Článek
Má českou matku a rakouského otce, od dětství vlastnil pasy obou zemí. I když v Česku nikdy dlouhodobě nežil, má k této zemi hodně blízko. „Mám tu babičku, jako malý jsem sem jezdil na celé léto,“ vypráví plynulou češtinou. „S mamkou mluvím česky a s tátou německy. Trochu se ta čeština teď zhoršila, ale zase se zlepší,“ slibuje s úsměvem.
V Česku spolupracoval s běžeckým trenérem Jiřím Sequentem, byl tak tréninkovým parťákem třeba národního rekordmana na 1500 m Jakuba Holuši. Reprezentoval ale Rakousko, až minulý rok se rozhodl pro zásadní změnu a zavolal českému reprezentačnímu kouči a dlouholetému kamarádovi Janu Čelůstkovi.
„Říkal jsem mu, že buď budu závodit za vás, nebo to zapíchnu. Ale v Rakousku už ne. A teď sedím tady, byl to logický krok,“ s úsměvem a ve zkratce popisoval svůj přesun Demuth, když na předsezónní tiskové konferenci vystupoval už jako člen českého týmu.
Martin Demuth symbolicky přebírá českou kombinézu od předsedy České triatlonové asociace Antonína Bauera a reprezentačního trenéra Jana Čelůstky (vlevo).
Co mu v rodné zemi vadilo? Sportovní podmínky pro triatlon, minimální podpora. „Třeba na závody do Turecka jsme jeli velkým autobusem, aby se nemuselo platit za letecký přesun kol,“ vypráví. Těžko pak mohl konkurovat elitě.
Demuth má přitom poslední dva roky základnu ve španělské Gironě, kde je členem mezinárodní skupiny. „Všechno si platím sám, byt i trenéra. Ale když chcete nějaké výsledky, musíte do sebe investovat, nejsou to vyhozené peníze,“ má jasno, že přesun do města, kde působí třeba i český fotbalista Ladislav Krejčí, byla správná volba.
„Fotbal je tam velký, stadion mají asi 100 metrů od atletického, kde běháme. Ale Girona je i cyklistické město, tolik lidí na kole jako teď přes Velikonoce jsem nikdy neviděl,“ říká. „Celý rok se dá venku běhat a jezdit na kole, všude to mám kousek, skupina včetně aktuální olympijské vítězky je také výborná,“ pochvaluje si.
Demuth, jenž se v posledních měsících věnoval závodům na poloviční ironmanské distanci, byl na olympiádě v Paříži rakouským náhradníkem, v Los Angeles by chtěl být českým závodníkem.
„Jedna cesta je individuální přes žebříček, druhá přes štafetu, která by nám zajistila účast dvou mužů a dvou žen i v individuálním závodě. A Martin byl loni v žebříčku výše než nejlepší český muž,“ říká reprezentační kouč Čelůstka. V Paříži měl český triatlon jediného zástupce, Petru Kuříkovou, která kvůli těhotenství letos přerušila kariéru.
Na premiéru v českých barvách si ale Demuth ještě musí počkat. Standardně při změně reprezentace nesmí závodník za novou zemi závodit dva roky, při dohodě obou federací jako v tomto případě rok.
Lhůta, po kterou může Demuth závodit jen v neutrální kombinéze s logem Světového triatlonu, vyprší krátce před domácím vrcholem v podobě Světového poháru v Karlových Varech 13. září.
„Je spíš náhoda, že to tak vyšlo. Nevěděli jsme, jestli se to počítá od podpisu papírů nebo už od posledního startu. Ale měl by to být poslední závod, tak to vyjde,“ věří Demuth, jenž naposledy za Rakousko závodil loni právě v Karlových Varech.
„Ale nevím, jestli dostanu divokou kartu, jak jsem teď nezávodil, propadl jsem se v žebříčku. Každopádně by to byla krásná premiéra v novém dresu. Není lepší závod než Vary a to neříkám proto, že budu závodit za Česko. Každý, s kým se v triatlonu bavím, se sem těší,“ doplňuje Demuth.
