Rubriky:

Reprezentace

Neklepali jsme se, nebyli jsme žádní nazdárci, vzpomíná Nový

18. září 2006 09:52

Historicky první střetnutí s profesionály ze zámoří čeští hokejisté na Kanadském poháru 1976 zvládli na výbornou. Úřadující mistři světa z Katovic tehdy prošli až do finále, v němž podlehli domácím Javorovým listům. "Kanada evropský hokej moc nebrala, neměli jsme respekt," vzpomíná v rozhovoru pro Právo Milan Nový, jehož působení na turnaji vyneslo do All Star týmu.

Byl Kanadský pohár v roce 1976 nejvýznamnější akcí, na jaké jste kdy hrál?
Myslím si, že ano. Kanada je hokejová země a Montreal i Toronto, to byly největší hokejové bašty světa. Super stadióny, parádní atmosféra, fanoušci, kteří tomu rozuměli.

Byli jste z konfrontace s profesionály hodně nervózní?
Nebyli jsme už žádní nazdárci, abychom se z toho klepali. Spíš nás to motivovalo. Branky tam byly stejně velké jako na Kladně.

Necítili jste od Kanaďanů přezíravost? Jejich kouč Scotty Bowman při zmínce o československém týmu prohodil štiplavou poznámku, že má opravdu hezké dresy...
Naše reprezentace tam předtím nikdy nehrála, takže oni asi měli pocit, že jejich úrovně nedosahujeme. Kanada evropský hokej moc nebrala, neměli jsme respekt.

Co jste vlastně věděli o kanadských profesionálech?
Jen to, že jsou dobří. Ale nebáli jsme se jich, to bychom nemohli hrát hokej. Začne zápas a už je jedno, jestli na vás kouká šest tisíc lidí na Kladně nebo 18 tisíc v Montrealu.

O NHL se u nás tehdy psalo jako o zákeřné soutěži, pocítil jste na vlastní kůži kanadskou tvrdost?
Moc ne. Nejlepší hokejisté totiž hrají hokej hlavou. Třeba Franta Pospíšil hrál stejně tvrdě jako Larry Robinson. Žádné likvidační zákroky jsem tam nezažil.

Kdo z Kanaďanů na vás udělal největší dojem?
Bobby Orr, Guy Layfleur, Phil Esposito, samí skvělí borci.

Váš gól v základní skupině zajistil dosud jediné vítězství našich barev na kanadském ledě. Stavíte ten zápas nejvýš ve své kariéře?
Líp se samozřejmě vzpomíná, když vyhrajeme. Ale kdyby nám to tehdy Vlado Dzurilla nevychytal, tak není na co vzpomínat.

Na tu akci si ale vzpomenete rád, ne?
Když mi Pepík Augusta přihrál, tak jsem viděl, že gólman Vachon jde do skluzu a dal mu to do protipohybu. Asi myslel, že pálím na lapačku. Jenže já neměl čas, tak jsem to zkusil jinak.

V kanadském bodování jste byl z celku ČSSR nejlepší, pronikl jste i do All Stars. Neuvažoval jste tehdy o emigraci? Nabídky z NHL jste jistě měl.
My ale na Kladně měli dobrý tým. Já na hokej moc nekoukal přes peníze. Říkal jsem si, že když budu úspěšný, tak nějaké přijdou. Kdybych myslel jen na prachy, tak třeba ty góly dávat nebudu. Nakonec jsem si ve Washingtonu NHL stejně zahrál a mám na to skvělé vzpomínky.

Jako nejužitečnější hráč týmu jste dostal klíčky od nové Toyoty. Jak to s ní dopadlo?
Našemu vedení se zdálo, že je to od Kanaďanů asi moc velký dárek. (smích). Klíčky pořád ještě mám, ale byl jsem jediný z těch šesti oceněných hráčů, který do ní nikdy nesedl. I Treťjak mě v té své vozil po Moskvě.

Marek Burkert, Sport.cz, Právo

Zrušit


Podsekce:

 
  • MS do 20 let 2016/2017

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..