Článek
Po nešťastném začátku, kdy jste byl na pětistovce diskvalifikován, skončil evropský šampionát happyendem, co říkáte? V každém případě. Jasně, že bych raději měl medaili z olympijské disciplíny, ale aspoň něco...
Tušil jste hned po těsném dojezdu, že máte na nejkratší trati medaili? Říkal jsem si, že to možná vyšlo, ale až když hlasatel potvrdil, že jsem druhý, tak jsem si byl jistý.
Dá se u dvoustovky mluvit o nějaké taktice? To ne, prostě jsem na startu zavřel oči a jel jsem, co mi síly stačily.
Pomohlo vám psychicky i čtvrté místo z kilometru? Určitě jo. To byl hodně těžký závod a já se snažil jet tak, abych měl síly na závěr. Do něj jsem dal všechno, poslední zbytky sil, ale na medaili to nebylo. Ale dobrý výsledek...
Když se na něj podívá laik, řekne si, že pro dvojnásobného olympijského vítěze musí být čtvrté místo zklamáním... Ale to není tak, že kdo jednou vyhraje olympiádu, má první místo předplacené. Je to spíš naopak, všichni ostatní se po něm sápou a chtějí ho předjet. Ten, kdo ode mne pořád očekává vítězství, o kanoistice moc neví. Člověk, který se motá kolem vody, ví, na co asi tak mám. Španěl Cal vyhrál olympiádu o osm let později než já a teď byl na kilometru za mnou. A já si myslím, že čtvrté místo je dobrý výsledek. Ne suprový, to by byla medaile, ale špatný nebyl. Na to, jak to tady ve čtvrtek začalo...
Pořád vám diskvalifikace z pětistovky leží v žaludku? Už jsem v klidu spal, ale noc na pátek jsem skoro celou probděl. Jinde ve světě by se to nestalo. Myslím, že jury trošku přestřelila a exemplárně nás s Dittmerem diskvalifikovala.
Měl jste hrozbu diskvalifikace v hlavě i při finále kilometru? To ne, z první dráhy by mě snad nevyloučili. Vždyť od té doby nikomu červeným praporkem nemávli. Po závodě jsme se o tom bavili s Dittmerem a on mi říkal, že nechápe, jak mě mohli disknout doma. Že je to nějaké divné...
Nakonec i letos suverénní Dittmer zůstal bez zlata, překvapil vás triumf Rumuna Mironcice na kilometru? Ani ne, dalo se to čekat. Už v rozjížďkách vypálil a vedl od začátku.
Avizované víkendové bouřky se během finálového programu Račicím vyhnuly, povětrnostní podmínky vám seděly? Bylo to takové nijaké... V sobotu se mi zdálo, že to fouká trošku zezadu, pak někde před pětistovkou jsem měl lehký pocit, že to jde zleva zezadu a před cílem začalo foukat zprava. Prostě úplná změna, vítr se točil a neměl stálý směr, který by pomáhal, nebo bral... V neděli to bylo ještě horší, vítr mi foukal zprava...
Kdysi jste řekl, že ideální jízdu na kanoi si přestavujete tak, že pojedete, na provázku za lodí budete mít lahvové pivo, které se bude chladit v řece. Jak blízko je čas, kdy budete jezdit jen pro zábavu? Ta představa je reálná. Ony jsou teď ale teplejší řeky, tak by to chtělo chladit víc. (smích) Vím, že čím jsem starší, tím je konec blíž, to je přirozené. Nejsem rozhodnutý, jak dlouho budu ještě pokračovat, a i kdybych byl, ještě bych to neřekl.
