Fotbalisté držící ramadán? Nemusí to mít tak velký dopad, říká bývalý reprezentant

Téma připravenosti fotbalistů držících ramadán otevřel víkendový zápas Liberce s Hradcem Králové (0:1), ve kterém Toumani Diakite střídal už ve 36. minutě kvůli vyčerpání. Byl jedním ze čtyř domácích hráčů, kteří drží ramadán. Během posvátného měsíce (letos od 18. února do 19. března) muslimové drží od úsvitu do západu slunce půst.

Záleží, jak se k tomu přistoupí. Pokud se fotbalista či jakýkoliv sportovec tomu neuzpůsobí, tak ho to ovlivní. Můžeme to rozdělit na dehydrataci, příjem energie a narušený spánek kvůli modlitbám či nočnímu jezení. Když se tomu člověk neuzpůsobí, tak to samozřejmě má velký vliv. Ale ve světě je tolik profesionálních sportovců, kteří ramadán drží a problém to není. Když se ví, jak s tím pracovat. Jídlo si můžu nějakým způsobem rozfázovat a načasovat, abych energii během dne měl. Samozřejmě voda je horší, ale pořád nejde o nic, co by člověk neměl zvládnout. První týden je to asi nejtěžší, ale potom se tělo adaptuje a už by to mělo být jednodušší.

Dá se mu rozhodně přiblížit, byť pití je samozřejmě složitější. Znám spoustu hráčů, kteří alespoň malinko pili, když jsme během ramadánu hráli ve velkém horku. Ale voda může být problém, určitě zanechá minus pro výkon. Ale zase záleží na čase zápasu, jak se hráč napil předtím, zda pil ionty, zda je krev zavodněná… Je tam hrozně moc aspektů na to, abych mohl říct, že když někdo drží ramadán, jeho výkon půjde automaticky extrémně dolů. Takhle jednoduché to není. Je spousta věcí, které můžu udělat, aby výkonnostní propast nebyla o třicet procent dolů, ale třeba jen o pět. A pět procent je normální odchylka. Ale jídlo se tomu dá uzpůsobit stoprocentně. Ono taky záleží, kdy se hraje. Pokud až večer, hráč se nají před zápasem. Pokud se hraje ještě za světla, je to složitější.

Tak běžně už dva dny před zápasem jím hodně sacharidů v těch oknech, které ramadán umožňuje, a tělo připravuju na výkon. Den před zápasem si opět dám nějaké hodně sacharidové jídlo k večeři. Ráno ještě před rozedněním si dám zase sacharidové jídlo, do toho bílkoviny, aby se pocit hladu nedostavil delší dobu. Pak si můžu jít ještě lehnout. Být trenérem, odpustím dotyčnému ranní sraz. Tělo se zásobou energie v krvi vydrží nějakou dobu pracovat. Nefunguje to tak, že se nenajím před zápasem a budu hned extrémně špatný. Dva dny předtím jsou rozhodující a s tím si můžu docela dobře hrát. Najíst se můžu ještě v den zápasu před východem slunce. Jdu spát, probudím se v poledne třeba tři hodiny před zápasem, a to už takový problém není. Složitější je to s pitím. Existují i drobné triky ze sportovní vědy, třeba krátká stimulace v ústech (tzv. mouth rinse), která může krátkodobě pomoci, ale pořád to nenahradí pití. Zázrak to neudělá, ale je to ten malý střípek k celé přípravě.

Nerad bych dělal závěr, když v tom nejsem a nevím, jak se k tomu přistoupilo. Ale podle mě je tohle nemožné. Kolikrát jsem šel do zápasu, aniž bych měl v sobě nějaké jídlo, protože jsem z blbosti experimentoval. Ale stejně jsem zápas odehrál celý. Je mladý kluk a třeba s tím ještě nemá takové zkušenosti. V ten moment tam musí být někdo, kdo se o něj postará a řekne mu, jak to má dělat. Spousta klubů už má nutriční specialisty či kondiční trenéry, kteří do toho mají vhled. Když je klukovi 19 let a má ramadán, musím ho vzít za ruku a přesně mu říct, co má dělat. Oni si často myslí, že když se dostanou do profesionálního sportu, tak vědí všechno. Jak jíst, jak spát. Ale většinou se to učíme až za pochodu. Jestli odstoupil ve 36. minutě zápasu, tak podle mě roli nehrál ramadán, ale to, že na ramadán nebyl připravený.

