Článek
Syn se narodil na přelomu loňského a letošního roku, ještě na konci minulé zimy si zkusila ježdění s týmem ve francouzském Les Deux Alpes. Aby zjistila, jak rychle si její tělo přivykne na ježdění ve snowboardkrosové trati a především, jak půjde vrcholový sport spojit s péčí o malého Kryštofa.
Očekávání přitom původně neměla velká. „Myslela jsem, že když založím rodinu, už se nebudu věnovat vrcholovému sportu,“ přiznává dvaatřicetiletá snowboardistka. „Ale teď vidím, že by mi to chybělo,“ zjistila.
Rodačka z Vrchlabí si ověřila, že její syn se cítí na horách dobře, pomáhá manžel Marek, sestra Jana či její parťáci a trenéři z reprezentace. „To bylo důležité, aby rodina netrpěla mým závoděním,“ opakuje. „Doma se Kryštof stejně spíš nudí, cesty ho baví, já si mentálně odpočinu na kopci,“ vypočítává pozitiva svého návratu.
Byť je stále připravena svoji snahu zastavit. „Můj muž má za úkol to sledovat zpovzdálí a kdyby se to řítilo špatným směrem a cítil, že rodina začíná být v křeči, tak to budeme řešit. Ale zatím to funguje dobře,“ hlásí manželka herce Marka Adamczyka.
Na trati byste podle trenéra Marka Jelínka ani nepoznali, že rok se Adamczyková věnovala převážně jiným radostem než je snowboarding. „Těhotenství není zranění ani nemoc, Evka ten návrat zvládá bravurně,“ smeká před svou hvězdnou svěřenkyní.
„Vždycky doufám, že mi pomůžou zkušenosti, které jsem za pár let nasbírala. A okolo StarDance toho času na sněhu bylo také málo, i když fyzická příprava na tanec byla samozřejmě velká,“ srovnává Adamczyková.
Na rozdíl od účasti v taneční soutěži neztratila tolik na váze, chybějící kila na trati můžou být hendikepem. „Teď jich mám určitě víc, také se snažím hodně jíst,“ usměje se.
Do Světového poháru naskočí druhý prosincový víkend. A návrat v Cervinii bude pro Adamczykovou extrémně důležitý. V olympijské kvalifikaci nemá po vynechané sezoně ani bod. A z té nadcházející se počítají jen dva závody v Cervinii a dva v Číně.
Snowboardkrossařka Eva Adamczyková se vrací k závodům.
„Je super, že teď to v Cervinii změnili na dva individuální závody, jinak bych ten jediný musela snad vyhrát. Takhle by mohlo stačit jet dvakrát na úrovni malého finále, i když se to těžko počítá, záleží, jak by jezdily ostatní holky,“ ví.
Cesta do Číny pro další body do žebříčku by totiž vyžadovala minimálně týdenní odloučení od syna. „Marek Jelínek říkal, že loni jeli do toho střediska celkem 54 hodin, což je i pro dospělého člověka drsné, s dítětem to je vyloučeno,“ ví.
S Českým olympijským výborem už probírá i scénáře, jak by vypadal její pobyt v olympijském Livignu, byť do startu her zbývá ještě přes sto dnů. „Marek s Kryštofem by nemohli být v olympijské vesnici, tak bychom bydleli asi někde v okolí. Ale Marek hlídá od začátku, jsou na sebe zvyklí, tak možná bude lepší, když se člověk vyspí,“ přemítá.
To by ale byly příjemné starosti, olympijská kvalifikace se uzavírá v půlce ledna. Takřka jistý start na hrách má ze snowboardkrosového týmu Karolína Hrůšová i momentálně zraněný Radek Houser, blízko je Kryštof Choura zabojovat o účast může také Jan Kubičík.
