Článek
Kolikátý to byl vůbec váš seriózní závod na skifu?
Druhý, po regatě v Itálii, což byly takové kontrolky s áčkovou reprezentací, pak hned Evropa. Když nepočítám úplné začátky na skifu a mistrovství republiky, i když i to byla zkušenost.
Takže jste si stupně vítězů jako reálný cíl pro mistrovství Evropy asi nestavěla…
To jsem v hlavě absolutně neměla! Jen v nejdivočejších snech. Já si vážně jela pro další zkušenosti, příprava nebyla od podzimu ideální, měla jsem spoustu zdravotních problémů, dodělávala jsem školu, měla stresy… Ještě v březnu jsem se cítila na soustředění mizerně, prohrávala s mladými holkami. Až posledních čtrnáct dnů jsem se začala cítit líp a říkala si, že by to nemusel být propadák. Ale tohle jsem vůbec nečekala.
V půlce finále jste byla poslední, pak jste zaútočila. Takový byl plán?
Plán byl se z toho nezbláznit, protože nervózní jsem byla, i když jsem se snažila si to nepřipouštět. Na pětistovce i kiláku jsem byla poslední, první dvě už jsem ani neviděla a říkala si, že to je v pytli a budu šestá, což je taky fajn. Tím jsem se uvolnila a viděla, že holky dojíždím. Tak se ve mně probudil dravý závodník, kopla jsem do toho, protože síly jsem ještě měla a slyšela jsem lidi ze břehu. Pak jsem periferně viděla Rumunku, která zareagovala, ale já ještě zavřela oči a zabrala, až jsem ji zlomila psychicky.
Za cílem převažovala radost, nebo vyčerpání?
Vyčerpání přišlo paradoxně až v pondělí odpoledne, za cílem to bylo spíš zmatení. I trenér si všiml, jak jsem počítala soupeřky, vlevo a vpravo, jak jsem tomu nemohla uvěřit. Pak mi vyhrkly slzy do očí, měla jsem obrovskou radost.
Sedl vám skif, kde jste v lodi sama?
Vždy jsem byla individualista, líbí se mi řídit si vše podle sebe a nemám blbý pocit, že třeba přenáším nervozitu na druhého. Dvojskif je taky fajn, má jinou energii, kterou spolu můžete sdílet, ale skif mě baví víc.
Dostanete šanci bojovat o olympijskou Paříž při světové kvalifikaci v květnu v Lucernu?
Když jsme odjížděli, měla být Evropa můj poslední vrchol sezony, i když je na začátku. Tímhle jsem si zajistila místo za tři týdny i v Lucernu, což bude velmi těžká zkouška. Já ty holky, proti nimž jedu, ještě ani pořádně neznám, i když to zní blbě.
Však jste ještě relativně nedávno sbírala atletické úspěchy. Na středních tratích jste slavila domácí mládežnické tituly, startovala na dorosteneckém mistrovství Evropy… Co vás zlákalo k veslování?
Začala jsem s ním v roce 2020, v atletice mi došly síly. Jak říkal i trenér, narostl mi zadek a bylo znát, že na patnáctistovce postavou nemám na běhání na světové úrovni. A já jsem ambiciózní, nestačí mi závodit na republice. Už mě atletika tolik nebavila, po deseti letech přišlo klasické vyhoření a bylo jasné, že se blíží konec. Veslování byla jasná volba, oba rodiče se mu věnovali a já se v tom prostředí pohybovala jako divák.
Váš příběh nápadně připomíná ten olympijské vítězky Mirky Knapkové. Také je původem z Brna, rovněž na skif přešla z atletiky a máte i stejného kouče Tomáše Kacovského.
Pamatuju si, když vyhrála olympiádu v Londýně a pak přijela na Lodní sporty Brno s medailí, já tam šla s tátou, abych ji viděla na vlastní oči, a mám s ní i fotku. Tehdy jsem viděla budoucnost v běhání, ale teď jsme s trenérem tu fotku vytahovali, je to hezký příběh, jak jdu v jejích stopách, byť to nebylo plánované.
Potkávaly jste se i poté, co jste se začala věnovat naplno veslování?
Mirka se chodí občas podívat, třeba na měřené tréninky. I jak jsme byly s Markétou (Nedělovou) předloni na dvojskifu na mistrovství světa, tak to byl prý Mirky nápad nás dát dohromady. Je inspirativní ji vídat, že je normální skvělá holka, přitom tak úspěšná.
Povězte, je větší dřina atletika, nebo veslování?
Zrovna mi volal pan Sequent (dlouholetý brněnský běžecký kouč), gratuloval a ptal se mě na to. Říkala jsem mu, že samozřejmě veslování, tak byl trochu uražený. (směje se)
V hale jste se letos ještě při dvou závodech na dráze představila, to bylo jen zpestření?
Přesně tak, abych si ověřila, jak bídně na tom jsem, už mi dochází rezervoár z atletiky… Ale chtěla bych v tréninku zase víc běhat kvůli kondici a klidně bych si pak nějaký závod ještě zaběhla, ale úplně to nevychází časově.
K tomu ještě vysokoškolské studium. Ještě v něm plánujete pokračovat?
Bakalář se mi protáhl až do února, teď mám půl roku odpočinek, což se projevilo i na výsledcích. Přihlášku na magistra jsem si ale podala, v září mě čekají přijímačky. Chtěla bych pokračovat v ekonomii, i když jsem si podala i politologii.
Ještě máte čas i na svůj koníček v podobě pečení dortů?
Koníček to je, ale času je bohužel málo, dlouho jsem nic nevytvořila. Měla jsem dřív i pár zakázek, když se to začalo rozjíždět, že jsem v té své domácí dílně nestíhala. Ale spíš jsem pekla hlavně pro rodinu a kamarády. Už mi holky říkaly, že bych měla něco přivézt, tak si z Brna vezmu formy.
