Hlavní obsah

Lehké superboty i trénink střev. Fascinující zákulisí, které stojí za prolomením bájné hranice maratonu

Existuje přirovnání, že pro sport je to obdobný milník, jako když člověk poprvé přistál na Měsíci. Leckdo čekal, že se to může stát, ale nikdo příliš netušil, že ten den nastane už v neděli 26. dubna 2026. Keňan Sabastian Sawe jako první prolomil při regulérním závodě v maratonu magickou hranici dvou hodin a sám jen tak mimoděk řekl: „Dnes jsem v Londýně napsal historii.“ Napsal. Bylo to od něj úchvatné představení, leč v pozadí rekordu, o kterém si mnozí mysleli, že se ho za svého života nedočkají, stojí ansámbl spolupracovníků a vychytávky, které dokázaly stáhnout důležité vteřiny.

Foto: Matthew Childs, Reuters

Sabastian Sawe s botou od firmy Adidas.

Článek

Sawe je výjimečný běžec, který navíc podle sebe i trenéra ještě není na svém limitu. Jenže fascinující je kromě samotného běhu sledovat i pozadí rekordního výkonu, protože k tomu, abyste ukrojili vteřiny (či spíše desítky vteřin) a stlačili čas pod bájné dvě hodiny, potřebujete podstupovat dokonalý tréninkový proces a mít i technologické vychytávky. Za těmi stojí desítky až stovky odborníků a jsou do určité míry součástí vědecké evoluce.

Sawe je má.

Aby výsledný čas u maratonu začínal jinou číslovkou než dvojkou, byl totiž v minulém století zprvu zdánlivě bláhový sen, v poslední dekádě se přiblížil realitě a proměnil se – jak trefně poznamenala australská stanice Fox Sports – ve válku dvou táborů. „Stejně jako Spojené státy a Sovětský svaz soupeřily o to, kdo dostane člověka na Měsíc, Adidas a Nike se postavily proti sobě, aby dostaly člověka na maratonu pod dvě hodiny,“ píše Dane Heverin z Fox Sports.

Obdobně jako za studené války dvě velmoci zbrojily při své touze dobývat vesmír, hnaly se dvě sportovní velmoci za prolomením maratonské hranice.

Nike utratil miliony dolarů ve vývoji, aby byl první. Částečně uspěl, když Eliud Kipchoge v říjnu 2019 skutečně čas stlačil pod dvě hodiny. Stalo se tak ale na ideálním okruhu ve Vídni, on sám byl obklopen šikem běžců, kteří mu vytvářeli aerodynamickou ochranu, pití dostával od jezdců na kole a rekordní tempo mu promítali na zelené laserové čáře – tu měl před sebou a on se jí držel. Byl to dechberoucí výkon, pro Nike a výjimečné boty ZoomX Vaporfly skvělá reklama, nicméně čas nemohl být kvůli „laboratorním“ podmínkám uznán, nestal se v plnohodnotném maratonském závodě.

Nike byl na přelomu druhé a třetí dekády běžeckým lídrem, ovšem Adidas se nevzdal. Vyvinul svou verzi superrychlé boty, která odpovídala i přísnějším atletickým regulím, třeba skutečnosti, že boty musí být volně k dostání. Když je v roce 2023 dovezla Charlotte Heidmannová v batohu na první testy do Keni, ucítila produktová šéfka Adidasu od místních elitních maratonců despekt. „Zase další závodní boty,“ mysleli si. Krabici předala vytrvalci Bensonovi Kiprutovi, který se rozesmál jejímu vtípku.

„Tam něco chybí, ne?“

Boty totiž vážily pouhých 138 gramů, a on tak nabyl dojmu, že je krabice prázdná.

Vtip to nebyl.

„Druhý den uběhl 25 kilometrů a pak se s botami schoval do svého pokoje a nechtěl je vrátit,“ líčí Heidmannová. Zanedlouho v nich Etiopanka Tigist Assefaová zaběhla ženský světový rekord a navzdory ceně (přes 12 tisíc korun) i skutečnosti, že v ideálním stavu vydrží jeden závod, šly i ve veřejném prodeji na dračku.

Tehdy byl ještě Nike rovným protivníkem, postupně ale přišel pád akcií, tržeb, personální změny, zatímco Adidas ladil „superbotu“ do současné třetí evoluce, se kterou Sawe zapsal nezapomenutelný rekord, přičemž pod dvě hodiny se v Londýně dostal i druhý Yomif Kejelcha rovněž s „adidaskami“ na nohou. Boty váží 97 gramů, jsou tedy první, které se dostaly pod 100 gramů – jen si při porovnání uvědomte, kolik váží 10 deka šunky – a podle studie uveřejněné ve Wall Street Journal 100 gramů na noze znamená při maratonu 58 vteřin, tedy u Saweho může být půlminuta dole jen díky nižší hmotnosti boty.

