S nožem na krku začal sekat latinu. Český rekordman pomohl zachránit nástupce

Bába už byl tehdy na sklonku své úspěšné kariéry, se Štefelou se v následujících dvou letech utkal ještě osmkrát a sám by v té době těžko poznal, že vedle něj roste budoucí halový vicemistr Evropy. Přesto si dorostence závodícího v dresu plzeňské Škody pamatoval.

„Byl strašný srandista. Furt se s někým v sektoru vybavoval, pořád dělal nějaké blbinky,“ vypráví Bába. Komunikativní a v sektoru emotivní je Štefela dodnes, kdy se pátým rokem připravuje pod vedením českého rekordmana.

„Já byl úplně jiný. Musím říct, že to má v hlavě nastavené líp, než jsem měl já,“ uznává Bába. Jak se to projevuje? Štefela dokáže přepínat z dobrosrdečného čahouna, se kterým je radost povídat, do módu stoprocentně koncentrovaného atleta, kterému se soupeři radši vyhnou.

„Když jedeme na vrcholnou akci a jde se rozcvičovat, tak Honza nezná bratra. Všichni se rozcvičují klidně stranou, Honza se postaví naproti. Prostě má koule si udělat respekt, že mu všichni uhýbají. A po závodě se s nimi zase poplácá a klidně jdou na pivko,“ popisuje Bába nastavení svého elitního svěřence.

Ale když se Štefelovi nepovede závod, tak ho nechává v klidu raději i on. „Tam platí ráno moudřejší večera, protože Honza většinou hned končí kariéru, je horká hlava,“ směje se kouč.

Teď ale k nazlobenosti nemá sebemenší důvod, poslední dva závody proměnil ve svá dvě nejlepší vystoupení kariéry. Nejprve na mistrovství Evropy družstev v Madridu osobní rekord 233 cm, poté na Diamantové lize v Monaku prolomil své prokletí v elitní sérii mítinků a bral druhé místo výkonem jen o centimetr horším.

„Už jsem si to hodně připouštěl, nebylo to normální. Na každé Diamantovce, kde jsem byl, se mi nedařilo. Strašně se mi ulevilo,“ přiznává Štefela, jenž už si nadějně osahával i výšku 236 cm…

Bába prožíval každý ze závodů jinde. V Madridu na reprezentační akci jako trenér byl, mítink v Monaku sledoval u televize. „Tam jsou to asi ještě větší nervy, v televizi pokusy většinou neukážou, tak musím sledovat kolečka a křížky,“ je odkázaný na online výsledky. Tentokrát měl ale ještě pomocníka v podobě Štefelovy přítelkyně Sáry.

„Byla tam se mnou, všechny pokusy točila a obratem je posílala Jardovi. Ten jí rychle odpovídal, co mi má říct,“ vypráví výškař. Jenže když se dařilo, nebylo pokynů třeba. „Šel jsem po pokusu za přítelkyní a ptám se, co Jarda píše. A ona říkala, že poslal jen palec nahoru. Tak si říkám, že asi fajne,“ usmívá se atlet původem ze Zátoru.

Titul evropského šampiona do 23 let má už z roku 2021, ale výrazný výkonnostní progres přišel až v posledních dvou letech. Velký podíl na tom má změna životosprávy. „Já už měl nůž na krku, že pokud se nezačnu snažit a nebudu sekat latinu, tak mě můžou vyhodit ze střediska,“ vypráví.

„Během pár měsíců se Honza stal z amatéra profíkem,“ viděl Bába, který sám k proměně vydatně pomohl spolu s vedoucím atletiky v centru Victoria Františkem Ptáčníkem a Štefelovou přítelkyní. Výsledky se dostavily rychle. „Na prvním závodě jsem pak skočil 230 a řekl si: Aha, ono stačí se kousnout a jít za tím,“ popisuje Štefela.

Není z něj úplná asketa. „Jak mám volno, tak se ve mně probudí zase takový ten démon a jedu svůj starý režim. Ale jakmile začnou tréninky, skočím zpátky do profi systému a makám,“ líčí.

Odměnou za proměnu jsou Štefelovi výšky, o kterých ještě předloni jen snil. Kam až se posune? Třeba Bábův český rekord 237 cm? Meta 240 cm, kterou už sedm let nikdo na světě neskočil? „Já myslím, že to čeká na Honzu,“ se širokým úsměvem předpovídá Bába.

„Já jsem zatím nezjistil, jaký je můj strop. A doufám, že nikdy nezjistím. Tyhle výšky se dají skákat, jen se musí sejít všechno ve správný čas na správném místě,“ ví Štefela, jehož nejbližší start čeká v neděli v německém Heilbronnu.

Jak často s Bábou poměří síly a už ho zlákal na ryby? Jak to vypadá, když se celá výškařská skupina začne hecovat? A při jakých trénincích Štefela nejvíc nadává? Také o tom mluvili nejúspěšnější výškař české historie a současnosti v podcastu Mixzóna.