Článek
Livigno (od našeho zpravodaje) – Těsně před Vánoci jel kvalifikaci v rámci Světového poháru v italské Carezze, když nezvládl jednu ze zatáček. Spadl tak nešťastně, že se vřítil přímo do tratě rakouského soupeře Christophera Karnera, který českého mladíka sestřelil a snowboardem mu přeřízl ruku.
„Celkově to byl trochu bizár. Šel jsem mu před startem popřát hodně štěstí a on si zrovna kontroloval hrany, jestli je má dostatečně ostré. Tak potvrzuju, že je ostré měl,“ může se Minárik nyní už usmát nad kritickou situací.
V prosinci mu ale do smíchu rozhodně nebylo. „Vypadalo to dost špatně. Hned mi v hlavě naskočilo, že je olympiáda v háji. A celá sezona taky,“ vzpomíná. A tak začal závod s časem. „Bylo to dost složité,“ uznává.
Ruka se nakonec stihla zahojit včas. „Děkuju všem, kteří se o mě starali. Jsem fit a vůbec mě to nelimituje. Navíc jsem stihl něco natrénovat,“ pochvaluje si. „Je neskutečné, že tu opravdu stojím a můžu reprezentovat Česko na olympiádě. Těším se. Pošlu to tam na sto procent. Snad to dopadne dobře,“ doufá.
Sjezdovka v Livignu se mu zamlouvá. „Povrch vypadá dobře, sklon taky. Trať je krásná, ale taky nevídaně dlouhá,“ podotýká před nedělním závodem, v němž by rád vyjel překvapivý postup z kvalifikace.
Nejvíce českých očí se ovšem bude upínat na medailové naděje v ženách, Zuzanu Maděrovou a především Ester Ledeckou. „Techniku má neskutečnou. Je husté to vidět na vlastní oči. Styl má krásný a využívá sílu z lyží. Navíc jezdí na mužském prkně, které je o něco širší a delší. Všechno do sebe zapadá,“ popisuje Minárik. „Ester trénuje úplně sama, ale když ji vidím na Světovém poháru nebo na olympiádě, trochu si pokecáme nebo se aspoň pozdravíme,“ pokračuje.
Stejně jako české snowboardistky, tak rovněž on bojuje o to, aby paralelní obří slalom zůstal v programu olympiády i pro další hry. „Všichni za to bojujeme a myslím, že se teď naše pozice trochu zlepšila. Věřím, že v neděli nás bude sledovat fakt hodně lidí. Tenhle sport prostě musí zůstat, konec si nezasloužíme,“ míní Minárik.
Za čtyři roky ve Francii by se pod pěti kruhy mohla představit i jeho mladší sestra, nyní 16letá Vendula. „Jezdí fakt krásně a dává tomu maximum. Bylo by krásné, kdybychom se na olympiádě potkali,“ sní talentovaný závodník, kterého do Itálie přijela podpořit rodina i kamarádi.
„Bude to hodně velký stres. V hlavě jsem na tom dobře, ale myšlenky na to, že mě sledují všichni známí a vlastně i neznámí, je těžké zkrotit. Chci se ukázat, hlavně ne spadnout v první bráně. Musím to zvládnout,“ velí dvojnásobný medailista z mistrovství světa juniorů před velkou premiérou.
Na zimní olympijské hry to dotáhl už na startu velké kariéry. Přitom až do patnácti let kombinoval dva naprosto odlišné sporty, hrál také florbal. „Bylo to těžké rozhodování. Florbal mě moc bavil a myslím, že mi i šel. Měl jsem to padesát na padesát, ale nakonec vyhrál snowboard. Asi jsem zvolil správně,“ usmívá se. „S florbalem bych se na olympiádu zatím nedostal, ale doufám, že se v budoucnu taky na turnaj probojuje,“ dodává Minárik.
Snad ale pod pěti kruhy hlavně zůstane atraktivní snowboardová disciplína, protože Česku vedle Ledecké a Maděrové roste další zajímavé jméno.
