Článek
Když si vyzvedávala kolekci pro hry v Itálii, olympijská atmosféra ji pohltila. „Všude jsou tu plakáty s nápisem Milano - Cortina,“ rozhlížela se kolem sebe. A pak pro Sport.cz vyprávěla o vzpomínkách na Čínu, studiu v Rakousku, těhotné sestře i touze po dvousetmetrovém letu.
Co si vybavíte, když se řekne Peking 2022?
To, že jsem tam poprvé v životě postoupila do druhého kola. Byla jsem tam v nejlepší formě, což se ne vždy podaří, a byla bych hrozně ráda, kdyby to tak bylo i letos. Jinak jsme si to tam tolik neužili, za covidu všichni v rouškách a izolovaní, nebyla tam ta pravá atmosféra.
Hry v Pekingu byly pro vás výjimečné i v tom, že jste závodila se svou starší sestrou Karolínou. Ta nyní čeká potomka, chybí vám na závodech?
Chybí! Ale ona tam se mnou furt je, cítím ji tam. (úsměv)
Voláte si po každých závodech?
V podstatě každý den. Občas mě to i rozbrečí a ji taky. Ale snažím se ty emoce skrývat. Vždycky jsme je sdílely spolu na pokoji a teď moc nemám, s kým je sdílet, tak to prožíváme aspoň po telefonu. Na olympiádu se ale chystá i s celou naší rodinou.
V Itálii se bude skákat na zrekonstruovaných můstcích v Predazzu, jejichž test dopadl dost neslavně, když se několik skokanek zranilo. Jaké jste o nich slyšela zprávy?
Před Predazzem vyrazíme na dva dny do Planice, tamní můstek je prý podobný. Což není můj nejoblíbenější profil, ale mám tam už dost skoků, tak snad to pomůže. Jsou to moderní můstky, jiné než třeba známe z Česka. Odrazíte se tam hodně vysoko a pak padáte dolů.
V Česku si teď moc nezaskáčete, práce na rekonstrukci velkého můstku v Harrachově byly zastaveny, spory zablokovaly i využívání menších můstků. Pocítila jste to?
Já ne, ty menší můstky jsou spíš pro mladší kategorie a na velkém se stejně teď neskákalo. Takže jsme jezdili do ciziny jako každý rok. Naposledy jsem v Česku skákala v létě v Liberci a loni při mistrovství republiky v Harrachově na té devadesátce. Ale ta má starší profil, neznamená to, že když skáčete dobře tam, půjde vám to ve světě.
Vy jste si naposledy zazávodila 6. ledna v rakouském Villachu, pak vás při závodech v Asii zastavila nemoc. Jistě bylo hodně mrzuté absolvovat takovou cestu zbytečně…
To bolelo hodně. Zvlášť, když jsem se těšila celý rok do Japonska, pak jsem onemocněla a stáhli mě domů, že bude lepší trénovat a načerpat síly na olympiádu. To bylo smutné.
Ale veselých zážitků jste posbírala během sezony mnohem více, ne?
Stoprocentně! Já počítala, že když budu do třicítky, budu spokojená. A teď jsem byla 22., pak 18., najednou 13. a v kvalifikaci šestá. To jsem si říkala: Co se to děje?
Skokanka na lyžích Anežka Indráčková při focení do magazínu deníku Právo Styl v šatech od Jane Bond.
A na co jste přišla? V čem jste se za poslední rok posunula?
Myslím, že jsem zapracovala na sebevědomí, víc si závody užívám. Fyzicky jsem na tom podobně, i když zvedám víc na čince v dřepu! Předtím to bylo tak 55, teď 80.
Také vás potkal nepříjemný pád v kvalifikaci v Oberstdorfu, ale zjevně jste se z něj oklepala rychle, když jste pak zaskákala svůj nejvydařenější závod ve Villachu.
Ale ve Villachu to bylo na menším můstku a pád přišel na velkém, na němž jsem od té doby nezávodila. Jen jsem stihla tréninky v Číně a skoky nebyly nejlepší, trochu blok tam byl. Ale půjdu do toho jen s tím, že se nebojím a umím to.
To bezpochyby, však jste letos skočila nejdál z Češek v historii 132 metrů. Dokážete si vychutnat takový let, nebo spíš myslíte na techniku a dopad.
