Rubriky:

1. liga

Táta, do toho, pokřikoval malý Tomík Rosický. Pak přišel jeho otec a oznámil, že končí. Hlava už to nebrala

20. prosince 2017 10:12 - Praha
(Aktualizováno: 20. prosince 2017 11:34)

Sparťanský dres mu visel až ke kolenům. „Táta, do toho,“ pokřikoval malý Tomík na šedivém koberci pod vyvýšeným stupínkem v útrobách sparťanského chrámu a vyhlížel svého tátu. Jeho dětská hlava nevnímala, že už na něho z žádné tribuny povzbuzující slova vykřikovat nebude. Ani na londýnském Emirates stadium, ani na pražské Letné. Že slavný táta Tomáš Rosický přijde a s pohnutím, které se snažil marně zakrývat, oznámí: „Končím. Na dobro. Cítím, že bych už neměl co nabídnout ani spoluhráčům, ani klubu. Nic a nikdo mě nepřemluví, abych to znovu zkusil.“

Sport.cz

Plán zimní přípravy si sice ještě vyzvedl, i do pokynů italského trenérského štábu se Tomáš Rosický začetl, dokonce první z nich začal plnit.

„Jenže jak rychle jsem plán do rukou vzal, stejně rychle jsem ho odložil," přiznal, že dál už pokračovat nemohl a ani nechtěl.

„Ale ze zdravotních důvodů to nebylo, v tuto chvíli žádný problém nemám. Jen jsem skutečně zjistil, že nemám spoluhráčům a klubu už co nabídnout," nechával nahlédnout do své duše a hlavy, kde sváděl vnitřní boj. Dlouhý, stále se vracející, do posledních dnů vítězný.

Až teď se Malém Mozartovi všechno zlomilo.

„Došel jsem do stavu, když už to bylo strašně těžké. Po obrovských problémech, které jsem měl, tělo naznačovalo a opakovaně říkalo, že dál už nechce, ale hlava to pokaždé přebila," líčil dilema, s nímž se vyrovnával v poslední době v Arsenalu a po návratu do Sparty tuplem.

„Tahal jsem to silou hlavy, ale teď už i mysl vypnula. takže nemá smysl pokračovat. Sparta se pro mě stala konečnou stanicí. Vždy měla být tou konečnou," netajil, že na Letné, kde v sedmnácti do světa velkého fotbalu vkročil, chtěl skončit.

Přesto se bránil tomu, aby slova o konci kariéry vyřkl v saku a bílé košili. A navíc za stolem, na němž sice ležely nažehlené dresy Arsenalu, Dortmundu a Sparty, ale pot evokující vzpomínky na celou dlouhou kariéru, na všechny slavné zápasy, na vítězství a prohry z nich cítit nebyl.

Ty si musel Tomáš Rosický vybavovat sám.

„Neuvěřitelné, jak dlouho jsem po všech zdravotních trablech na hřišti vydržel, takže skutečně nejde vyzvednout jeden moment, na který vzpomínám a k němuž se budu vracet. Byla jich spousta, a proto říkám na rovinu: Dal bych si to znovu."

Možná i proto, aby objevil tajemství, které ho provázelo na Letné, v Dortmundu i Arsenalu. Aby se dobral pravdy, která ho teď, kdy s profesionálním fotbalem nadobro skončil, znovu a znovu pronásleduje.

Vizitka Tomáše Rosického (37), který ukončil kariéru:
Datum a místo narození: 4. října 1980, Praha
Výška a váha: 179 cm, 72 kg
Post: ofenzivní záložník
Kariéra: Kompresory (1985-87), Sparta Praha (1987-01), Borussia Dortmund (2001-06), FC Arsenal (2006-16), Sparta Praha (2016-17)
Reprezentace: 105 zápasů, 23 gólů (2000-16)
Ligová bilance: 54/9 v české lize, 149/19 v německé lize, 170/19 v anglické lize
Největší úspěchy: semifinále ME 2004; finále Poháru UEFA 2002; 3x mistr české ligy (1999-01), mistr německé ligy 2002; 2x vítěz Anglického poháru (2014-15)
Ocenění: 3x vítěz ankety Fotbalista roku (2001-02, 2006), vítěz ankety Zlatý míč 2002
Rodina: ženatý, manželka bývalá vicemiss Radka Kocurová, syn Tomáš
Ostatní: účastník čtyř evropských a jednoho světového šampionátu a jeden z nejlepších českých fotbalistů všech dob, brzdila ho častá zranění; s fotbalem začínal jako pětiletý se starším bratrem Jiřím; v lize debutoval v dresu Sparty v necelých 19 letech; za reprezentační áčko poprvé nastoupil v únoru 2000 proti Irsku, poslední zápas odehrál na Euru 2016 proti Chorvatsku, v němž se zranil; v lednu 2001 přestoupil za zhruba půl miliardy korun do Dortmundu, což z něj tehdy učinilo nejdražšího hráče české i německé ligy; před MS 2006 v Německu ho za více než 300 milionů korun koupil Arsenal, v srpnu téhož roku byl jmenován kapitánem reprezentace; loni po deseti letech skončil v Arsenalu a vrátil se do Sparty, avšak i tady jej pronásledovaly zdravotní problémy; kvůli zranění podkolenní šlachy z ledna 2008 vynechal rok a půl, dlouhé pauzy měl i kvůli potížím s achillovou šlachou či koleny; přezdívalo se mu Malý Mozart.

