Článek
Čím si vysvětlujete velké střelecké trápení celého litvínovského mužstva?
Prostě nám to nelepí a nevím proč. Kdybych věděl, jak to změnit, tak to všem v týmu řeknu.
Vy sám čekáte na gól od 22. září. Nesete to těžce?
Dal jsem tři góly během dvou kol a od té doby vůbec nic. Na tréninku přitom góly střílím docela lehce, jenže přijde zápas a pokaždé v něm nějakou tu šanci mám, ale buď ji sám zahodím, nebo to gólman zázračně chytne a už je z toho křeč.
Právě od vás se produktivita čeká, není to až svazující?
Snažím se pořád střílet, jenže mi to tam prostě nepadá. Minulou sezónu jsem trefil skoro všechno, dal jsem 26 gólů a teď se nemůžu vůbec chytit. Nelepí mi to, možná to chce dostat do hry víc jednoduchosti.
Jak se srovnáváte s pocitem, že máte táhnout tým a nejde vám to?
Radši na to ani moc nemyslím, aby to nebylo s mojí psychikou ještě horší. Snažím se nijak nepanikařit.
Co dělá střelec, když se na ledě takhle trápí?
Někteří hráči jsou takoví, že zkoušejí různé finty. Třeba i namočí hokejku do záchodu, prostě každý hráč hledá cokoli, aby se chytil. Já to mám tak, že když nedávám góly, tak měním hokejky. Už jsem je letos protočil několikrát, zatím to nezabralo.
Máte ještě nějaký rituál v zásobě?
Když mi to tam takhle dlouho nepadá, tak jsem si řekl, že budu chodit víc do posilovny. Šlapu tam na kole a snažím se makat víc než jindy na tréninku.
Takže trestáte tělo?
Možná tak trochu trestám, ona ta koncovka je ale i o hlavě, takže v ní nosím myšlenku, že když budu na sebe přísný, tak to přijde.
Odráží se krize nějakým způsobem i v kabině?
Řekl bych, že při veškeré vážnosti situace je v kabině ještě docela klid. V hlavě šňůru porážek ale všichni máme a je pro nás hodně nepříjemný i pohled na tabulku. Dřeme, jenže největší problém je v tom, že nedáváme góly. To není jen moje bolest, ale celého týmu.
Neztrácí už mužstvo sebedůvěru?
Trenéři nás sice pořád nabádají, ať vydržíme a hlavně co nejvíc střílíme. Ale pořád to tam nepadá, a když se takhle nedaří v koncovce, pak zákonem schválnosti nevychází nic. To se stanou i takové věci, že inkasujeme při hře pět na tři čtyři sekundy před koncem třetiny. Vedli jsme, jenže takový gól do kabiny mužstvu v naší pozici rozhodně nepřidá.
To bylo při čtvrtečním utkání na Slavii, která měla za sebou také sérii porážek, a než se prosadila proti vám ve dvojitém oslabení, čekala na gól doma 162 minut. Říkali jste si, že právě v Praze se můžete chytnout?
Slavia taky nemá ideální formu, tak jsme věřili, že něco ubojujeme. Navíc po uzdravení Francouze jsme si říkali, že mít ho v brance je velké plus. Zachytal výborně, jenže bohužel jsme dali zase jen jeden gól, a to je strašně málo. Vždyť jsme v sezóně ani v jednom z těch třinácti odehraných utkání nevstřelili za šedesát minut víc než dva góly.
Nepřichází už existenční hrozba, ať třeba pro trenéry, ale i pro vás hráče?
To je na vedení, co s tím udělá. Samozřejmě že také z různých stran slyším, že za Litvínov nedávají góly hráči, od nichž se to čeká, ale donekonečna prohrávat nemůžeme. Musíme ještě víc bojovat, střílet, chodit do brány a pevně věřím, že to přijde.
Na výhru ale čekáte už čtyři týdny...
Minulý rok jsme prohráli pět zápasů za sebou, pak se to zlomilo, byli jsme v play off a nakonec se s později mistrovskou Plzní rvali do sedmého zápasu o semifinále. Myslím, že teď je to o tom jednom vítězství.
Doufáte, že přijde už v neděli ve Zlíně?
Každý bod bude dobrý v téhle situaci. Nám je teď už jedno, proti komu a kde nastoupíme, potřebujeme vyhrávat venku i doma. Jedině to nás posune dál.
Baví ještě hráče vůbec při takové krizi hokej?
Jasně, hokej milujeme, i když prohráváme. Navíc je to moje práce, takže musím zatnout zuby a pořád si říkat, že ke zlepšení bude stačit jeden vyhraný zápas.
Takže věříte, že jen tím se litvínovské trápení zlomí?
Chci tomu věřit, od něčeho se musíme přece odrazit. Situace je složitá a budeme se z ní těžce dostávat, ale mužstvo určitě nějakou sílu v sobě má, a přece jsme nemohli zapomenout dávat góly.