Na kochání moc není prostor. Snažím se udělat co nejlepší skok a to, že mám rekord, mi dojde, až když vidím na tabuli ty metry. Když tam bylo těch 132, tak to bylo hustý.
Ženy už skáčí i na mamutích můstcích, letos jsou v programu závody ve Vikersundu a v Planici. Lákají vás?
Jen ten ve Vikersundu, v Planici se ještě bojím. Tam navíc půjde jen nejlepších patnáct holek ze svěťáku, na což nemám šanci. Ve Vikersundu třicet, což bude těžké, když jsem kvůli olympiádě několik závodů vynechala. Ale byla bych ráda, kdyby to vyšlo.
Kam byste na něm ráda doletěla?
Před dvě stě. S dvojkou na začátku by to bylo super. (úsměv)
Proč jste se starty stejně jako Klára Ulrichová v sezoně šetřila?
Minulou sezonu jsem byla unavenější, když jsem objela všechny závody. Asi bych toho teď nevynechávala tolik, ale musím věřit trenérům, že dělají správné rozhodnutí.
Na přelomu roku si ženy poprvé zaskáčí i Turné čtyř můstků v plné podobě. Už vás i skokani berou jako rovnocenné parťačky, nebo se občas ještě dívají skrz prsty?
Myslím, že se to změnilo. Třeba s Koudym (Romanem Koudelkou) máme skvělý vztah. Bere mě, fandí mi, nijak nás neodsuzuje. A já jsem nadšená, že už i my většinou skáčeme na velkých můstcích, které mám radši.
Na olympiádě vás čeká závod na středním a velkém můstku. V plánu byla i týmová soutěž, ale tím, že se nekvalifikoval k Romanu Koudelkovi druhý muž, o ni přijdete.
To mě hodně mrzí, že přijdeme o jeden závod ze tří. S tím závodem se počítalo, je to velká škoda. Snad za čtyři roky budeme mít kluky i holky, kteří se tam kvalifikují a tým sestavíme.
V mužském Světovém poháru rezonovaly v posledních měsících podvody s kombinézami. Jsou podle vás ženské skoky férovější?
Také jsme měly několik diskvalifikací, ale myslím, že to naše kontrolorka dělá spravedlivě. Sama si neumím představit, že bych skákala s vědomím, že podvádím. Věřím, že je to spravedlivější teď i u kluků.
Má český tým hendikep ve vybavení oproti velmocem?
Řekla bych, že už ne, hodně jsme se s materiálem za poslední dobu posunuli.
Skokanka na lyžích Anežka Indráčková
Suverénkou mezi ženami je Nika Prevcová, jejíž bratr Domen vládne mezi muži. Jaká je? Bavíte se spolu?
To ne. Ona je dost uzavřená do sebe, mám pocit, že se s nikým moc nebaví, ani o ní moc nevím. Mám jiné kamarádky, třeba Američanku Josie Johnsonovou, mladé Japonky, Kanaďanky, Němku Emely Torazzaovou, s níž jsem chodila na gymnázium ve Stamsu.
Co vám pobyt ve vyhlášené škole, kde studoval třeba Gregor Schlierenzauer, dal?
Strávila jsem tam dva roky. Zároveň jsem byla na střední v Česku, kterou jsem dělala online, a trénovala ve Stamsu. Byli tak vstřícní, že mě nechali s nimi trénovat, kvalita tréninků je tam úplně jiná, k tomu možnost skákat na můstku hned vedle školy byla obrovská výhoda. Já miluju Alpy, Innsbruck, který je nedaleko, je krásný. Nezapomenutelná zkušenost, kromě Rakušanek, Němek a Italek jsem tam byla jediná. Klidně bych tam zůstala déle, ale už jsem odmaturovala a teď jsem v Česku a věřím českým trenérům.
Dál studujete?
Dala jsem si rok volno a budu se hlásit na vysokou školu, protože chci ke sportu dělat něco dalšího. Ale v olympijské sezoně jsem to nechtěla kombinovat. Dala jsem si přihlášku na mediální studia na Fakultě sociálních věd, něco kolem marketingu nebo focení by se mi líbilo.
Fotografování máte jako svůj koníček i na webu Mezinárodní lyžařské federace.
Je to tak, určitě si foťák vezmu i na olympiádu. Nejradši fotím lidi, baví mě s nimi komunikovat víc než někde třeba hodinu čekat na ideální sluneční světlo. (úsměv)
