Bonnie a Clyde po česku. Vonášek o roli v klipu Landy, porážce Barcelony a triumfech s poštovními holuby

„Tehdy musel skutečně napsat prezident Lokerenu pro ministerstvo vnitra potvrzení, že jsem fotbalista a chovám poštovní holuby. Nešlo jim totiž do hlavy, proč nějaký Čech chová právě v Belgii poštovní holuby. Dokonce přemýšleli, zda nejde o špionáž," vzpomíná Roman Vonášek v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku na osm let, které prožil v Lokerenu a kde se kromě fotbalu věnoval i svému celoživotnímu koníčku.

„Stal jsem se tam dokonce členem spolku Belgických chovatelů poštovních holubů, což už něco znamená. Belgie je totiž kolébkou tohoto koníčku, pořádají se tam aukce, závody, na holuby se sází, tahle vášeň může člověka i uživit. Ale musíte být fakt dobrý, protože Belgičané jsou skutečnými profíky," vzpomíná Vonášek, jak se v Lokerenu stěhoval na kraj města jen proto, aby si mohl pořídit holubník, jak mu prezident konkurenčního FC Bruggy daroval několik holubů, aby mohl také soutěžit, a dokonce i na to, jak vyhrával a dostal se na stránky tamních novin. Nejen jako fotbalista, ale i úspěšný chovatel.

„Pamatuji si to jako dneska. Hráli jsme derby s Beverenem, za který kopal Lambert Šmíd. Dopoledne jsem holuby vypustil, odpoledne jsme hráli zápas, který jsme 4:1 vyhráli. Druhý den byl v novinách titulek: Na Daknamu stříleli jen Češi. Dva naše góly dal totiž Honza Koller, jeden já a jeden Venca Budka, za Beveren pak střílel branku Lambert. Tím to nekončilo, protože když čtenáři otočili stránku, praštil je do očí jiný titulek: Vonášek skóroval nejen na hřišti. Můj holub totiž svůj závod vyhrál. Samozřejmě jsme to oslavili tak, že mě museli odnést," smál se ještě po letech u mikrofonu Sport.cz Roman Vonášek.

Nejrůznějších zážitků a vzpomínek servíroval v dalším díle Kopaček na hřebíku vůbec spoustu. Třeba o tom, jak byl po přestupu do Sparty na Letné o dvě hodiny dřív než ostatní, aby snad nezmeškal první trénink. Jak v éře německého trenéra Jürgena Sundermanna zapíjeli narození jeho druhého syna tak vehementně, že se druhý den při výběhu do Stromovky museli zastavit v hospodě na pivo.

„Pár vyprošťováků jsme si dali, jenže jsme neměli na zaplacení. Naštěstí tam popíjeli dělníci z Metrostavu, takže jsme s nimi udělali kšeft. My jim dali teplákovky Lotto, oni nám montérky, a ještě za nás zatáhli útratu. Horší bylo, když jsme přiběhli zpátky na stadion. Vrátný nás nechtěl pustit dovnitř, trenér Sundermann také pochopil, která bije," rozpovídal se Roman Vonášek.

Samozřejmě vyprávěl i o památném utkání s Cruyffovou Barcelonou, nad kterou Sparta 1. dubna 1992 vyhrála 1:0.

„Pro známé, kteří se přijeli na utkání podívat, jsem měl vstupenky. Dal jsem jim je s tím, že se s nimi nemohu zdržet, protože se musím jít rozcvičit. Mysleli si, že je to apríl. Vždyť já před tím odehrál ze Spartu jedinou minutu v derby se Slavií. Jenže on to apríl nebyl. Já hrál a Barcelonu jsme porazili. A hrál jsme bez trémy a nervozity. Proč bych se něčím takovým trápil? Když jdete mezi deset skvělých fotbalistů, z nichž většina hrála za reprezentaci, nemůžete jim to zkazit. Leda že byste byl úplné kopyto," vzpomínal Vonášek na zápas, který se stal pro Spartu utkáním století.

Roman Vonášek ovšem vzpomínal i na Pavla Nedvěda, s nímž hrál v Plzni i potom ve Spartě, stejně jako na Jana Kollera, kterého tehdejší majitel Sparty Petr Mach přidal Lokerenu jako svůj osobní prezent k Vonáškovi a Budkovi mířícím do belgických služeb.

Došlo ale i na zmiňovaný videoklip Daniela Landy, v němž si Vonášek zahrál roli číšníka.

„Když jsem přijel z natáčení domů, dvouletý syn mě vůbec nepoznal. Maskérka mi do vlasů napatlala tolik gelu, že můj účes byl neprůstřelný. Odrazila by se od něj i ta kulka z pistole, z níž se v klipu střílelo. Hlavní ale bylo, že se videoklip Motýlek povedl. I v kabině na Letné jsme si ho pak pouštěli," vyprávěl Roman Vonášek v dalším díle Kopaček na hřebíku, který rozhodně stojí za poslech.

Podobných historek a vzpomínek je v něm spousta a Roman Vonášek potvrdil, že je báječným vypravěčem.