Článek
A zatímco čerstvý medailista se vydal podělit o radost s nejbližšími do Česka, Březina letěl krátce po závodech za svou rodinou i pracovními povinnostmi do Kalifornie, odkud pro Sport.cz vyprávěl nejen o senzaci, kterou jeho svěřenec v krasobruslařském světě způsobil.
Upřímně, viděl jste před cestou na šampionát na Reshtenkovi takovou formu, že může dosáhnout na něco velkého?
Spíš jsem měl pocit, že na elitní desítku má, chtěl jsem, aby si posunul osobní rekordy. Ale ani mě, ani jeho by určitě nenapadlo, že budeme bojovat o medaili. Ani během šampionátu.
Reshtenko zajel skvělou volnou jízdu a jak jeho soupeři chybovali, stoupal vzhůru. O medaili jste se oba dozvěděli až v novinářské mixzóně. Jak silné emoce to pro vás byly?
On seděl v křesle pro vedoucího závodníka, než se před něj dostal Matteo Rizzo, pak šel na rozhovory. A jak tam stál, jeden za druhým se zařazovali za něj. Pak jel Alexandr Selevko, který měl deset bodů náskok. Když dojel, měl o dvacet bodů míň v technické hodnotě, ale nevěděli jsme, jaká bude druhá známka. A když se objevila, byli jsme z toho všichni hotoví.
Bronzový krasobruslař Georgii Reshtenko je doma. Čekal na něj obrovský plyšák i meruňkový koláčVideo: Sport.cz
Pro vás první velká trenérská medaile, jak vás to těší?
Jsem rád hlavně za Žoriho (Reshtenka). Od loňského mistrovství světa změnil přístup k tréninku, bylo to vidět už na olympijské kvalifikaci v Pekingu, kde zajel slušně, i když mu kvalifikace utekla o tři místa. Pořád jsou věci, které musí zlepšit, jako piruety, bruslení a předvedení, aby zapracoval na druhé známce. Technicky i skokansky je stabilizovaný, když nebude ztrácet deset bodů na piruetách, může jezdit o evropské medaile každý rok.
Jaký měl úspěch ohlas u legendárního kouče Rafaela Arutjunjana, který zastřešuje celé tréninkové centrum v kalifornském Irvinu?
Byl spokojený už po krátkém programu, říkal, že svoji práci odvedl Žori perfektně. Pak jsem mu volal hned po volné jízdě, že to vypadá dobře a desítku udržíme. A když jsem mu volal za půl hodiny znova, že je to medaile, tak mi nevěřil a dvě minuty jsem ho ujišťoval, že to je pravda. (úsměv) I pro něj je to zadostiučinění, opět dokázal, že jeho styl tréninku přináší ovoce.
Kdy jste Reshtenka jako krasobruslaře začal registrovat?
Když jsem ještě bruslil, byl junior a věděl jsem, že tam jsou mladí, kteří se můžou posunout. Když jsem skončil a začal trénovat, nepřemýšlel jsem, že bych chtěl přivést někoho z Česka. Ale pak mi volal jeho bývalý kouč Michal Matloch a pan Židek (loni zesnulý předseda svazu - pozn. red.), že by Žori chtěl za námi. Tak dorazil na letní kemp, kde byla spousta dalších krasobruslařů, vyzkoušel si to a pak se nás s Rafaelem zeptal, jestli k nám může jít trénovat.
Předloni na sebe upozornil devátým místem v Evropě, ale minulá zima byla v jeho podání dost nepovedená. Jak se vám ho povedlo opět vrátit na správnou cestu?
Minulá zima nevyšla od začátku, v létě se nepovedlo zkoordinovat skládání jízd, chtěl jezdit hodně závodů a na hodně kempů, cestování ho rozhodilo. Řekli jsme si, že je třeba, aby byl většinu času na jednom místě, což po mistrovství světa pochopil, strávil tu celé léto a hned ty jízdy vypadaly jinak. Kvalitně odjel olympijskou kvalifikaci i mistrovství republiky a na mistrovství Evropy jsem konečně na něm viděl, že tam skutečně patří. Dělal minimum chyb i v trénincích.
Bývalý mistr Evropy Tomáš Verner v podcastu Mixzóna loni mluvil o tom, že vám úplně nezávidí roli trenéra Reshtenka, protože čím víc trénuje, tím je pak unavenější v jízdách. Povedlo se vám najít balanc?
To je práce trenérů, aby přišli na to, co závodníkovi sedí a co jeho tělo vyžaduje. U Žoriho funguje, že potřebuje přidat v přípravě, ale pak před závody je třeba ubrat, aby si udržel energii. Někdy trvá až dva roky, než se závodník ustálí v novém systému. A ten zjevně funguje, od Rafaela se na olympiádu kvalifikovali Andrew Torgashev z amerického šampionátu i Sofia Samodelkinová z loňského mistrovství světa.
