Článek
Jak vás bavilo soustředění?
Jsem pořád na mateřské, ale chtěla jsem na sníh a být s týmem, který jsem dlouho neviděla. V neděli jsem se vrátila a počasí i trať byly super. Už tam jezdíme pár let, trénuje tam francouzský tým, tak nás vždycky pozvou, mají i super zázemí.
Byly to už ostřejší jízdy nebo jste se spíš rozjížděla?
Tím, že to není úplně nejrychlejší trať, to byla jen taková pohodička a zjišťovala jsem, jak se cítím. Neměla jsem žádné ambice, jen si to vyzkoušet a zjistit, jak na tom jsem.
Jak tělo reagovalo po dlouhé pauze a těhotenství?
Neměla jsem pocit, že by těhotenství mělo nějaký vliv. Fyzicky na tom nejsem dobře, ale jezdili jsme 3400 metrů nad mořem, to jsem zadýchaná i normálně. Hodně jsem řešila balanc, což je dané tím, že jsem rok nejezdila, takže mé pohyby v trati byly fakt opatrné. Cítíte, že to ideální načasování v sobě ještě nemáte.
Dokázala jste se odstřihnout od myšlenek na to, jestli synovi nic nechybí, nebo jste hned volala sestře, která syna hlídala?
Nahoře na ledovci není skoro žádný signál, takže jsem trošku nervózní, ale ségra to má na háku, jsem nervóznější než ona. Nahoru do té nadmořské výšky jsem ho nechtěla tahat, ale vesnice je dole v 1600 metrech a za půl hodiny bych tam byla, kdyby bylo třeba. Museli jsme se připravit předem, jak bude probíhat krmení, ale ségra všechno zvládla.
Potkala jste se s Francouzkou Chloe Trespeuchovou, která má podobně starého potomka?
Byla tam, ona už stihla Světový pohár v Montafonu a mistrovství světa ve Švýcarsku. Je hustá, měla jasně dané, že se chce vrátit, dál s týmem trénovala. Takže jsme vždycky ve startovní bráně kecaly o dětech a všichni na nás: „Hej, matky, nepovídejte si a jeďte.“ Takže to bylo vtipný.
Kdy se na snowboard zase vrátíte?
To nevím. Tým letí v srpnu na Nový Zéland, tam já se nechystám. Mám podporu ze všech stran, ale zatím si nedělám dlouhodobější plány. Víte, jak to s dětmi je, jeden týden s něčím počítáte a další je všechno jinak.
Teď tedy budete pokračovat v individuálním tréninku?
Já v létě vždycky trénovala sama. Pohyb k životu potřebuju, takže trochu běhám, chodím do posilovny, ale musí se na tělo pomalu. Můj trenér na posilovnu je zvyklý trénovat i ženy po porodu, ten přístup musí být ze začátku jiný. Ale cítím se dobře, chodím k fyzioterapeutkám, všechno konzultujeme, abych nic nepřepískla. Dělám, co mi tělo dovolí, věřím, že mám dobrý základ z předchozích let, jen je třeba trochu obnovit fyzičku.
Přiblížilo vás soustředění rozhodnutí o vaší sportovní budoucnosti?
Nic rozhodnutého nemám. Snowboarding miluju, ale výsledků mám za sebou docela dost. Priorita je Kryštof, jsem v jiné životní roli. Potřebuje mě, teď jsem si jen potřebovala vyzkoušet, jak to půjde, jestli ségra zvládne hlídat. A zvládá to dobře. (úsměv)
Snowboardistka Eva Adamczyková u svého nového auta
Máte termín, dokdy chcete mít o případném návratu jasno?
Nemám, je to úplně otevřené a věřím, že všichni akceptují tu možnost, že ze dne na den můžu říct ano, nebo ne, bez ohledu na nějakou olympijskou kvalifikaci. Kdyby to mělo být náročné a Kryštof to nesnášel dobře, tak přes to nepůjdu. A když to bude zvládat, tak možnost je, ale kvalifikace na olympiádu je jen do půlky ledna a holky mají nasbírané body za celou předešlou sezonu svěťáku, takže by to byl trochu zázrak, kdyby se to povedlo.
Hraje v rozhodování o návratu roli, že příští sezona je olympijská?
Olympiádu v Evropě jsem pořádně nezažila, když nepočítám Soči, bylo by to hezké. Ale nikdy to nepřeváží Kryštofa. Byl by to takový hezký bonus, protože já ani dřív neplánovala, že bych se po dítěti vracela. Nechci se dostat do situace, že bych Kryštofa někde vláčela a drtila ho jen proto, abych si já zajezdila…
Podle provizorního kalendáře by se v příští sezoně do uzávěrky olympijské nominace stihl jeden závod v italské Cervinii a čtyři v Číně, což by znamenalo nutnost jet na dva týdny do Číny. I to budete zohledňovat při rozhodování o návratu?
Obě ty situace mi přijdou dost nepředstavitelné, ať brát roční dítě do Číny, nebo ho nechávat doma… To je samozřejmě velká komplikace. Nad tím ani nepřemýšlím, protože si tím nechci zavařit hlavu. (úsměv)
