Článek
Na Sigmě poznali, jak je fotbal nevyzpytatelný. Jak se šňůra devíti duelů bez porážky může proměnit v negativní sérii. „Navíc jak lusknutím prstu,“ podotýká Janotka. Olomouc teď ale kouká dopředu, na jaře chce vystoupat tabulkou a dojít co nejdále v Konferenční lize.
„Máme motivaci. Úspěch v dlouhodobé soutěži dělá konzistentnost. Určitě jsme nic nepodcenili, ale nechtěli jsme si možná nějaké věci připustit. Ukázalo se, že ještě nejsme tak daleko, abychom dokázali plnohodnotně, kvalitně, výsledkově i výkonnostně tak náročný podzim zvládnout,“ konstatuje trenér v interview, které vzniklo na soustředění ve Španělsku.
Bylo to v hlavách?
Nemyslím si. Udělali jsme maximum, abychom hráče udrželi v módu přepínání z ligy do Evropy. A dařilo se. Dokázali jsme po výjezdech porazit doma Jablonec nebo Pardubice. Horší bylo, pokud jsme jeli ven do Liberce nebo Zlína. Na některé kluky to dolehlo, protože nikdy poháry nehráli, mají s nimi minimum zkušeností. Jan Koutný, Matěj Hadaš, Jáchym Šíp, Filip Slavíček. Vždyť ještě nedávno nehráli ani ligu a najednou zápasy na Fiorentině, proti Celje, na Gibraltaru. Snažili jsme se v závěru podzimu rotovat sestavou, jenže efekt nepřišel. Máme styl založený na náročnosti a bylo vidět, že hráče program doběhl. Neměli energii, i když někteří z hlediska odehraných minut byli vlastně čerství.
Dolehlo to i na vás?
Pro celý realizák šlo o strašně perné období. Početně není problém, ale jedete čtvrtek-neděle-čtvrtek-neděle, musíte zápasy vyhodnotit a k tomu už dělat přípravu na konkrétní soupeře. Když budu mluvit za sebe, bylo to extrémně náročné, ale mě práce naplňuje, vše beru jako její součást. Řekl bych, že jsem workoholik, takže mi to vůbec nevadí. Staly se také věci, které neovlivníte.
Jaké?
Limitovalo nás například zranění důležitých hráčů. Opakovaně vypadl Ahmad Ghali, který se začal rozjíždět. Nejvíce jsme se pak prali s pozicí desítky. Zapracovávali jsme Davida Tkáče, jeho výkonnost a adaptace šla nahoru. A pak se zranil. Zbytek podzimu jsme hledali ideální řešení, což po odchodu Filipa Zorvana není vůbec jednoduché.
Proč se řešením nestal Dominik Janošek?
Přišli jsme na to, že není desítkou, jak se o něm hodně mluví. Víme, že Dominik nikdy nebude hráč, který bude někde probíhat a dělat dlouhé náběhy z druhé vlny. Narazili jsme však na to, že nedokáže vydržet v prostoru, aby lépe pracoval mezi řadami a neutíkal někam, kde prostě není efektivní, to znamená do stran nebo níž. Teď ho v přípravě dáváme na šestku, kam on vlastně padal z jiné pozice, a sedí mu to. Chce hrát a prostě v některých utkáních musel upozadit individualismus oproti týmovému pojetí.
Zrovna střed pole budete mít, díky posilám, celkem našlapaný.
Jasně. To, že přišli noví kluci, má za následek třeba odchod Radima Breiteho. Teď je na ostatních, aby se prosadili a ukázali nám, že jsou ti nejlepší. Říkám to bez ohledu na to, kdo má jakou cenovku. Hrát budou ti, kteří prokáží největší přínos pro mančaft.
Trenér Sigmy Olomouc Tomáš Janotka na soustředění ve španělské rezidenci Sotogrande.
Na konci podzimu se řešila i vaše pozice, jestli vy máte stále pro Sigmu přínos.
Má to dva úhly pohledu. Jeden jsou spekulace médií nebo na sociálních sítích. Druhý ten, že v průběhu prosince jsem stále cítil od vedení důvěru, byla mi i přímo sdělena, což každého trenéra potěší. Vidíte, že si klub váží toho, co pro něj děláte. A my jedeme na maximum. Samozřejmě nás netěšilo, že jsme zažili takové období. Minulou sezonou nebo novým majitelem a ambicemi jsme fanoušky trochu namlsali, očekávání jsou a budou logicky větší. O to více jsem vděčný, že mám stále důvěru.
Dokázal jste si představit, že by chvíli po triumfu v MOL Cupu nebo postupu do Evropy mohla vaše mise skončit?
