Článek
Závody ve francouzském Hyeres se jmenovaly výstižně Regata poslední šance. Už jen odtud vedla cesta do Paříže, tedy přesněji do Marseille, kde budou jachtařské soutěže probíhat. A Tkadlecová s Burskou svoji šanci chytly, stejně jako Kateřina Švíková ve windsurfařské třídě IQFoil, jistotu postupu měly už před závěrečnými rozjížďkami.
Nyní čtyřiadvacetiletá Tkadlecová už bojovala o hry v Tokiu s kormidelnicí Dominikou Vaďurovou, původem ze Slovenska. Tehdy olympijský sen neklapl, před dvěma lety se tak dala dohromady s o rok mladší Burskou, dívkou s polskými kořeny.
„Rodiče jsou z Polska, ale já se narodila v Praze. Mám dvojí občanství, oba jazyky ovládám, za Polsko jsem i dva roky závodila a hodně se tam naučila,“ vypráví. A hodně rychle se musela učit i na začátku nové spolupráce, však mladé dívky původně cílily až na příští olympiádu v Los Angeles 2028.
„Sára byla s předchozí parťačkou šest let, byly totálně sžité, já s 49erem neměla žádnou zkušenost. Takže Sára se musela chopit i role trenérky, kdy dělala svoji práci na kosatce a ještě mě učila jednotlivé kroky. Já cítila velký tlak, že nechci Sáru zklamat, a musela jsem makat,“ přibližuje Burska.
Jejich disciplína je na první pohled akrobacií na lodi. Aby jela správným směrem co nejvyšší rychlostí, je třeba dokonalá souhra. „Obě stojíme nebo visíme na hrazdě, když nebudeme spolupracovat, loď nebude fungovat,“ popisuje Tkadlecová.
Zosia Burska a Sára Tkadlecová na své lodi.
„Je to jedna z mála lodí, kdy jako kormidelník držím kormidlo, ale ne hlavní plachtu, tu ovládá Sára. A základní pravidlo v jachtingu zní, že pohyb kormidla by měl být doprovázený pohybem plachty, takže komunikujeme nonstop,“ doplňuje její kolegyně. Také tráví spoustu času v posilovně, aby závody zvládly fyzicky.
To můžou i doma v Česku, ale na lodi se tady na jejich úrovni trénovat nedá. Snad jen při jejich úplných začátcích na nechranické přehradě. Teď mají tréninkovou základnu v chorvatském Zadaru, odkud je jejich kouč Karlo Karpejlevič.
„Jinak trénujeme typicky tam, kde budou další závody. V zahraničí trávíme tak 180 až 200 dnů v roce,“ vypráví studentka Matematicko-fyzikální fakulty UK Tkadlecová. „A v naší třídě budeme na olympiádě jako jediná země bez přístupu k moři,“ hrdě doplňuje Burska, která studuje fakultu tělesné výchovy a sportu.
