Hlavní obsah

Ta poslední rána… Voborníkovou mrzel výstřel, který ji stál elitní pětku

Výrazně vylepšila své olympijské maximum, probila se do elitní patnáctky. „Před závodem by to bylo super, ale teď,“ trochu si povzdechla Tereza Voborníková po biatlonovém vytrvalostním závodě v Anterselvě. Poslední z dvaceti ran ji stála výrazně lepší výsledek.

Foto: Ondřej Deml, ČTK

Tereza Voborníková při vytrvalostním závodě v Anterselvě.

Článek

Anterselva (od našeho zpravodaje) – Měla za sebou devatenáct z dvaceti ran, jediná nenašla svůj cíl. Pokud by trefila i poslední, v celkových výsledcích by se posunula před domácí hvězdu Dorotheu Wiererovou na pátou příčku.

To samozřejmě v tu chvíli netušila, ale věděla, že ji bude chyba pořádně mrzet. Také se po ní nešťastně podívala vzhůru, než se sklonila pro hůlky.

„Při sprintu bych tu ránu neodkládala. Čtyři šly v rytmu, tu poslední jsem potřebovala prodýchnout. Ale bohužel mi nebylo přáno,“ posteskla si poté, co do cíle dojela jako patnáctá, čtyři příčky za nejlepší Češkou Terezou Vinklárkovou.

Olympiáda 2026 v Miláně a Cortině

Na rozdíl od mužů, kteří si po svém úterním závodě posteskli nad přípravou lyží, Voborníkovou na trati nic nebrzdilo. „Lyže byly srovnatelné se všemi ostatními, nikdo mi neodjížděl,“ pochvalovala si na trati nejrychlejší z českých biatlonistek.

Na tom měla samozřejmě největší podíl její fyzická připravenost. Po pozvolnějším vstupu do sezony s trenéry vyladila formu na vrchol sezony optimálně, což naznačila už při svém povedeném úseku ve smíšené štafetě.

„Jsem hlavně ráda, že to je dobré běžecky, s časem jsem spokojená. Kéž by mi to zůstalo na sprint,“ vyhlíží sobotní závod Voborníková, jejímž maximem na předchozí olympiádě v Pekingu bylo 34. místo z vytrvalostního závodu.