Navzájem se vytáhly k medailím. Eva je skvělá a inspirující, vzkázala zlatá Australanka

Livigno (od našeho zpravodaje) - Ani jedna neměla z rozřazení pro osmifinále velkou radost. Adamczyková se navzdory vítězství v kvalifikaci nevyhnula pořádně těžké sokyni. A nejásala ani Australanka, která po chybě obsadila až 17. místo. „Když jsem viděla, že na ni půjdu hned v prvním kole, věděla jsem, že mě nečeká nic lehkého. Ale doufala jsem, že mě to probudí,“ vykládala na dotaz Sport.cz.

Po všech čtyřech vyřazovacích jízdách se ale na sebe mohly spokojeně usmát, protože za sebou vždy nechaly všechny ostatní. „Hodně husté, něco takového se podle mě nikdy nestalo,“ tušila sympatická Australanka.

„Celkem nás to sblížilo,“ usmála se Adamczyková. „Ale známe se celkem dost. Jeden z jejích trenérů je Čech, tak si z toho dělal vtípky, že jsme klokanice se samicí,“ narážela na své dívčí příjmení Samková.

Baffová oplakala dojetím už vítězné semifinále a postup mezi nejlepší čtyřku. „Spadly ze mě emoce. Normálně tohle nedělám, ale asi se ve mně nahromadily čtyři roky tvrdé práce a všechno to šlo ven,“ vysvětlovala. A další slzy štěstí přišly po finále.

Drama ve finálové jízdě totiž vyšlo lépe pro Australanku. Obě snowboardistky však slavily se stejným nadšením. Češka možná ještě více. „Sdílet s ní tenhle moment bylo krásné. Byla to ona, kdo mě porazil na mém prvním mistrovství světa před třemi roky. Je husté, že se teď pořadí otočilo,“ připomínala Baffová triumf zkušenější parťačky z Gruzie 2023.

Na Adamczykovou měla jen samá slova chvály. „Je to skvělá holka. A je hodně inspirující, že se takhle vrátila po mateřské pauze,“ podotkla a ocenila i Chloé Trespeuchovou a Faye Thelenovou, které rovněž absolvovaly nesnadný návrat.

A v závodě se také neztratily, Francouzka skončila devátá a Američanka sedmá. „Spousta lidí si myslí, že když má žena dítě, musí se sportu vzdát. Je super, že ukázaly, že můžeme zvládat obojí,“ chválila Baffová.

Předchozí dva dny prožívala naprostou pohádku. Nadchnout ji totiž musel i čtvrteční závod mužů, ve kterém bral zlato krajan Cooper Woods. „Znám jeho i jeho rodinu opravdu dobře. To, co předvedl včera, ve mně zažehlo malý oheň. Řekla jsem si: ‚Když to dokáže on, dokážu to taky.‘ Teď mu budu muset jít ukázat, že se mi to taky povedlo,“ culila se 23letá Australanka.

A co víc, pro stříbro si dojel její kanadský přítel Éliot Grondin. „Je velkou součástí mého života i závodění. Pomáhali jsme si navzájem. On okopíroval jednu mou zatáčku z tréninku,“ smála se. „Ale ne, opravdu mi pomohl vylepšit pár nedostatků. A taky mi doporučil sportovního psychologa, který ho ohromně posunul a mě v poslední době taky,“ líčila jediná přemožitelka Evy Adamczykové.

Na krku se jí tak po zásluze houpala zlatá medaile. „Ráda bych řekla, že tomu nemůžu uvěřit, ale vlastně tak trochu můžu. Mám pocit, že si to zasloužím. Tvrdě jsem na tom pracovala, takže jsem věděla, že to dokážu. Ale mít medaili skutečně na krku je opravdu, opravdu skvělé,“ prohlásila šťastná Baffová.