Článek
Měl volné pondělí a v úterý už zase šel na tréninkový planš. Turnaje následují jeden za druhým, na odpočinek není prostor.
„Regenerace je důležitá. Je rozdíl, když za turnaj absolvujete šest zápasů nebo dva. Navíc v pavouku 64 šermířů jsou třeba dva, kteří se tam dostali i díky štěstí na los, se všemi ostatními jsou to těžké zápasy od prvního kola,“ vyprávěl 31letý medailista z olympijského Tokia pro Sport.cz.
V listopadu jste triumfoval na Mallorce, z turnajů Grand Prix letos přivezl bronzy z Turína i Limy. Taková konzistence je spíše vzácností.
Je to super a opravdu to není časté, je nás pár, kteří se dokážeme pravidelně dostávat do závěrečných bojů. Vím, že práce, kterou děláme, dává smysl. Ale také to neberu jako samozřejmost a jedu na každý turnaj s pokorou. Ani teď v Káhiře jsem nečekal medaili, ty dva turnaje Grand Prix byly hodně náročné i emočně, stály dost vnitřních sil. Ale často, když od sebe tolik nečekáte, přijdou takové momenty.
V Káhiře jste stříbro obhájil. Loni vás ale během turnaje přemohlo nachlazení a horečky, ve finále jste ztratil vedení 7:0. Teď jste si úspěch užil víc?
Určitě, byl jsem relativně zdravý. Měli jsme ráno před turnajem debatu, kdy mi trenér říkal, ať si užívám, co dělám. Jezdíme po světě a žijeme v emocích, to moc lidí nezažije, když jde každý den do kanclu. Během kariéry jsem zažil hodně emočních zvratů, ale díky nim cítím, že naplno žiju. Třeba teď s Massialasem jsem to cítil hodně, jak mi buší srdce a jsem zadýchaný.
Emoce po vytouženém vítězství ve čtvrtfinále nad americkým esem byly na vás znát, lehl jste si na planš. Výjimečný moment?
Rozhodně. Byl jediný, koho jsem zatím nedokázal porazit. Teď jsme se přetahovali o vedení, ale nikdy jsem to nevzdal. Závěr už byl pak o morálu, kdo si jak věří. Byl to krásný zážitek a potvrdilo se, že nikdo není neporazitelný.
Měnil jste taktiku oproti předchozím osmi zápasům?
Pokaždé jsem se ji snažil měnit. Musel jsem být trpělivý, dřív byl po minutě stav třeba 5:5, tady jsem po minutě vedl 1:0, když jsme každý ubránili dva útoky. Podíval jsem se na trenéra a říkal, že to nemůžeme udýchat. Úplný konec už si ani nepamatuju, ale i tam byla důležitá taktika. Trenér říkal, ať jdu dopředu, protože má dobré útoky, a ať se mu snažím dostat pod ruku.
V Káhiře se mělo šermovat už v březnu, ale napjatá situace na Blízkém východě způsobila přesun turnaje. Jak vám to komplikovalo cestovní plány?
Cestovní ne, dopravu řešil svaz, spíš z pohledu přípravy. Turnaje máme jednou za tři týdny nebo měsíc, kdy se snažíme dostat do formy a pak z ní zase vyjít, protože držet ji furt je mentálně i fyzicky nereálné.
Šermoval jste v jihoamerické Limě, teď v africké Káhiře, další turnaje jsou na programu v Asii. Jak se cestuje s flerety? Odbavit na palubu je asi nemůžete…
To by se asi lidé polekali, stačilo, že jsem jednou šel po Londýně, neměl fleret v tašce a hned u mě byla policie, jestli se nechci pokusit o útok. Takže jsou zabalené a cestují jako nadměrné zavazadlo. Posíláme je s předstihem dvou dnů, aby stihly dorazit včas.
Už se stalo, že nedorazily?
Jednou ano, tak jsem si musel půjčit od týmového kolegy, ale zrovna flerety jsou hodně upravované na ruku, tak to není ideální. Naštěstí se to víckrát nestalo, jen u tašek.
Alexander Choupenitch skončil na Světovém poháru v Káhiře druhý.
Ve světovém žebříčku jste teď pátý, ale o olympiádu v Los Angeles se začne bojovat až za rok.
To je ještě za dlouho, teď se dívám do téhle sezony. To postavení je skvělé, zkresluje ho, že nemám tolik bodů z loňského mistrovství Evropy a světa, za poslední měsíce je Ital Bianchi jednička a já dvojka. Hodně bodů bude ve hře teď v Šanghaji a pak na mistrovství Evropy.
S nástupem boje o olympiádu konkurence ještě přitvrdí, nebo to už nejde?
Často bývají nabitější i roky mimo olympiády, kdy mají někteří svůj vrchol. Určitě někdo zase vylétne, jako teď Japonec Kazuki Imura, který vyhrál v Káhiře. Naopak Ryan Choi z Hongkongu, který je světová jednička, jeden turnaj vyhrál a ve třech nepostoupil mezi 32 nejlepších, takže má výsledky hodně kolísavé.
Kdy máte šermířský vrchol vy?
Ten teprve přijde. (úsměv)
