Článek
Jak složité bylo rozhodování, jestli se pustit do takové změny?
Pro mě to bylo velice komplikované, dva roky to ve mně uzrávalo. I když mě lidé kolem k tomu nabádali už dříve, musel jsem si k tomu dojít sám. Čekám od lyží větší stabilitu.
Dá se říct, že na lyžích předchozí značky jste zkrátka v určitém typu podmínek tušil, že nebudete zcela konkurenceschopný?
Tak bych to neřekl. Pro mě to byla docela citová záležitost. Je to jen značka, ale já na ní vyrůstal odmalička a byl spojený s ní i lidmi okolo z Francie i Česka. Byli mí kamarádi, oznamovat jim, že s nimi nechci dál pokračovat, nebylo jednoduché. Ale začalo to na mistrovství světa v Oberhofu a i pak se občas stalo, že výběr lyží byl trochu komplikovaný a nevybral se pár, který by se měl, co se týče konstrukce lyží nebo skluznice. U nové značky je jednotná konstrukce, řeší se jen struktury, takže udělat přešlap je mnohem složitější. Ale neměním značku, protože by mi neposkytovali servis. Dělali pro mě maximum.
Poznáte hned rozdíl při svezení na dvou rozdílných značkách lyží?
Kdo stojí denně na lyžích, rozdíl cítí. Každá značka má své specifikum, výhodu a nevýhodu. Naposledy jsem stál na předchozí značce před sedmi měsíci, mezitím jezdil na kolečkových lyžích a teď si stoupnul na novou značku, což tomu přechodu možná pomohlo.
Hrálo při rozhodování o změně roli, že přichází olympijská sezona?
Docela velkou. Jsem ve fázi, kdy nevím, jestli to třeba není má poslední sezona, určitě jich přede mnou není pět. Tak jsem si říkal, že pokud mám udělat změnu, je nejvyšší čas. Měl jsem podporu od ostatních kluků z týmu, kteří už na té nové značce jsou, máme interní dohodu, že když by měli podle testování lepší svůj druhý pár než já, půjčí mi ho do závodu a naopak. Zvýší se kvalita našeho zázemí, proto jsem se nebál to rozhodnutí udělat před olympijskou sezonou.
Říkáte „možná poslední sezona“. Jaké jsou tedy vaše plány?
Sám nevím. Bavíme se v den odjezdu na první Světový pohár a ty odjezdy z domu nejsou vůbec lehké. Nemám to nalajnované a postupem času to bude uzrávat.
I podle výsledků?
To vůbec, věřím, že by to nemělo být tak, že skončím z výsledkových důvodů, Jde o to, že mám doma rodinu, je to má patnáctá sezona v seniorské reprezentaci a ten koloběh je náročný. Nechtěl bych pokračovat ve sportu, kdybych mu nemohl dávat sto procent, což přináší oběti. A já potřebuju cítit, že odměna je adekvátní tomu, co obětuju.
Co vnímáte jako největší oběť životu profesionálního sportovce?
To, že odjíždíte a trávíte dost času na cestách. Syn dorůstá do věku, kdy začíná chodit na kroužky. Chcete být u toho, když začne jezdit na kole, na bruslích. A přiznávám, že donutit se k tréninku, který je i časově náročný, je čím dál složitější. Pětadvacet let jsem ve sportu, také v sobě začínám mít i chutě vyzkoušet si něco jiného. Ne, že bych chtěl mít nohy nahoře, to u mě nehrozí.
I přes Vánoce vyrazíte do Anterselvy, abyste se chystal na olympijské závody, které tam v únoru proběhnou. Rodina neprotestovala, abyste si aspoň o svátcích dal volno?
Snad ne, aspoň mi to neřekli. (úsměv) Já rodinu samozřejmě vezmu s sebou, nejsem masochista. Počítal jsem, že 6. listopadu jsme odjeli na první přípravu a do 23. února budu doma osm dnů. Takže bez rodiny bych to tam nezvládl a oni vnímají, že si užijeme společný čas. Doma stejně pořád řešíte, co byste ještě mohli udělat, tady je času víc, snad tam bude sníh, vezmeme boby…
Budete mít rodinu u sebe i během samotných her?
To ne, Anterselva je trochu komplikovaná dopravně, se dvěma malými dětmi by to byla spousta stresu. A shodli jsme se s manželkou i úzkou rodinou, že by pro mě bylo víc stresující řešit, jestli jsou v pohodě a dostali se, kam měli, než když se v klidu podívají doma.