Mohlo by se to stát, ale kvůli výsledkům jen na základě jednoho měsíce. Když si fakt vzpomenu, jaká euforie byla na konci listopadu, když jsme porazili Cejle… Fanoušci vás vyvolávají, týmu vzdávají hold, a pak by se to jedním měsícem úplně zlomilo? Mrzelo by mě to, ale takový je fotbal a vedení má právo na jakékoliv rozhodnutí.
Zmínil jste fanoušky, u nichž nastal zajímavý moment po konci hlavní fáze Konferenční ligy. Nejprve dávali z kotle nespokojenost z vyřazení a z ničeho nic přišla radost z postupu.
Chtějí vidět dvě věci. Dobrý výkon a nasazení. Jakmile jim to dáte, myslím, že kolikrát dokážou i remízu nebo porážku odpustit, byť je jasné, že fotbal je primárně o výsledcích. Český fanoušek vyžaduje stoprocentní úsilí, aby kluci nechali na trávníku všechno.
Přišlo vám, že někdo z hráčů neodevzdal vždy vše?
Nemyslím si, často už prostě nebyla energie. I to je pro nás škola, abychom se naučili lépe pracovat s rotací kádru nebo střídáními. Správě vše sladit je velká alchymie. Je to zkušenost, za kterou jsem strašně rád, a která nás do budoucna posílí.
Přeci jen mě napadá jméno útočníka Muhameda Tijaniho.
To je výjimka. Asi všichni si všimli, že energii, kterou odevzdával v zápasech, nebyla taková, jakou bychom si představovali. Na jeho obranu však musím říct, že z pohledu tréninkového procesu a chemie v kabině vše fungovalo. Makal, dobře pracoval, jen to nesvedl dostat do utkání. Je pro nás záhadou proč. Je vysoký, rychlý, silný, jeho postavu nechcete bránit. Jenže když to nedokázal přenést, začala i nevole u fanoušků. Pak máte hráče, kteří makají, a kontrast je veliký.
Co rozhodlo, že jste hostování ukončili a vrátili Tijaniho Slavii?
Asi fakt, že to, co jsem teď popsal, byl opakovaný a setrvalý jev. Pak jsme se rozhodli, že vztah Sigma - Tijani ukončíme, i když je to skvělý a veselý kluk, sympaťák a vlastně takový taťka Simiona Micheze a ostatních. Fotbalově byl však přínos malý a myslím, že i pro něj bude lepší, pokud zkusí angažmá, kde bude právě fotbalově spokojený.
Vzal to dobře?
Myslím, že jsme se rozloučili se štábní kulturou, v jaké se to mělo odehrávat, a on vše přijal.
Naopak máte pět zahraničních posil plus navrátilce z hostování. Není to v kontextu Sigmy z posledních let trochu moc?
Zásah je určitě velký. Je potřeba zmínit, že také osm hráčů odešlo. Fluktuace kádru je obrovská a sám nejsem teď schopný odhadnout, jak dlouho nám bude trvat, abychom vše vyladili, aby se noví hráči adaptovali. Aby si vše sedlo, aby byly vidět součinnosti. Je jen na nás, aby se to zvládlo v co nejkratším čase.
Právě času moc nemáte.
Úplně ne. Příprava je krátká. Podzim jsme končili 18. prosince a už koncem ledna zase začíná liga. Je to otázka tréninkového procesu a sžívání se na hřišti i mimo něj. Cílem je najít nejlepší možné vazby, celé je to jeden neurčitě dlouhý proces.
Často jste do áčka vytahoval mládežníky a odchovance. Tohle končí?
Ať je to, jak je to, DNA Sigmy bychom rádi udrželi. Ale pokud chce klub mít ambice, ve finále záleží, zda na to dotyčný má, nebo ne. Sigma teď bude určitě jiná, to bez debat. Samozřejmě chceme na naše kluky brát ohled, protože vždycky jsme to na nich měli postavené. Jen opakuji, že pokud chcete být dlouhodobě úspěšní, rozhoduje kvalita. Proto i na odchovance budou kladeny vyšší nároky, aby splňovali ambice klubu do budoucna, tedy boj o nejvyšší příčky.
To je celkem zásadní otočení kormidlem.
Nemyslím si, že zásadní. Chceme rozhodně s odchovanci pracovat dál a mít skvělou akademii. Ale podívejme se na jiné kluby, Slavii, Spartu či Plzeň. Také nedokážou vytvořit silnou základní jedenáctku jen z odchovanců a zároveň dělat sportovní úspěchy. Obojí se často velmi těžce slučuje. Sigma zkrátka bude více multikulturní. Chceme zachovat zdravé české jádro, to stoprocentně. A k němu mít co nejkvalitnější kádr.
