Článek
Val di Fiemme (od naší zpravodajky) - - „V cíli jsem brečela, protože to je neskutečně emotivní. Byla jsem dehydratovaná a neudělalo se mi úplně dobře, je to poučení, že musím víc pít,“ říkala viditelně oslabená Bubeníčková, když už se s medailí na krku dostala mezi české novináře. „Hrozně jsem chtěla jít na ceremoniál, protože se může stát, že už to nezažiju. Dělala jsem všechno proto, abych tam mohla, obskakovali mě lékaři, což bylo trochu stresující, ale byl to velký zážitek.“
Dlouhý čtyřpoložkový závod zvládla Bubeníčková excelentně, minula pouze jeden terč na poslední střelbě a do závěrečného kola vybíhala se ztrátou pěti vteřin na druhé místo, dokázala se ale zmáčknout a vybojovat stříbro. „Trošku jsem se bála, že už to ve čtvrtém kole nevydržím, ale řekla jsem si, že jedu o medaili a dám do toho úplně všechno, takže to pak v cíli dopadlo, jak to dopadlo,“ krčila rameny závodnice, jejímž trasérem je David Šrůtek, který si na krk také pověsil stříbro.
„Já jsem hrozně šťastný, ale ta medaile je hlavně Simčina zásluha, já jsem si jenom říkal, že nesmím udělat nějakou chybu,“ říkal rozechvělým hlasem Šrůtek, který věřil, že síly české dvojici nedojdou. „Viděl jsem, že Simča do toho šla opravdu naplno, a říkal jsem si, že buď to vydrží, nebo ne. Tak to vydržela do cíle a pak už to nešlo,“ smál se trasér.
Teprve sedmnáctiletá Bubeníčková je velkou nadějí českého parasportu, ve startovním poli biatlonistek je jednou ze dvou závodnic, které jsou zcela nevidomé. O zrak přicházela postupně kvůli atrofii očních nervů. „Pro mě je tohle strašné zadostiučinění za všechnu práci. Že jsem paralympijská medailistka, je úžasné, i když vítězka by znělo líp,“ směje se závodnice.
Jejím velkým vzorem je plavec David Kratochvíl, který je také nevidomý a na paralympiádě v Paříži vybojoval tři cenné kovy. Osobně se však nikdy nepotkali. „Zažila jsem včera takové překvapení, když mi David zavolal a hrozně mi pomohl, nakopl mě. Bylo to hustý a já se z toho ještě teď vzpamatovávám,“ přiznávala vděčná Bubeníčková, která je ještě o rok mladší než její vzor.
Kromě telefonátu s úspěšným českým paralympionikem měla Bubeníčková ještě další speciální motivaci pro nedělní závod. „Včera měla moje babička narozeniny a já jsem na to trochu zapomněla, myslela jsem, že je má až dneska. Takže jsem to chtěla napravit a jela jsem pro ni, protože vím, že tady je, a doufám, že jsem jí udělala radost,“ vyprávěla reprezentantka.
Zimní paralympiáda 2026
V pořadí již XIV. zimní paralympijské hry se konají v termínu od 6. do 15. března 2026. Letošní česká výprava má rekordních 24 sportovců, kteří budou bojovat o medaile v para hokeji, para biatlonu, alpském lyžování a běžeckém lyžování. Největší šance na medaili se přisuzuje českým parahokejistům a lyžařce a biatlonistce Simoně Bubeníčkové.
Medaile: STŘÍBRO: Carina Edlingerová (biatlon), STŘÍBRO: Simona Bubeníčková (biatlon)
Rodačka z Náchoda se kromě medaile ale může těšit i na další odměnu. „Já jsem se v tom posledním kole zmáčkla a jela jsem pro dort, který mi slíbila ségra, když budu mít medaili. A taky pro slovinský odznáček, který mi slíbil servisák, takže jsem strašně šťastná,“ rozjímala Bubeníčková.
Jako zcela nevidomá závodnice medaili pozná pouze po hmatu. „Ta medaile je strašně těžká, nejdřív mi ji nešlo ani zvednout. Je hodně masivní a budu muset vymyslet nějaké pořádné místo, kam si ji vystavím,“ říká čerstvá stříbrná medailistka, která může další cenný kov vybojovat ještě v běžeckém lyžování, které je její hlavní disciplínou.