Obyčejné hodinky

Tím, jak se řeší každý gram, tak na rukou měl hodinky Garmin Forerunner 55, což jsou ty vůbec nejzákladnější z celé běžecké řady. V českých obchodech stojí 3 690 korun, nedisponují žádnými pokročilými funkcemi, neboť Sawe potřeboval znát čas, vzdálenost a především tempo.

Cílem jsou navíc váha 50 (!) gramů, svým způsobem zpevněné ponožky. „Sabastianův vstup byl jádrem vývoje. Novou botu jsme uvedli na trh ve středu a očekávali jsme, že Sabastian uspěje. Ale tohle bylo nad naše sny. Není to konečný bod. Je to milník na cestě k tomu, jak rychlý člověk může být,“ říká Patrick Nava, generální manažer Adidas running.

Vývojáři trávili a tráví s atlety v Keni týdny i měsíce, přes tři roky zpracovávají jejich připomínky, vše se na botě odráží, však sám Sawe říká, že nový typ je oproti předchozímu stupni o velký kus dál. Bota využívá uhlíkových vláken, na patě je speciální pěna Lightstrike Pro Evo, která měří povolených 39 milimetrů, a je vyrobena z dosud nespecifikované směsi. Podrážka maximalizuje odpružení.

Mimochodem, v Česku budou boty k dostání od čtvrtka za 12 599 korun, přičemž v neděli je na programu Pražský maraton. „Není pochyb o tom, že díky botám a správnému doplnění energie jsme v nové éře maratonského běhání,“ míní Saweho trenér Claudio Berardelli.

Ano, jen geniální boty nestačí. Jednou z klíčových záležitostí při maratonu je totiž také strava; elitní i rekreační běžci by mohli vyprávět množství příběhů, jak jim žaludek a nevolnost vystavily stopku či zbořily plány na vytoužený čas. Sawe při rekordním závodě spolupracoval se švédskou společností Maurten, která speciálně pro něj vyvinula nový vyživovací hydrogel, jenž zjednodušeně tolik nezatěžuje střeva, a tudíž eliminuje trávící potíže, zároveň však dodává potřebnou energii.

Výživový scénář se rodil rok. Během něj lidé z Maurtenu šestkrát vyrazili do Keni, kde strávili dohromady 32 dní. Ladili složení gelu, Sawe ho v tréninku polykal podle přesných instrukcí, které víceméně kopírovaly závod v Londýně a „učil“ svá střeva přijímat a vstřebávat 90 až 120 gramů sacharidů během hodiny. Za standard se přitom obecně u elitních maratonců považuje příjem 60 až 90 gramů sacharidů za hodinu. Po nedělním závodě Sawe „šokoval“ veřejnost, když řekl, že si ke snídani dal dva plátky chleba s medem, čímž laici mohli i díky titulkům a mediálním zkratkám nabýt dojmu, že tohle stačí k rekordu.

Sawe ale sofistikovaně už dva dny před maratonem do sebe dostával „koktejly“ bohaté na sacharidy a v den závodu se jelo podle přesného vyživovacího harmonogramu. Začal tři hodiny před startem, pět minut před vyběhnutím přišel gel se sacharidy, pak každých pět kilometrů do sebe dostal 130 až 160 ml sacharidových nápojů a v polovině přidal kofeinový gel.

Dohromady spolykal 230 gramů sacharidů, přičemž jejich porce byla ve druhé polovině o něco vyšší, a i to (společně s příznivým větrem) zapříčinilo, že druhou půlku běžel skoro o minutu a půl rychleji (59:01 - pro srovnání český rekord na půlmaratonu je 61:31)! „Každý, kdo viděl Sabastiana běžet, ví, že je to mimořádný sportovec — skutečně výjimečný v rámci celé generace. Co však možná není tak známé, je, že patří mezi nejlepší v doplňování energie v historii maratonu,“ míní Josh Rose z Maurtenu.

Tedy spojil se běžecký um i um přijímat výživu. Stravovací alchymie pomáhá k tomu, aby tělo při maratonu „nenarazilo do zdi“, což je jev, který často potkává hobíky na 30. kilometru a dál.