Asi bych to opravdu rozdělil. Že budou jíst jen před úsvitem, tak v tom problém nevidím. Opakuji, že s tím se dá pracovat a energie mu tolik padat nebude. Není to perfektní, ale zvládne to. Horší je dehydratace organismu, která je při zápase obrovská. Ale určitě bych na to nekoukal tím způsobem, že drží ramadán, a hned musí hrát špatně. Takhle to není. Opravdu je to o přípravě dotyčného člověka před samotným zápasem. Není to tak, že někdo má ramadán, tak ho nedám do základu, protože podá o třicet procent slabší výkon. Tohle je hrozně krátkozraké.

Čas je naprosto zásadní. Tam je to hrozně znát. Když hrajete v osm, když už je tma, stihne se před tím dotyčný najíst, napít a do zápasu jde připravený prakticky stejně jako všichni ostatní. Ale nejhorší je ta třetí čtvrtá, kdy má po celém dni postění se, kdy už tělo může mít lehké příznaky dehydratace. Nevím, jestli to bylo jenom kvůli tomu, ale třeba ve Francii jsme v období ramadánu často hráli až večer. Všem těm věcem jsem tam nerozuměl, ale měli jsme v týmu pár hráčů držících ramadán a v ten moment jsme opravdu často hráli až večer. Do naší ligy teď proudí hodně cizinců, hodně z nich jsou muslimové, takže by nebylo vůbec od věci se na to takhle podívat a zápasy třeba posunout na pozdější hodinu, kdy je to pro ně už jednodušší.

Nebylo jich málo, ale zase ne celá kabina. Asi sedm osm. Ale tam se to hodně lišilo od toho, jak striktně ho kdo dodržoval. Měli jsme tam muslimy, kteří v den zápasu normálně pili, protože se nechtěli úplně vyčerpat, ale nejedli. A někdo to fakt dodržoval přísně. Prostě záleží.

Vždy záleží na tom, jak se to kolektivu podá. Vidím to teď u sebe ve firmě. Když přijde sportovní ředitel nebo trenér a řekne, že je tady ramadán, budeme to respektovat, je to jejich náboženství, s kterým stejně nic neuděláme a budeme se k tomu opravdu chovat s tolerancí, tak to mužstvo vezme. Ale když někdo ze shora, trenér, sportovní ředitel nebo majitel přijde a řekne, že tady zase máme ramadán a je to v hajzlu, protože zase nejedí, tak v ten moment to tým začne brát špatně. Vždy je to o tom, jak se to kolektivu vysvětí a když se to podaří vysvětlit, tým to vezme za svoje. V tomhle je to docela jednoduché.

Takhle na plnou hubu to asi nikdo neřekl. Ale to ani nemusí. Tým to může poznat z různých narážek nebo z nějaké jakoby srandy. A jakmile se to dostane do takové fáze, pro kluky držící ramadán to může být těžší. Protože jde o kolektivní sport a když si někdo začne myslet, že se prohrálo kvůli ramadánu a přišlo se o body a o peníze, v ten moment to může začít dělat zlou krev. Ale opakuju, jde jen o to, jak se to s mužstvem komunikuje.

To je úplná hovadina. Jako že budeme fotbal dávat nad náboženství? To je úplná kravina. Fotbal je sport, kdežto víra je pro člověka naprosto stěžejní a přijde mi ujetý stavět to do této roviny. Ba naopak bychom tomu měli věnovat čas a dát si tu práci a když je zrovna ramadán, těm klukům pomoci, aby výkon měli stoprocentní. Budu s ním sedět, přesně mu psát, v kolik hodin si má dát rýži, v kolik sacharidový gel, v kolik maso, v kolik se má probudit. Prostě mu to naplánuju od A do Z. A když i potom bude hrát špatně, tak ho vystřídám a další zápas už hrát nebude. Ale házet takhle na někoho vinu mi přijde krátkozraké. Rozhodně tím nechci nikoho hodnotit. Jen nabízím svůj pohled, aby se na to lidé nekoukali tak, že je ramadán a najednou všichni budou hrát špatně. Tím bychom hrozně dehonestovali kluky, kteří ramadán drží. V tomhle spíš chci vymyslet variantu, aby to šlo, než abych je házel do jednoho pytle a říkal, že je to vždy na prd.