Článek
S pohárovou Evropou jste se rozloučili, s výkonem v osmifinálové odvetě proti Lyonu jste však musel být spokojený...
Hráli jsme dobře, 2:1 vyhráli, ale jedno dobře odehrané utkání mně nestačí, abych mohl být spokojený.
A to ani přesto, že jste si dokázali, že se s francouzským soupeřem hrát dalo a že jste ho mohli vyřadit a do vysněného čtvrtfinále se dostat?
To bychom ale museli zahrát jinak v prvním střetnutí ve Francii. Tam jsme o postup přišli.
Čím vysvětlíte, že výkony vašich svěřenců před týdnem v Lyonu a v odvetě doma se lišily jako den a noc?
Podstatný rozdíl byl především v naší hře dozadu. Zatímco v prvním střetnutí v Lyonu obránci nedostupovali protihráče a ustupovali až k vlastní šestnáctce, tentokrát si počínali, jak měli. Navíc jsme soupeři odebírali míče, chodili do soubojů, získávali v nich devadesát procent balónů. Ani já nevěřil, že bychom mohli dát v odvetě čtyři góly, nakonec však padnout mohly. Kdybychom proměnili penaltu, mohl být závěr zápasu ještě zajímavější a do prodloužení jsme ho mohli dotáhnout.
Takže věčná škoda naprosto zbytečného gólu, který jste inkasovali těsně před přestávkou a jenž definitivně uťal vaše naděje, že by se osmifinálová konfrontace dala ještě zvrátit...
I tak jsem hráče nabádal, že se utkání dá ještě otočit, když ještě zvýší tempo. A oni toho schopni jsou, což na tréninku vidím. A my si skutečně vytvořili spoustu příležitostí, jenže jsme je bohužel neproměnili
A dokonce jste neproměnili ani penaltu, což představovalo definitivní konec...
I tak jsem i pět minut před koncem věřil, že třetí a čtvrtý gól ještě můžeme dát
Penalty se stávají vaším prokletím. V neděli v lize proti Slovácku ji zahodil Horváth, tentokrát selhal jako exekutor Tecl.
Opravdu už to není normální a musíme se nad tím zamyslet.
Zvláště, když střelci trefují tu samou tyč...
Je tam snad širší, jinak si to nedovedu vysvětlit.
V odvetě jste překvapil nečekaným tahem, když jste jen mezi náhradníky nechal Horvátha a nasadil mladého Hrošovského. Asi jste si pochvaloval, že jste k této změně sáhl.
Vyplatilo se, že jsme udělali změny v sestavě, Hrošovský hrál velice dobře. Původně jsme ho chtěli poslat na hostování, protože je to talentovaný fotbalista a nám šlo o to, aby pravidelně hrál. Jenže když se zranil a odešel Hanousek, vzali jsme Hrošovského zpátky.
S jeho nasazením se hra Plzně rozhýbala a rozpohybovala. I tento záměr vyšel.
Nevím, zda to bylo díky němu. V pohybu bylo celé mužstvo.
Řekl si Hrošovský svým výkonem i třeba gólovou asistencí o místo v základní sestavě?
Určitě hrál dobře.
Jeho nasazením se nedostalo na Horvátha, který seděl jen mezi náhradníky. Bylo těžké mu tuto roli přidělit a zvěstovat?
Nevidím na tom nic nenormálního. Prostě jsem mu řekl, že hrát nebude a dál v tom nic nehledejte.
Co vás k této změně vedlo?
Prostě jsem se tak rozhodl.
V uplynulých dnech prožíval váš tým evidentní útlum. Jste rád, že na kritické hlasy dopadající na vaši Plzeň odpověděli a pochybnosti o budoucnosti Viktorie vyvrátili?
Nevím, zda jsme odpověděli. Každopádně jsme dokázali, že fotbal hrát pořád umíme, ale ještě si počkám, zda šlo o opravdovou odpověď. Jedno dobře odehrané utkání mně nestačí, chceme a musíme udělat vše proto, abychom i další zápasy zahráli dobře.
A přiblížili se fotbalovému ideálu, k němuž se výkon ve druhé půli osmifinálové odvety blížil?
Své ideály mám, a když výkon v druhé půli proti Lyonu zopakujeme, bude se mu blížit. Zatím jsem spokojen, že jsme vyhráli a hráli dobře. Ale počkám, jak se hráči postaví k dalším utkáním. Chci na nich, aby hráli alespoň ve stejném tempu, jako proti Lyonu.