„Nikdy jsem nepřišel na to, jak dobrý jsem mohl být, kdyby mě nesrážela zranění. To, které přišlo ve věku pro fotbalistu nejdůležitějším, hlavně," připomínal Rosický problémy se šlachami, jež na dlouhých osmnáct měsíců zastavily a srazily jeho kariéru.

„Ve věku, kdy jsem mohl zúročit všechny posbírané zkušenosti. Kdy jsem měl vše náramně rozjeté, protože s Arsenalem jsme vedli ligu, ten rok bylo na pořadu EURO a já cítil, že mohu být ještě lepší. Ale neměl jsem šanci ukázat to těm kolem sebe a ani sám sobě. Namísto toho jsem osmnáct měsíců doháněl to, oč mě zranění připravilo. Jen abych se vrátil na úroveň, kde už jsem byl. Dokázal jsem to, ale už jsem neměl na to, abych se posunul ještě dál."

Malý Tomík při tomto vyznání vzhlížel k tátovi sedícímu za mikrofonem a obklopenému dresy i velkým blyštícím se pohárem a nepřestával s tím svým: „Táta do toho."

„Bylo by krásné, kdyby se kluk rozhodl pro fotbal, ale tlačit ho do něj nebudu. Vím, co obnáší a jak těžké je dostat se na úroveň a držet se na ní. Ale také vím, co všechno mně dopřál, jaké lidi jsem díky němu poznal, kam všude jsem se s fotbalem podíval. Nehrál jsem ho pro slávu ani peníze. Sláva je pomíjivá a finanční ohodnocení s ní jde ruku v ruce. I když upřímně - kdo by nechtěl být placen za to, co má strašně rád?!"

I po skončení aktivní kariéry bude Tomáš Rosický za fotbal placený, ikdyž o dalším pokračování své fotbalové dráhy zatím konkrétně nemluví.

„Je tady velmi dobrá šance, že budu ve Spartě pokračovat. Troufnu si říct, že o fotbale něco vím a že mám tudíž co nabídnout. K tomu ale teprve dospějeme," řekl nejprve vyhýbavě, ale hned se rozpovídal, jak ho vždy a na každé štaci zajímalo fungování klubu, jeho struktura, všechno, co je se sportovním úsekem spojené a musí na sebe navazovat.

„Mám dost dobrou představu o tom, jak by měla spousta věcí vypadat, spoustu toho ale ještě nevím a musím se to naučit," přiznával teď už sparťanský i reprezentační exkapitán Tomáš Rosický, když slovo „KONEC" v sedmatřiceti vyřkl a v tu chvíli pocítil úlevu.

Jak si vedl po návratu do Sparty?
Zpět na Letnou přišel loni v srpnu po deseti letech v Arsenalu. Kvůli vleklým zdravotním potížím, které poznamenaly celou jeho slibně rozjetou kariéru, však nastoupil v nejvyšší soutěži k pouhým dvanácti zápasům, navíc převážně jen jako střídající hráč.

I svému synkovi mohl jeden z největších playerů české fotbalové historie v ten moment slíbit, že na něho ještě zavolá: Táta, do toho!

„Pro radost dál hrát budu. Třeba s bráchou, se kterým jsme si vždy chtěli v jednom mančaftu zahrát, ale nikdy nám to nevyšlo. Uvidím, jestli místní Sokol bude mít zájem," žertoval a přiznal, že i o zápase na rozloučenou přemýšlí.

To aby cítil propocený dres evokující všechny vzpomínky na celou dlouhou kariéru, která dnešním prohlášením nadobro skončila.

Zdeněk Pavlis, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..