Článek
Měl jste už před závodem tušení, že by to mohl být váš velký den?
Ani ne. Cítil jsem se podobně jako před každým jiným závodem, ani jsem nebyl nervózní jako den předtím, kdy mi sjezd výsledkově moc nevyšel. Teď jsem si říkal, že nebudu řešit koho porazím, ale pojmu to spíš tréninkově a pojedu tak, jak jsem zvyklý.
Svoji vítěznou jízdu už jste určitě párkrát viděl, co na ní bylo výjimečné?
Start jsem tu měl dobrý i v trénincích, brána byla před plackou, tam jsem něco nahnal a byl v zelených číslech. Pak se mi líbila ta část na Ciaslatu, kde jsem dobře propružil vlny, to jsem cítil i v jízdě. A hlavně mi vyšel ten výjezd na levou nohu, kde jsem jel lepší stopu než Marco a získal o dva kilometry za hodinu vyšší rychlost.
Je Val Gardena za dobrých podmínek ideální pro útoky s vyššími startovními čísly? I švýcarská média psala o lepší viditelnosti a větru v horní části, na druhou stranu jako jediný jste dokázal těch podmínek využít.
Asi ano, ale záleží na počasí. To se říká i o Americe, ale letos se tam dost měnily podmínky a foukal vítr. Tady v klasickém závodě je na začátku líp vidět nahoře, později vykoukne sluníčko okolo Ciaslatu na ty největší vlny, což jsou ideální podmínky, ale musíte je využít. Vítr nehraje roli, ale viditelnost se může zlepšovat, proto jsem byl rád za los kolem třicítky. Třeba ve Wengenu je zase výhodnější jet dřív, když svítí sluníčko, vršek taje.
V cíli vám gratuloval Marco Odermatt, jehož jste připravil o vítězství, jak reagovali ostatní soupeři? Bylo vidět, že vám vítězství přejí?
To bylo krásné. Radoval jsem se s německým týmem, s nímž druhým rokem jezdím a trávíme spolu všechen čas, všichni přišli na společné focení. Každý chce vyhrávat, ale od Marca bylo hezké, když přišel a říkal mi, že to byla super jízda, i Francouz Nils Allegre, jehož jsem vyšoupl ze stupňů, gratuloval. Ten sportovní duch přetrvává, hodně kluků mi přálo.
Do Val Gardeny vás tradičně jezdí podpořit i vaši rodiče.
Jak je to první závod sezony v Evropě, tak tam jezdí, přijeli i kamarádi z Chomutova a večer na vyhlášení jich dorazilo dalších asi patnáct, kteří zrovna byli v Itálii. Bylo krásné si to užít s rodiči, pustili je do cíle na focení. Bez jejich podpory bych tenhle krásný sport nemohl dělat, tak jsem rád, že jsem ten úspěch s nimi mohl sdílet.
I pro ně to muselo být emotivní.
Myslím, že jo. Všichni jsme to postupně zpracovávali, i radost se servisákem, který se mnou jezdí už několik let, byla krásná. Jo, emotivní to bylo, párkrát došlo i na slzy.
Tatínek navíc musel pořadatelům posvětit, že mají správnou hymnu…
Vlajku potřebovali naposledy pro Ondru Banka, tak nebyli připraveni. Půjčili si ji od Lochmannů (rodina druhého českého sjezdaře v závodě) a hymnu kontrolovali u táty. Pustili mu kus na telefonu, jestli je ta správná pro vyhlášení hned v cílovém prostoru. Na večerní ceremoniál už byli připraveni, i vlajku si sehnali.
Jediné vaše zaváhání ten den přišlo na stupních vítězů při otevírání šampaňského, tam bylo znát, že Odermatt s ním má po padesáti triumfech více zkušeností…
Tam je třeba ještě potrénovat. (úsměv) Myslel jsem, že dostaneme pokyn na otevření, ale Marco ho otevřel hned.
Už jste stihl pročíst všechny gratulace? I Ester Ledecká o vás mluvila po svém závodě víc než o sobě, všichni naši elitní lyžaři a snowboardisté vám přes svaz natočili video…
Ještě je pročítám. Podíval jsem se v pátek na pár, pak jsem si dal pohov. Bylo to strašně krásné, rád bych si to zopakoval, na druhou stranu jsem byl z toho dne vyždímaný psychicky i fyzicky a další den jsem měl zase závod. Od závodu do deseti večer jsem se nezastavil, bylo to jako na horské dráze, spousta rozhovorů… Ty gratulace byly krásné od českých sportovců, Evky Adamczykové, Kuby Hroneše a dalších. A radost jsem měl i z přání od pana prezidenta.
Stihli jste s německým týmem i menší oslavu s ohledem na to, že v sobotu se opět závodilo?
Oslava byl celý ten den. Na večerní vyhlášení dorazila spousta Čechů, pak následovala schůze a večeře na hotelu s přípitkem šampaňským. Ale jen decentně, pro mě to bylo lepší než brutální oslava. Další den jsem závodil a byl jsem hotový, nic delšího bych stejně nezvládl. V neděli jsem přijel domů, kde máme každoroční sraz s kamarády, tak ti mi také nachystali jako překvapení oslavu s nafukovacími balonky ve tvaru jedničky.
Už 27. prosince se ale jede v Livignu super-G, stihnete si užít Vánoce?
Doufám, že jo. Budeme tři dny doma, na lehké lyžování vyrazím, k tomu nějaké mediální povinnosti. A Štědrý den si užiju se širší rodinou a klasickými tradicemi. Bratranec chytá kapra, pak z něj máme polévku, užijeme si čas s dětmi od bratranců a sestřenic, nebudu myslet na sport.
Předpokládám, že jste tedy nezvažoval zůstat v Itálii až do závodů v Livignu.
To ne, je to jeden z mála dnů od září do dubna, kdy můžeme být doma s rodinou. Do Livigna pojedu až 25. prosince ráno, mají to tak skoro všechny evropské týmy. Jen Američané a asi i Norové, kteří by museli přelétat, zůstávají.