Michal Březina (vpravo) s bronzovým Georgiem Reshtenkem a maďarským choreografem Adamem Solyou v Sheffieldu.
Reshtenko je skvělý skokan. Dá se tato schopnost naučit, nebo ji musí mít bruslař vrozenou?
Je lepší mít vrozenou schopnost rotovat a skákat. Mám spoustu dětí, které umí rotovat, ale neumí vyskočit. Natrénovat rotace je složitější, když nemáte cit, někdy to trvá déle, ale naučit se to dá všechno, i ta umělecká část. Je ale samozřejmě znát, když třeba Deniss Vasiljevs nebo Jason Brown bruslí úplně přirozeně, Žori i Nika Egadze jsou spíš atletické typy.
Jak velké nervy prožíváte jako kouč za mantinelem? Větší, než když jste sám závodil?
Jiné je to v tom, že za mantinelem už nemůžu nic udělat. Svou práci musím odvést při tréninku doma, abych tam v závodě nestál s tím, že to je 50 na 50, jestli to svěřenec zvládne.
Viděl jsem fotografii i vaší brzy šestileté dcery Nayi Rose ze závodů, jak prožíváte její vystoupení?
U ní zůstalo jen u jednoho závodu. Na zimák chodí, ale spíš tak pro srandu. Vadí jí zima, tak dělá gymnastiku. (úsměv)
Jste aktivním trenérem, který svěřencům ukáže piruetu, skok…?
Musím zůstat aktivní, děti často potřebují něco ukázat, vizuální podnět a nepochopí jen z vysvětlení, co trenér chce. Tak se musím udržovat ve formě. Neskáču trojitého axela, ale základní skokanské věci musím být schopný předvést. Jako mladší trenéři v mém věku (35 let) bychom měli být umět ukázat, co po závodnících chceme.
Jak pestrá je vaše tréninková skupina? Vedle dospělých krasobruslařů mluvíte o dětech.
Děti, které trénuju, mají od pěti let výš, až po věk ségry (Elišky Březinové), které je devětadvacet. Skupina je věkově pestrá, ale je to rozdělené podle věku, pak se každý staráme o jednoho dva dospělé. Já mám Žoriho, ségru a pomáhám s přípravou Andrewa Torgasheva.
Pojedete s ním na olympijské hry? Na posledních čtyřech jste byl jako závodník.
Ještě nevím, s Rafaelem jsem o tom nemluvil. On na olympiádu pojede se Sofií za Kazachstán a rozhodne se, jestli někdo další pojede s Andrewem za americký tým. Bylo by to hezké, ale rozhodně se nikam nevnucuju, důležité je to hlavně pro závodníky, já nepotřebuju být hned na první olympiádě po konci kariéry.
Vy jste se v Kalifornii usadil s rodinou, ale třeba Tomáš Verner se po dvou letech vrátil ze stejného místa do Česka i kvůli vysokým nákladům na život. Vy jste tento krok nezvažoval?
Jsme tu spokojení. Tomášovi rozumím, náklady na život jsou tu jiné. Můžete si vydělat třeba pětkrát víc než v Česku, na druhou stranu mnohem víc vydáte. Ale udělali jsme dobrý režim, stadion má čtyři plochy, takže práce pořád je. Do Česka mě to z trenérského pohledu netáhne. Dopoledne je trénink dětí těžké skloubit se školou, odpoledne jsou ledy zabookované hokejem.
Jak to funguje v USA?
Tady je to jednodušší. Děti můžou využívat homeschooling (domácí výuku), nebo mají hodiny online. Dokonce je i přímo na stadionu třída, kam můžou jít mezi tréninky na pár hodin s učitelem.
Do Česka se ale s krasobruslením podíváte při březnovém mistrovství světa v Praze.
Strašně se těším. Slyšel jsem, že hodně závodů včetně volných jízd mužů bude vyprodaných, skvělá bude organizace, Praha je krásné město, proto spousta lidí dorazí se podívat na město i českou kulturu. Bude to super povzbuzení pro celé české krasobruslení, slyšel jsem od táty, že se chystají celé kluby, pojede se po olympiádě, na mistrovství Evropy jsme ve všech kategoriích kromě žen byli v elitní desítce… Když tu bylo mistrovství světa naposledy, byly mi tři roky, to jsem ani nevěděl, co krasobruslení je. Měl jsem si tu zazávodit na juniorském mistrovství světa v roce 2009, ale to se pak přesunulo do Sofie, kde jsem získal stříbro, tak mě mrzelo, že to nebylo doma.
Vezmete do Česka i rodinu?
Když byl šampionát do Prahy přidělen, pan Židek s paní Kamberskou plánovali zvát všechny bývalé úspěšné závodníky s rodinami, ale nevím, jak to dopadne tím, že jedu jako trenér. Je možné, že se budu muset vrátit na další závody v USA, dětem totiž sezona teprve v dubnu začíná a mají ji do půlky listopadu, takže se vlastně celý rok nezastavím…
