Článek
Když se pak vyjel na kole, splnil povinnosti a zhruba po hodině dorazil na tiskovou konferenci, právě na bučící lidi směřovala od žurnalistů řada otázek. „Určitě mám hejtry a ti budou vždycky nenávidět. A musím říct, že to bučení je pro mě a mé kolegy, jako by přihazovali dřevo do ohně. Pomáhá nám to.“
Dominance vyvolává kontroverze, ale v případě Pogačara je ještě daleko tomu, co kupříkladu prožíval v předchozí dekádě Chris Froome a jeho tým Sky. Jenže 27letý Slovinec si podmanil cyklistiku a i třeba Peter Sagan, sedminásobný vítěz bodovací soutěže na Tour, nedávno v rozhovoru pro Sport.cz o Pogačarovi říkal: „Nebaví mě, když sleduju závody a 80 až 100 kilometrů před cílem vím, že vyhraje. Ano, je to obdivuhodné, ale mnohem zábavnější je, když má smůlu a musí dohánět ztrátu a pak teprve ukáže, co všechno v něm je.“
Úterý znovu ukázalo jeho neskutečnou sílu. V závěru stoupání na Col de Pertus se sklonem 9,5 % projel 1 200 metrů s průměrem 24 km/h, u čehož lze jen kroutit hlavou. Odpáral konkurenci, zamířil k dalšímu triumfu a kupříkladu Španěl Juan Ayuso, čtvrtý v pořadí, výstižně řekl: „Tadej je na jiné úrovni a jede jiný závod než my.“
Jenže kromě nadšení slyšel Pogačar u silnice i bučení. „Když jedeme ve skupině a oni bučí, tak bučí na všechny, protože nevíte, na koho to přesně míří. Musím říct, že v cyklistice je to jiné než ve fotbale či tenise, kde půlka přeje jedné straně. U nás 99 procent lidí fandí všem. Když vidíte rodiny s dětmi, které na sobě mají různé dresy, fandí vám, tak bychom měli být šťastní a vděční za náš sport.“
Zároveň Pogačar přiznal, že když přece jen u trati zaslechne negativní reakce, vzpomene si na tenistu Novaka Djokoviče. „Vždycky myslím na něj a jeho mentalní sílu. Měl jednu z nejtěžších kariér, přesto sklidil spoustu bučení a zbytečné nenávisti, protože je nejlepší. Motivuje mě a inspiruje,“ řekl Pogačar.
I Pogačar je nejlepší, a tak i on někdy kromě obdivu čelí zlobě…
