Článek
Už vám došlo, co se stalo?
Ne, vůbec. Jsem zatím v takové euforii. Myslím, že mi to dojde ráno a bude mě bolet celé tělo.
Fyzicky jste ale ve finále s Ruskou Alexandrovovou (7:6, 6:1) vypadala extrémně fit.
Kupodivu jsem ráno vstala jako úplně nový a svěží člověk, jako kdybych měla v pátek volno, a ne tříhodinový zápas (s Dánkou Tausonovou). A fanoušci mě takovým způsobem nahecovali, že jsem během utkání ani nepomyslela, že bych měla být unavená.
Co nervozita? Přece jen finále pětistovky nehrajete každý den.
Byla, ale spíš zdravá, ne taková, ze které se člověk zhroutí. Nervózní jsem byla příjemně a dobře.
Máte vysvětlení, proč se vám to tak sešlo?
Na první zápas v kvalifikaci jsem šla s tím, že v každém zápase předvedu maximum a na kurtu nechám všechno. Pořád jsem věřila, že můžu vyhrát každý zápas a každý míč, a nad budoucností jsem vůbec nepřemýšlela.
Největší úspěchy jste zatím získávala na antuce. Jak si vysvětlujete triumf na tvrdém povrchu?
Vím, že mi moc lidí nedávalo velké šance na betonu, ale tým mi vždycky věřil a nebral komentáře ostatních. Kvalifikovala jsem se na US Open a třikrát v Austrálii. Antuka bude povrch, kde budu favoritka, ale věřila jsem tomu, co mi vždycky říkal trenér, že jsem schopná hrát na každém povrchu.
Teď prý kvůli vám váš kouč Jakub Kahoun poruší jeden závazek.
Slíbil mi k narozeninám suchý únor, ale dneska mu to prominu. Trenér mi říkal, že by chtěl, abych měla dobrý začátek sezony. On je perfekcionista, tak snad bude spokojený. Aspoň tak vypadal.
Oslavičku nedávných dvacetin jste ještě stihla?
Seděli jsme tu s koučem, Jirkou Novákem a Bárou Krejčíkovou. A Jirka s Bárou si ze mě dělali srandu, že v devatenácti je to něco jiného a ve dvaceti se všechno změní, že to je úplně něco jiného. Říkala jsem si: Haha, tak si ze mě dělejte prdel všichni. A vždycky, když jsem vyhrála zápas, tak si ze mě Jirka dělal srandu, že jako devatenáctiletá bych to nezvládla, ale že jako dvacetiletá je to jiný život. Tak mu dám asi zapravdu.
Sedm zápasů za osm dnů je ale docela masakr, co?
Takový grandslam v týdnu, ne za čtrnáct dnů. Ale kupodivu se cítím výborně. Vážně bych neřekla, že mám v nohách tolik zápasů.
Výhry uzdravují, ne?
Cením si jich hodně. Ale víc si cením toho, že s těmi holkami můžu hrát a nemusím se jich bát. Všichni mi to říkali, že se nemusím bát nikoho, ale jsou to v uvozovkách takové kecy, dokud si to člověk neosahá. Zjistila jsem, že ženský tenis je o hlavě, o tom, jak se každá holka cítí ten každý den. Vím, že s těmi nejlepšími můžu hrát a taky je i porážet.
Co říkáte na to, že ve virtuálním žebříčku jste skočila ze 101. na 38. místo? Budete už českou pětkou.
S trenérem nejsme tým, který si dává mety. Pro nás je hlavní meta, abych zůstala zdravá a na každý trénink se těšila a měla z toho sportu dobrý pocit. Já i tým věříme, že výsledky pak přijdou.
Třeba hned na dalších turnajích?
Ze sportu mám radost, těším se na každý míč a trénink. Pokusím se předvést maximum, čeho budu schopná. Třeba mě pozdraví i ty soupeřky, které doteď nezdraví.
Teď už budete za hvězdu.
Je to zvláštní pocit, vůbec na to nejsem zvyklá. Samozřejmě je to příjemné, ale zvláštní. Nechcete být středem pozornosti.
