Zlomový rok před Oktagonem. Může nás to úplně změnit, zní z organizace

Troufnu si říct, že šlo o náš nejúspěšnější rok. V předchozím roce jsme sice zaznamenali rekordní turnaj (59 148 diváků) na fotbalovém stadionu ve Frankfurtu a k tomu přidali akce v Edenu či na Štvanici, což byl obrovský úspěch, ale letos jsme na tyto milníky dokázali plynule navázat. Právě tyto dva poslední roky patří k těm vůbec nejlepším. Oktagon se stal dospělou značkou, respektive mám pocit, že jsme se letos definitivně etablovali jako plnohodnotná sportovní organizace, která vzbuzuje respekt i na mezinárodní scéně. Dokládají to i jednání s velkými partnery, kde nás už berou naprosto vážně. Definitivně se změnila dynamika.

Je to tak. Jsme na tom lépe co se týče obratu firmy, posunul se i náš tým, což je nejdůležitější věc. Bez dobrých lidí bychom to totiž nedokázali. Mám z toho opravdu dobrý pocit. Tento rok jsme neudělali žádný velký skok někam, například v rámci expanze do nové destinace nebo světový rekord v návštěvnosti, ale šli jsme do toho profesionálně. Stali jsme se silnějšími.

To bych ani neřekl. Nás to baví a máme jasnou představu o tom, kam chceme v následujících letech směřovat a jak se dál zlepšovat. Velkým tématem je pro nás například expanze do Polska, kde se setkáváme s velmi pozitivními reakcemi, což nás překvapilo.

Pro mě to byl jednoznačně turnaj v Edenu (14. června), který byl opravdu velkolepý. Ať už samotnou show, nebo celkovou atmosférou a vizuální stránkou. Navíc se nám ho podařilo vyprodat, přestože to dlouho nevypadalo reálně a sami jsme to příliš nečekali. O to větší úspěch to byl. Znovu jsme se díky tomu naučili spoustu nových věcí. Pokud jde o konkrétní zápasy, velmi silně ve mně zůstal souboj Roberta Pukače s Christianem Eckerlinem, po kterém v Hamburgu zavládlo ticho. Skvělý byl také duel Aliny Dalaslanové s Clarou Ricignuolovou. To jsou přesně ty momenty, kdy si člověk řekne: Wow.

Určitě zamrzí, když nám z turnajů vypadnou plánované zápasy. Typickým příkladem je absence Frédérica Vosgröneho na turnaji v Edenu. Patrně bychom se díky tomu vyhnuli nešťastné komunikaci, která nastala ve Frankfurtu. To jsou ale věci, které k tomu zkrátka patří. A zda jsme třeba něco nedotáhli? V Německu je například stále zakázané sázení na MMA, bojujeme o to na právním poli, protože víme, že tu pro nás leží hodně peněz. Zatím jsme zde neúspěšní, shodil nám to tam nějaký místní úřad. Možná se dokonce spojíme i s UFC na nějakém společném postupu. U jedné destinace, kterou zatím nechci jmenovat a kde jsme už rozjeli různé aktivity, jsem si představoval, že v tuto chvíli budeme výrazně dál. Celý projekt ale stojí na televizních právech, která nás zatím brzdí v rozjezdu větších aktivit i v následné expanzi na daný trh. Zajímavé je, že jsme také byli víckrát v kontaktu s Araby.

Chtěli vstoupit do naší organizace a vytáhnout nás na Blízký východ. Interně jsme se však rozhodli tuto nabídku odmítnout, přestože šlo o důvěryhodné a velmi zajímavé partnery. My se chceme zaměřit na to, kde jsme doma, což je střední Evropa. To nám dává větší smysl.

Přesně tak. Celé by to financovali oni, takže z čistě finančního hlediska by to pro nás bylo velmi výhodné a nic bychom tím neztratili. Zároveň by to ale znamenalo výrazné roztříštění pozornosti. Máme hodně turnajů u nás doma. Je ale fakt, že hodně sportovních organizací je dotováno arabskými penězi. Je to lákavé. I my jsme přemýšleli, jak takové „steroidy“ dostat do firmy. Když ale tato možnost skutečně přistála na stole, uvědomili jsme si, že by to obnášelo pořádání turnajů na místě, další budování naší značky a dlouhodobý fokus. To je ale něco, co momentálně nechceme.

Určitě ano, už teď přemýšlíme o halách pro rok 2027 – kolik bude turnajů, kam se vydáme a zda budeme dál expandovat. Aktuálně se ale hodně soustředíme především na rok 2026, který bude extrémně nabitý obsahem, turnaji a dalšími projekty. Půjde o nejvíce „busy“ rok, jaký jsme kdy měli. Zároveň si ale musíme dávat pozor, abychom se nespálili my sami a nepřehltili fanoušky. Přeci jen slavíme desáté výročí.

Čeká nás celkem 18 turnajů, což jsme nikdy předtím nedělali. Připravujeme také jeden nový projekt, který bude jiný a bude vyžadovat komunikaci. Pokračovat bude i Celebrity Series, v Německu chystáme televizní show a čeká nás také expanze do Polska. Vrcholem oslav desátého výročí pak bude turnaj na fotbalovém stadionu (26. září ve Frankfurtu). O to víc si musíme dát záležet, abychom všechno udělali správně a nepřehltili tím ani sebe, ani diváky.

Bude to absolutně klíčový rok, slavíme desáté výročí. Chceme do toho vtáhnout fanoušky tak, aby to celé prožili s námi a uvědomili si cestu, kterou jsme urazili – od undergroundového sportu až k absolutní jedničce. Dnes máme největší sportovní instagramový účet v Česku a na Slovensku a největší hvězdou na Instagramu je Jiří Procházka, tedy bojovník MMA. Tenhle sport se neuvěřitelně posunul a hodnota Oktagonu se v nejbližších letech, pokud nic nepokazíme, může dostat až k miliardové hodnotě v eurech. Právě tuhle cestu bychom chtěli sdílet s lidmi a společně si ji užít. Klíčovými milníky budou turnaj na fotbalovém stadionu ve Frankfurtu, expanze do Polska a jeden velký projekt, který aktuálně připravujeme. To jsou kroky, které nás mohou enormně posunout.

Stává se pro nás hodně zajímavým i svět televizních práv. Když se dobře předvedeme i co se týče sledovanosti, tak se nám může klidně ztrojnásobit či zpětinásobit suma, za které prodáme televizní práva třeba v roce 2027, kdy budeme obnovovat smlouvu s německou RTL a dalšími televizemi. To je něco, co může úplně změnit Oktagon. Staneme se opravdu velkou sportovní značkou, kterou si budou chtít koupit televize po celém světě. A to je ten rozdíl. Teď žijeme z lístků, PPV, televizních práv a sponzorů. Tímhle bychom mohli odskočit. Mluvili bychom o opravdu velkých penězích, které by znamenaly ještě lepší bojovníky, kvalitnější videa, silnější obsah pro fanoušky a celkově ještě větší zážitek z turnajů. Rok 2026 je zkrátka o tom, jakou bude mít Oktagon cenovku.