Trenér Sigmy Olomouc Tomáš Janotka na soustředění ve španělské rezidenci Sotogrande.
Sen každého trenéra.
Jasně, a také ohromná výzva pro nás všechny. Záleží na mnoha aspektech od fotbalu až po lidské vlastnosti, od hráčů až po realizační tým a vedení. Kluci kolikrát nemusí být v kabině nejlepší kamarádi, ale pak jde o to, jak jsou prospěšní na hřišti a jaké si dokážou svými výkony vysloužit uznání ostatních. Kabina se musí ideálně formovat sama, tudíž potřebuje hráče, kteří ji udrží v mantinelech. My máme teď určitě Honzu Klimenta a další, kteří jsou v klubu déle.
Když zmiňujete Jana Klimenta, při jeho zranění na podzim válel Daniel Vašulín, jehož si ale stáhla zpět Plzeň. Počítal jste s tím?
V momentě, kdy se u nás takhle rozjel, tak už jsem si říkal, že by mohl brzdit. Je to vlastně naše chyba. (smích) Ne, jsem rád i za Dana, protože podobné období potřeboval. Má kvalitu, je super do kolektivu. Profík. U něj platí, že co fotbalu dáte, to se vám jednou vrátí. Jeho odchod beru jako realitu. Dohoda byla postavená tak, že si ho Plzeň může v zimě vzít zpět.
Padla jména Tijani nebo Vašulín, kde mě napadá, že z nedávné analýzy na Sport.cz vyplynulo, že Sigma na podzim nedala v lize gól z rohu, zároveň ale ani jeden nedostala. To je evropský unikát.
Ano, a u ofenzivy mi to opravdu vadí.
Čím to?
V minulé sezoně jsme měli téměř padesátiprocentní podíl vstřelených branek ze standardních situací. Teď jsme se dostali do opačného extrému. Chybí nám hladovost a průbojnost, třeba i Jakuba Pokorného, který si uměl najít míč a buď ho protečovat, nebo sám skórovat. Nejsme spokojeni ani se zahráváním situací. Vypadl Jirka Sláma, typický levák pro standardky. Hledali jsme řešení, pak i trochu z nouze. Hodně na tom v tréninku pracujeme, děláme analýzy. Musíme zapracovat na sladění náběhu a kopu. Vůbec se to nepotkávalo a jsem z toho fakt zklamanej. Máme signály, známe recept, ale nedařilo se nám ho přenést do utkání. Makáme na tom. Na druhé straně jsem samozřejmě extrémně spokojený s defenzivní prací při standardkách soupeřů. Jde nám skvěle.
Ještě k vám osobně, a půjčím si příjmení právě Jakuba Pokorného. Vtrhnul jste do ligy celkem razantně, už jste více pokorný?
Já myslím, že jsem pokorný pořád. To říkám naprosto vážně. Jen tak kolikrát asi nepůsobím, že jo?
Nebudu lhát, mám občas z vašich vyjádření pocit, že z vás sebevědomí až čiší.
Ale kde je hrana mezi sebevědomím a arogancí? Myslím, že jsem sebevědomý člověk a chci tak působit, protože věřím v naše a své schopnosti. Ale pokoru u mě najdete. Kdo mě zná víc, tak to ví. Jsem často hodně uzavřený do sebe a pak umím být přímý a upřímný. Říkám své názory. Chápu, že někdo se s tím nemusí ztotožnit, ale nechci se schovávat za fráze nebo kopírovat někoho jiného.
Řekl vám někdo z vedení nebo rodiny, abyste brzdil?
Jasně a hodněkrát. Třeba náš šéf Ondřej Navrátil. Jako Sigma se ale snažíme komunikovat transparentně a chceme říkat věci na rovinu. Samozřejmě čím větší fanouškovská obec se o vás zajímá, tím častěji narazíte na někoho, komu se nepozdáváte. A tím větší sodu pak dostanete. Ale to je prostě fotbal. Opatrný jsem v jediné věci. Nekritizuji veřejně hráče.
To si z posledních měsíců ale vybavím několik výroků třeba o Tijanim.
Chápu, tady se znovu vracím k energii, kterou tomu dával. Nebo když stoper udělá dva hloupé fauly ve vápně, nebudu dělat, že jsem je neviděl a omlouvat ho. Ale pokud vidím u hráčů zájem, pracovitost a motivaci, chci je ve veřejném prostoru chránit, i když se jim třeba nějaký zápas nepovede. Prostě tlak beru na svá bedra.
