PAMĚŤ SPORTU: Nezapomenutelné hry. Železný políbil dráhu, Hilgertová odvážného manžela

Olympijské zlato na krku a česká hymna? Hilgertová už tento pocit zažívala podruhé, Železný dokonce potřetí. Jenže takové chvíle nikdy nezevšední. A tak si oba pamatují spoustu detailů dokumentujících výjimečnost posledního sportovního svátku 20. století.

Tehdy 34letý Železný se chystal na završení unikátního zlatého hattricku na kempu v téměř tisíc kilometrů vzdáleném Brisbane.

„Bavil jsem se tam s paní, která nám pomáhala, a vyprávěla, že jede taky do Sydney na atletiku a má lístky na ráno. Tak jsem si říkal, že ráno se tam toho moc neděje… Ale pak jsem tam přišel na kvalifikaci a ten stadion pro 90 000 lidí byl plný. Prostě to vzali jako svůj svátek,“ vybavuje si Železný.

Do Austrálie se olympiáda vrátila po 44 letech od her v Melbourne. Českou výpravu v nezvykle pozdním termínu 15. září přivedl na Olympijský stadion kanoista Martin Doktor, obhájce dvou zlatých medailí.

Poprvé v samostatné české historii se na hry probojoval kolektiv, jenže fotbalisté v kádru s Tomášem Ujfalušim, Markem Jankulovským či osmnáctiletým benjamínkem Milanem Barošem ve skupině s USA, Kamerunem a Kuvajtem uhráli jen dva body a skončili.

O medailovou bilanci se tak starali zástupci individuálních sportů. Stříbro vybojoval desetibojař Roman Šebrle a střelec Petr Málek ve skeetu, bronz jeho kolega Martin Tenk v libovolné pistoli, deblkanoisté Marek Jiras s Tomášem Máderem a Jan Řehula v triatlonu, který si v Sydney odbyl olympijskou premiéru spolu s taekwondem a skoky na trampolíně.

Domácí hvězdou her byl plavec Ian Thorpe, zářil i ruský gymnasta Alexej Němov či americká sprinterka Marion Jonesová, než byl odhalen její dopingový průšvih. Ale výraznou stopu zanechala i dvojice českých šampiónů.

Železný už byl v tu dobu ověnčený dvěma zlaty z olympijských her i mistrovství světa, držel světový rekord, ale tělo mu stále více připomínalo roky zasvěcené fyzicky náročné disciplíně. „Když se chcete cítit pořád zdravý, nezačnete házet oštěpem,“ glosoval to s úsměvem.

Měsíc před olympiádou ho vydatně potrápilo zdraví. Nikde to moc neventiloval, ale pro Paměť sportu přiznal: „Bolela mě záda, nemohl jsem házet. Navíc mi špatně udělali obstřik, tak se mi vypnul sval na břiše. Ale pak se to lepšilo, před závodem jsem hodil na tréninku strašně daleko a věřil, že vyhraju.“

Jeho víra se naplnila v nejkvalitnějším závodě, jaký do ty doby olympijské hry viděly. Železného kamarád Steve Backley hodil ve druhé sérii olympijský rekord 89,95 m, ale rodák z Mladé Boleslavi dalším pokusem Brita o 32 centimetrů překonal.

„Asi dvě sekundy mi ho bylo trochu líto, že jsem mu možná navždy uzavřel bránu ke zlatu, ale on mě zase porážel na mistrovství Evropy,“ připomněl s úsměvem Železný, který se pak sklonil k zemi a symbolicky políbil dráhu. „Bral jsem to jako poděkování Austrálii, protože to byla úžasná olympiáda,“ smekal jediný trojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem.

Druhým místem zlaté české euforie byl slalomový kanál v Penrithu. Štěpánka Hilgertová na něm obhajovala vítězství, což je často nevděčná role. „Bylo to těžké, ale asi mi vyhovovalo, že v Austrálii jsem byla daleko od všeho zájmu,“ přiznává.

Dvě finálové jízdy se sčítaly, po první byla tehdy 32letá slalomářka druhá za Francouzkou Brigitte Guibalovou. „Ale ta ztráta byla mírná a možná mi vyhovovalo nevyrážet z poslední pozice,“ vzpomíná. Její druhá jízda měla nádech slalomové dokonalosti, Francouzce nadělila pět sekund a pořadí se otočilo.

Hilgertová slavila s rukama nad hlavou, ale po chvíli upřela svou pozornost k vodní hladině. Z břehu se k ní totiž blížil manžel a trenér Luboš s gratulací a polibkem. „My se tam často zchlazovali, tak jsem věděl, že nenarazím do kamene, a skočil jsem do vody po hlavě. Ale Štěpánka se ke mně moc neměla, bála se diskvalifikace,“ s úsměvem líčil Hilgert.

„Dokonce pískali rozhodčí ze břehu, že by ke kontaktu nemělo dojít,“ doplnila jeho manželka. „Jenže tohle člověk nepředepíše, emoce převážily všechno,“ reagoval Hilgert při společném vzpomínání na břehu trojského kanálu pro Paměť sportu.

Dnes by „zakázaná pusa“ byla hitem sociálních sítí, tehdy se stala symbolem životního i trenérského souznění páru, který to společně dotáhl na šest olympiád a ze dvou se vrátil se zlatem.

V Paměti sportu Železný vypráví i o tom, co spojuje Jaromíra Jágra s Rogerem Federerem, Hilgertová zase popisuje motivaci, kterou jí na začátku kariéry dodali lidé zpochybňující její schopnost vyhrávat velké závody. A na závěr se objeví i unikátní fotka z rodinného archivu. Zlatá medaile si totiž zasloužila zlatou koupel…