Při televizních záběrech si laik možná ani v nejmenším neuvědomí, jak rychle elitní vytrvalci běží. Snad nejlepší porovnání pro „obyčejné“ smrtelníky je fakt, že Sawe každou stovku (z celkových 422) odběhl průměrně za 17 vteřin. Schválně si na rovném úseku zkuste jednu takovou střihnout, abyste měli ponětí, co za neskutečný fofr se na trati rekordního maratonu odehrálo. Průměr 21 km/h nemívají běžecké pásy v posilovně a také trénovaný rekreační běžec by po minutě (nejspíš i dřív) tempu nestačil.

Přitom Sawe nepatřil k těm Keňanům, kteří by odmala věřili, že je dlouhý běh proslaví a finančně zajistí, což je v současnosti velký sen mnoha zdejších dětí. Coby kluk pomáhal na rodinné kukuřičné farmě, chodil do školy, a když tam se pořádaly běžecké závody, on se většinou schovával u kuchyně, aby se jim vyhnul. „Byl plachý. Ale nedovolil jsem mu, aby se vzdal. Řekl jsem mu: ‚Běh není jen talent od boha – je to tvé štěstí a tvá budoucnost‘,“ popsal jeho učitel Julius Kemei pro Runner's World.

Poslechl ho, pustil se do běhání naplno, jenže po sérii zranění a při covidové pandemii přemýšlel o konci. Vysvobodil ho až přesun do tréninkové skupiny Claudia Berardelliho, který z něj vycepoval rekordmana. „Děkuji bohu, že si ho předtím nikdo nevšiml. Moje žena mi vždy říká, že po 22 letech trenérství v Keni byl pro mě Sabastian darem. Má pozitivní energii, ale zároveň je skromný. Za dobu, co trénuji v Keni, jsem si myslel, že jsem viděl všechno, ale pak mi Sabastian začal ukazovat něco, co jsem považoval za téměř nemožné. Má charakter, je disciplinovaný a všechny dílky do sebe dokonale zapadají. Je to díky jeho přístupu, protože je výjimečný člověk,“ řekl Berardelli.

Ač jsme v textu zmiňovali technologické vychytávky, tak klíčový je samozřejmě pořád běžec. Sawe je součástí velké tréninkové skupiny, která čítá zhruba 30 atletů, a byť by si mohl dovolit luxusnější podmínky (za světový rekord údajně dostane od Adidasu milion dolarů), stejně bydlí ve skromném pokoji s palandami s ostatními. Britský The Telegraph odkryl obvyklý denní program - vstává se okolo šesté ráno a následuje první běh, který mívá 10 až 25 kilometrů. Po snídani je fyzioterapie, posilovna, po obědě odpočinek. Odpoledne přichází další běh, který už zahrnuje detailnější záležitosti, jako kopce či intervaly. Chodí se spát okolo 21. hodiny.

V závodní přípravě měl Sawe dva volné víkendy v měsíci, aby navštívil manželku a syny, jinak před Londýnem v tréninku polykal mezi 200 až 245 kilometry týdně.

Adidas věděl, co v něm má. Už loni v Berlíně mohl zlomit světový rekord, ovšem tehdy bylo proti až příliš velké vedro. A jelikož maraton v poslední době pošramotilo několik dopingových škraloupů, chtěl sportovní výrobce zbavit svého budoucího rekordmana jakýchkoliv podezření, spekulací i zbytečných otázek, které by zborcení velkého milníku přineslo. Adidas tak platí 50 tisíc dolarů ročně na uskutečnění 25 neohlášených návštěv dopingových komisařů, což je i pro společnost ochrana, byť ani ta nikdy nebude dokonalá.

„Chtěli jsme ukázat, že existuje skutečný lidský potenciál, který může dvouhodinovou bariéru prolomit. A my nemáme pochyb, že to Sabastian dělá v rámci předpisů, aby podporoval čistotu sportu,“ řekl Nava z Adidasu.

Fascinující rovněž je, že maratonský potenciál nekončí na čísle 1:59:30. V Berlíně či Chicagu se může běžet díky konfiguraci tratí ještě rychleji. „Sabastian ještě nedosáhl svého maxima. Byl to teprve jeho čtvrtý maraton,“ míní jeho trenér. Sám závodník mluvil i o tom, že by mohl stlačit čas pod 1:59. „I v Londýně jsem mohl běžet rychleji.“

Navíc hvězdné „války“ budou dozajista pokračovat. Když Sawe zaběhl v neděli světový rekord, konkurenční značka Nike dala na Instagram příspěvek, v němž stálo: „Hodiny byly smazány. Cílová čára ještě není.“ A vše doplnil citát Eliuda Kipchogeho: „Jsme teprve na začátku toho, co je možné, když se spojí talent, pokrok a neochvějná víra v lidský potenciál.“

Vrátí Nike úder?

Související témata:
Sabastian Sawe