Na biatlon nekoukala, zablokovala si sítě. Nezvládala bych to, říká Davidová o těžkých měsících

Když se na druhém díle Světového poháru v Hochfilzenu potíže objevily, nebyla to pro osmadvacetiletou biatlonistku rána z čistého nebe. „Sportovci jdou často za hranu, každý máme svou Achillovu patu. U mě to byla vždycky bedra a bylo jen otázkou času, kdy se to někde objeví,“ přiznává.

V tu dobu pochopitelně netušila, jak moc ji bude vyhřezlá ploténka omezovat. Nejen na lyžích, ale i při běžných každodenních činnostech. Udělat pár kroků byl pro majitelku světového zlata v některých dnech nadlidský úkol.

„Ze začátku jsem se chtěla co nejrychleji vrátit k biatlonu. Ale pak to pomalu přecházelo k tomu, abych se co nejrychleji vrátila k normálnímu životu,“ přiznává biatlonistka pocházející z Janova nad Nisou.

S lékaři zvolili konzervativní cestu, léčbu cvičením a rehabilitacemi. A dokonce se v Novém Městě na Moravě vrátila k závodům. Tedy přesněji jednomu… „Já byla ráda, že můžu závodit před těmi úžasnými diváky. Ale zároveň to bylo hodně protrpěné,“ ohlíží se za startem, který nakonec nebyl počátkem plnohodnotného návratu do Světového poháru.

Po sezoně přece jen zamířila pod skalpel. Nelituje, že se pro radikální krok nerozhodla dříve? Davidová zakroutí hlavou. „Myslím, že to byla dobrá cesta a neměnila bych. Jsou případy, kdy se to cvičením spravilo, a myslím, že jsem tělo aspoň připravila na jednodušší návrat po operaci. A nešla bych na ní, dokud bych nezkusila úplně všechno,“ má jasno.

Kromě tělesné schránky však trpěla i její psychika. Pád z nejhornějších pater pořadí Světového poháru byl o to bolestivější. „Napadaly mě myšlenky, že je škoda, že se to nestalo o rok dřív, kdy ta sezona nebyla úplně ideální. Ale na tyhle věci není nikdy dobrý čas,“ ví Davidová.

A tak se snažila biatlon z hlavy vytěsnit, rozhodně nehltala přenosy ze závodů, kde by chtěla a nemohla být. „Nekoukala jsem na něj. Všechno jsem měla zablokované na sociálních sítích, nezvládala bych to,“ přiznává.

Přitom rozhodně není člověkem, který by vsadil všechno na jednu kartu. Během kariéry získala inženýrský titul hned na dvou školách, má řadu aktivit mimo biatlon. „Jenže je něco jiného, když se sportovec rozhodne skončit a chce dělat něco jiného, než když tělo rozhodne, že by měl končit. Bylo by pro mě těžké, kdybych se nemohla vrátit,“ říká.

V létě se skutečně znovu připojila k týmu, postupně se zapojovala do tréninkových dávek. A i náročnější nebo ne tolik zábavné tréninky si rázem užívala. „Byla jsem vděčná, že můžu sportovat. Ale spousta věcí pro mě nebyla stejných. Něco bylo ještě bolavé a já věděla, jak se mi sportovalo předtím a jak teď,“ říká.

Omezení a bolest postupně ustupovaly, Davidová se naladila i dvěma výhrami v české konkurenci při testovacích závodech ve Vuokatti. „Závodilo se dva dny po sobě, tak jsem ráda, že jsem to zvládla. Trojdenky na Světových pohárech budou náročné, ale chtěla bych objet úplně všechno,“ plánuje plné závodní nasazení před víkendovým startem SP v Östersundu.

Ujištění od lékařů, že všechno bude dobré, nedostala. „Na rovinu mi řekli, že každé tělo reaguje jinak a prostě to musím vyzkoušet,“ tlumočí slova doktorů.

„Některé dny asi budou náročnější, čeká nás i Hochfilzen, kde se mi to stalo. Ale doufám, že se můj stav bude dál zlepšovat, nerada bych do toho spadla znova,“ říká Davidová, která i přes velmi skromný počet startů v minulé zimě byla vyhlášena nejlepší českou biatlonistkou sezony.

Teď se opět potká na tratích i s italskou hvězdou Lisou Vittoziovou, která uplynulou sezonu vynechala rovněž pro potíže se zády. „Psaly jsme si, bylo fajn vědět, že v tom nejsem úplně sama a můžu si napsat s někým, kdo zažívá úplně podobné pocity,“ líčí Davidová.

V Mixzóně ale mluvila i o tom, jak blízko byla konci kariéry po minulé olympiádě v Pekingu, proč měnila před sezonou pažbu a jestli na ní zůstal její oblíbený jednorožec, ale také o svých oblíbených koních.