Fernstädtová otevřeně o boji s cukrovkou: Dny, kdy sedím doma a brečím, už nejsou tak často

„Inzulin si píchám 6 až 15krát denně. Je to pořád dokola, jeden den si dám vločky, jogurt a ovoce, píchnu si tři jednotky a mám super glykem. Druhý den udělám to samé a mám úplně jiné hodnoty,“ popisuje Fernstädtová svůj neutuchající boj. „Je to každý den jiné a nikdy vlastně nevím, co pro to můžu udělat. Ale dny, kdy sedím doma a brečím, už nejsou tak často.“

Skloubit sportovní život s cukrovkou je podle ní náročné. „Ale těžší je asi běžný život, sport je náročnější, ale ne nemožný,“ vysvětluje osmadvacetiletá skeletonistka. „Trénink a závod je pro mě vlastně takový odpočinek od cukrovky. Je to taková pauza, protože se soustředím na něco jiného,“ doplňuje rodačka z Prahy, která má německé i české občanství.

Správnou hladinu cukru Fernstädtové hlídají senzory, hypoglykem, tedy nízkou hodnotu cukru v krvi, ale pozná většinou sama. „Začnu se klepat a být extrémně nepříjemná. Pak se za to vždycky omlouvám a je mi to líto, ale to je prostě tím cukrem,“ krčí rameny závodnice.

Od roku 2018 obléká skeletonistka českou kombinézu a získala v ní historickou medaili na mistrovství světa. A to i díky tomu, že v loňské sezoně jezdila na těžším skeletonu. „Máme pravidlo maximální váhy. Takže čím těžší jsem já, tím lehčí musí být skeleton. Ale tím pádem se hůř řídí a nemám nad ním takovou kontrolu,“ vysvětluje Fernstädtová, které právě cukrovka a inzulinové dávky komplikují udržování váhy.

Jedna z medailových nadějí na nadcházejících olympijských hrách v Turíně přiznává, že dnes už hodnoty cukru tolik nehrotí. „Ze začátku to bylo těžké, chtěla jsem mít dobré hodnoty v cukrovce a soustředila jsem se na nemoc víc než na sport. Když jsem viděla špatné číslo, tak mi to fakt vadilo,“ vzpomíná Fernstädtová. „Teď už vím, že je to spojené s adrenalinem a tréninkem, takže se tím tolik netrápím.

K psychické pohodě jí pomáhají i podporující zprávy na sociálních sítích. „Ukazuje mi to, že pokračovat dává smysl. Protože taky jsem měla momenty, kdy jsem si říkala, že při nemoci řešit ještě sport už je moc těžký. Ale když mi někdo napíše, že jejich dcera začala dělat sport, a přitom má cukrovku, tak je to krásný,“ usmívá se Fernstädtová.

V novém díle pořadu Ženské podání skeletonistka promluvila i o svých ambicích na olympijské hry v Itálii, začátcích se skeletonem a důvodech, které ji vedly k přesunu z Německa.