman, a bohužel to dopadlo takhle. Podle posledních zpráv to s ním vypadá relativně dobře, budu mu držet palce, aby se co nejrychleji mohl vrátit.
Baník doma ještě neztratil ani bod, ale s Pardubicemi ho čekal ohromně složitý zápas, Ostrava šla do duelu v roli jasného favorita, očekávalo se od ní vítězství. Pardubice jsou ale tým, který pod Radkem Kováčem hraje dobrý fotbal, jsou to mladí, běhaví kluci, kteří nedají nic zadarmo, a když neudělají vyloženou chybu, tak můžou na body pomýšlet s téměř každým ligovým soupeřem. Baník měl obrovský tlak, ale chyběl mi tam větší hlad po gólu, dotlačit to tam třeba i na sílu, navíc skvěle zachytal pardubický Budinský, a tak přišla první domácí ztráta. Dle mého názoru by letos měl Baník patřit do top šestky, mančaft mají silný, po tom pomalejším rozjezdu začíná mít mužstvo herní tvář.
Gólman Budinský podal opravdu heroický výkon, jak už to tak bývá, tak hráč proti svému bývalému klubu má vždycky větší motivaci, vypíše něco do kabiny a dělá všechno pro to, aby uspěl. Tentokrát se mu to povedlo, takže asi něco klukům do šatny přinese.
Další hojně rozebíranou situací z víkendu byla červená karta pro teplického Marečka. Ten v úniku stíhal Jurošku a došlo k lehkému zaškobrtnutí, v té rychlosti, v jaké oba hráči byli, ten pád už nešel zastavit. Od stopera Teplic to nebyla chtěná záležitost, ale dotknul se ho a nejspíše mu štrejchnul o nohu, v téhle rychlosti opravdu stačí malinko. Pád byl hodně teatrální na to, že tam ten kontakt byl jenom letmý, ale červená byla udělena po právu.
Slovácko už potřebovalo zabrat a celkem bez obtíží si v přesilovce dokráčelo pro tři body. Obhajoba první šestky, která se jim podařila uhrát třikrát po sobě, pro ně bude hodně náročná, stále v ní ale jsou, takže neradno je podceňovat, ale předpokládám, že to nebude v takovém stylu jako předchozí roky.
Olomouc přivítala Boleslav a očekával se dobrý, útočný fotbal, který se i odehrál. Čekal jsem, že Boleslav bude ještě více kousat, což se jí i místy dařilo, ale Olomouc využila každou šanci, navíc dokázala potrestat i zaváhání hostů v obraně. Tým z města automobilů byl herně v druhém poločase lepší, ale fotbal se hraje na góly a ty dávali pouze domácí. Za Hanáky nenaskočili Juliš s Vodhánělem, což jsou strůjci olomouckých ofenzivních akcí, ale klobouk dolů, jak si bez nich poradili. Za Olomouc se prosadili všichni čtyři obránci, což je nevídaný počin a velká rarita. Olomouc ukázala, jak moc je silná ve standartních situacích, což mimochodem zmiňoval i Pavel Hapal.
Aktuálně je na obzoru reprezentační pauza, jedeme do Albánie, kde nás čeká extrémně důležitý zápas. Hráčům i trenérům bych chtěl popřát, ať se jim to povede, ať bojují jako lvi a doufám, že udrží naděje na postup, protože nedostat se na závěrečný turnaj by byla věčná škoda a velké zklamání. Soupeř bude velmi dobrý, jak už ukázal v Edenu, a bude potřeba podat výkon na hranici svých možností, věřím však, že to zvládneme.
