Článek
Velké zdravotní trable rodačky z Liptovského Mikuláše začaly loni v lednu při závodech Světového poháru na domácím svahu v Jasné, kde si těžce poranila koleno. Operaci absolvovala na klinice ve Švýcarsku. Následovala rehabilitace, jenže věci se nevyvíjely podle plánu a v březnu musela pod skalpel znovu. A celou léčebnou a rehabilitační torturu musí absolvovat znovu.
„Cítím se už lépe. Jde to dobře, ale velmi pomalu, takže začínám postupně i tu nohu zatěžovat. Učím se chodit bez berlí,“ popisovala 29letá lyžařka své patálie v rozhovoru pro slovenskou veřejnoprávní televizi a rozhlas STVR.
Lékaři sice kvitují pokrok v jejím zdravotním stavu, nicméně prognózy zůstávají opatrné. „Doktoři jsou spokojení, ale teprve uvidíme, jak to půjde dál. Ale zatím se vše vyvíjí podle plánu, postupně začnu rehabilitovat,“ pokračovala Vlhová.
Zároveň přiznala, že zejména po psychické stránce si za posledních 15 měsíců, kdy je mimo závodní sport, prožila velmi složité období. „Chcete už být na svahu, vypadá to dobře. Potom ale přijdou další rány, zhorší se to a přijde další operace … A jste zpátky na začátku. Jsem ale pevně rozhodnutá dát všechno do pokusu o návrat,“ ujišťovala.
Pochopitelně stále nevzdává start na příští zimní olympiádě, kterou hostí Cortina d’Ampezzo a Milán. „Moc bych tam chtěla startovat, ale samozřejmě záleží na tom, jestli mi to koleno dovolí,“ dodala.
Momentálně je také bez trenéra. Před měsícem ukončila spolupráci s koučem Maurem Pinim, jenž ji dovedl k olympijskému zlatu z Pekingu.
„Chtěla bych v této nejhorší fázi mé kariéry poděkovat Maurovi za všechno, co mě naučil. Společně jsme dosáhli nádherných vítězství a v Pekingu i vysněného olympijského zlata,“ loučila s Vlhová s koučem, jehož si při výpadku příjmů ze závodů nemohla dovolit platit. Navíc v době, kdy nemůže závodit ani trénovat by to ani nedávalo smysl.
