Článek
Klíčovými faktory pro záchrannou akci jsou počasí a dostupnost místa nehody. Dahlmeierová zahynula 28. července při skalním sesuvu během expedice na 6 096 metrů vysoký vrchol v Pákistánu.
Podle jejího manažerského zastoupení sama předem stanovila, že v případě smrti by tělo mělo zůstat v místě neštěstí, pokud by záchranáři měli být během akce vystaveni nebezpečí ztráty života.
„Vyzvednutí Lauřina těla možné je, ale je to nesmírně riskantní, jak po zemi, tak vrtulníkem,“ řekl americký horolezec Jackson Marvell. Společně s Němcem Thomasem Huberem, Francouzem Alanem Rousseauem a svým krajanem Tadem McReaem se zúčastnil neúspěšného pokusu o záchranu Dahlmeierové.
Podle dalších informací z Pákistánu se ovšem může stát, že k vyzvednutí těla přece jen dojde, ale později. Alespoň to naznačili zástupci místních úřadů, které letos v oblasti kolem vrcholu Laila registrují smrt nejméně dvou dalších horolezců.
V souvislosti s ponecháním těla Dahlmeierové pod vrcholem se objevují další čísla. Není sice možné s naprostou jistotou říct, kolik lidí zemřelo třeba při pokusu o zdolání nejvyšší hory světa Mount Everestu (8 848 metrů nad hladinou moře), ale příslušná databáze odhaduje mezi lety 1921 a 2024 přibližně 340 úmrtí. Na druhé nejvyšší kótě, 8 611 metrů vysoké K2, od 30. let 20. století zemřelo přibližně 90 lidí.
Odhaduje se, že zhruba polovina mrtvých na Everestu zůstala. Buď proto, že nebyli vůbec nalezeni, nebo proto, že jejich přesun je nemožný.
Některá těla tam zůstávají ležet roky a desetiletí, někdy na dohled od tradičních lezeckých tras. Tání ledu a sněhu v posledních letech některé ztracené pozůstatky zviditelnilo. Realitu s mrtvolami na dohled potvrzují čeští horolezci.
Některá těla se stávala i orientačními body a podle zahraničních médií dostávala dokonce jména – například „Zelené boty“, jinak řečeno mrtvý horolezec v zeleném obutí.
Ostatky některých obětí bývají někdy odsunuty mimo hlavní horolezecké trasy.
Záchranné operace z nejvyšších nadmořských výšek, z oblastí, kde se vzduch extrémně řídký v takzvané „zóně smrti“, jsou ale riskantní a málo vídané.
Podle šerpů jsou těla, která leží ve výšinách, zmrzlá, a o to je případné snášení dolů ještě komplikovanější. Na jednu oběť je potřeba až čtyři nosiče. To vše v mimořádně nehostinných podmínkách a často děsivém počasí.
Nejsou to jen extrémní podmínky, které ztěžují vyzvednutí těla, ale jde o velmi nákladnou záležitost. „Přeprava těla z Mount Everestu může stát až 100 000 dolarů,“ říká Mingma Sherpa, vedoucí expediční organizace Seven Summit Treks. Pokud se zesnulý nachází blízko pod vrcholem, stojí to ještě více.
Mrtvých ve výšinách přibývá. I proto, že každoročně v lezeckém okně na vrchol Everestu míří zástup více, ale i méně zdatných jedinců. Ne každý má štěstí na počasí.
A co víc? I samotná záchranná akce nebo jiné bohulibé tažení nahoru můžou přinést problémy.
Kvůli vysokému provozu a značnému množství odpadků místní úřady prostřednictvím šerpů řeší úklid ve výšinách. Loni v létě 2024 noviny The Himalayan Times informovaly o úklidové operaci na několika osmitisícovkách. Nejenže bylo do údolí sneseno jedenáct tun odpadků, ale podle úřadů zemřelo i pět lidí.
Ve většině případů tragicky zesnulých horolezců přijíždějících z celého světa musí rodiny nést náklady na vyzvednutí, uvádějí horští průvodci a cestovní kanceláře.
Dobrodruzi hledající napětí ve výšinách to moc dobře vědí. Dahlmeierová nebyla výjimkou.
„Podmínky na hoře se dramaticky mění, každý den dochází k výraznému sesuvu kamení. A i když jste na dlouhém laně připevněném k helikoptéře, stále padá po stěně spousta balvanů,“ nastínil situaci záchranář-horolezec Marvell. Operace na snesení těla Dahlmeierové se nechystá.
