PAMĚŤ SPORTU: Šmídovo hrdinství, Lendl pod tlakem a Korda v roli sběrače. Davis Cup vyvolává euforické vzpomínky

Před 45 lety se ve Sportovní hale v Praze konalo nezapomenutelné představení. Nechyběly v něm slibná expozice, vážná krize, ale ani očistná katarze. Vítězství 4:1 nad Itálií bylo završením snů mnoha tenisových generací.

Klíčovým pro něj bylo už zářijové semifinále na žhavé argentinské půdě. Tribuny v antukovém kotli marně hnaly za úspěchem domácí hvězdy Guillerma Vilase a Josého Louise Clerca. Na oba totiž vyzrál tehdy dvacetiletý Ivan Lendl, který spolu s Tomášem Šmídem zařídil i bod ze čtyřhry a s ním vítězství 3:2.

„Ivan hrál famózně,“ přikývl Kodeš během rozhovoru vedeném v jeho domácím prostředí na pražské Štvanici. „To bylo poprvé, co jsem Vilase porazil, ale v každém setu měl Guillermo setbol, taky to mohlo skončit 0:3,“ připomněl Lendl, který pro Sport.cz exkluzivně odpovídal ze svého bydliště v USA.

Šmíd si tehdy do Buenos Aires přivezl zranění vazů z turnaje ve Vídni, do singlu naskočit nemohl, ale debl na jedné noze zvládl. „Tomášův servis nám přinesl hodně důležitých bodů,“ zmínil Lendl.

Po otevření argentinské brány se tak před tenisty otevřela velká příležitost pomstít se Itálii za bolavou porážku 1:4 z římského Fora Italica v roce 1979. „Věřil jsem, že tentokrát jsme favority. A celý podzim jsem cítil tlak,“ vyprávěl Lendl.

Zájemců o vstupenky do Sportovní haly bylo na 100 tisíc, do mrazem sevřené Prahy dorazily i dvě tisícovky rozjívených italských fanoušků.

Skutečné drama ovšem začalo už v noci před pátečním startem, kdy si Šmíd doma v garsonce uklohnil filé a probudil se s nesnesitelnými bolestmi. „Nevím, co mě to napadlo,“ drbal si hlavu hráč, jehož úsilí v úvodním duelu s favorizovaným Adrianem Panattou se ale proměnilo v triumfální obrat.

Ještě před ním se však duel na několik desítek minut přerušil, když byl jeden z hostujících fanoušků kvůli nepřístojnostem zatčen a Italové odmítli pokračovat, dokud se provinilec zase nevrátí do hlediště. Sudí Antonín Bubeník marně uklidňoval rozdováděné příznivce hostů, Panatta populárnímu rozhodčímu dokonce ukázal vztyčený prostředník…

Co ale bylo důležitější: po dvou prohraných setech se Šmíd oklepal z představy, že by musel vykonávat potřebu za prostěradly přímo na kurtu a velkolepě zařídil úvodní bod, na který pak navázal očekávanou výhrou nad Corradem Barazzuttim Lendl.

Lídrovi české sestavy hned na kurtu gratuloval tehdy 12letý Petr Korda, budoucí daviscupový reprezentant, který finále prožíval jako sběrač míčků.

Sobotní vypjatá pětisetová čtyřhra Lendla se Šmídem proti páru Panatta, Bertolucci pak stvrdila zápis českých tenistů do daviscupových dějin.

Na další vítězství našich barev v týmové soutěži se pak čekalo až do roku 2012, kdy ji ovládli Tomáš Berdych a Radek Štěpánek. Jejich společný snímek s hrdiny bitvy o ‚Salátovou mísu‘ 1980 jedinečně propojil generace, které pro zisk Davis Cupu tolik obětovaly.