Článek
„Nemám v hlavě úplně jasno, jak se to tehdy seběhlo,“ líčí. Nejprve odstavil Nicoláse Tagliafica, levačkou zpracoval centrovaný míč, otočil se a pravačkou zakončil.
„Jen jsem si říkal, že do balonu kopnu co nejtvrději. Gólman vyběhl a předvedl dobrý zákrok. Nebo spíše šťastný. Míč trefil paží a pak mu spadl přímo do rukou. Byl jsem sám ze sebe velmi zklamaný,“ popisuje dále Kuol v rozhovoru pro Sport.cz ze soustředění Sparty ve španělské Marbelle.
Když se na zmíněný moment podívá znovu, vyřkne: „Vlastně nešlo udělat moc navíc. Nebyla to snadná situace.“
Kuol mohl být hrdinou. Mohl šokovat favorita, jenž v zápase vedl už 2:0 po trefách Lionela Messiho a Juliána Álvareze. Jenže mladík s kořeny v Egyptě nebo Jižním Súdánu, který se tehdy ve věku 18 let a 79 dnů stal nejmladším hráčem od Pelého v roce 1958, jaký naskočil do vyřazovacích bojů mistrovství světa, nedal. „Frustrující moment,“ přiznává s odstupem. V Kataru zasáhl do dvou zápasů - ve skupině proti Francii (1:4) a pak právě do osmifinále s Argentinou (1:2).
Tedy proti oběma pozdějším finalistům a týmům, které měly ve svých řadách Messiho, Kyliana Mbappého a další superstar světového fotbalu.
Bylo až nereálné vidět je naživo, mít je přímo před očima. To jsou momenty, na které nikdy nezapomenu. Nikdy. Vidět hráče takové úrovně mě zase posunulo.
Získal jste něčí dres?
Udělal jsem výměnu s Paulem Dybalou. A samozřejmě ho mám dodnes.
Nastoupit na mundialu je velká věc. Připouštěl jste si tehdy tíhu okamžiku?
Byl jsem velmi mladý a nenechal na sebe působit okolí. Soustředil jsem se na výkony a tréninky, nasával atmosféru turnaje. Ale nejsilnější vzpomínky mám stejně na naše společné momenty.
Křídelník Garang Kuol dorazil během přípravného zápasu Sparty proti Malmö.
Jaký převládá?
Pokaždé, kdy jsme dali gól. Celá lavička vyskočila a seběhla se na střelce. Například po výhře 1:0 ve skupině nad Dánskem a postupu dál. Způsob, jakým jsme oslavovali jako tým, jako jeden národ, byl krásný až neskutečný.
Teď je vám 21, Austrálii čeká v létě mundial v USA, Mexiku a Kanadě. Jenže poslední zápas za reprezentaci jste odehrál v březnu 2023.
Samozřejmě, že mou ambicí je být v národním týmu. Záleží je na mně a na mých výkonech. Uvidím, jak se mi bude dařit na jaře ve Spartě. Jen když budu hrát a budu dobrý, mohou se mi otevřít dveře na mistrovství světa.
Berete to tak, že pokud nominace nedopadne, máte ještě několik možností před sebou?
Ne, žiju jen přítomností, snažím se být za každé situace optimistický a vydávat ze sebe maximum. Nemyslím na to, kolik mi je, prostě chci v každém tréninku a zápase podat dobrý výkon. Vždyť přesně díky tomu jsem se tenkrát do reprezentace dostal. Byla to pro mě ohromná čest. Má kariéra měla postupný vývoj. Vyrůstal Sheppartonu a v šestnácti se dostal do Central Coast Mariners do ligy. Jakmile mi bylo sedmnáct, mohl jsem naskočit za první tým. Debut se mi povedl. Měl jsem skvělé trenéry, kteří mi pomáhali a chválili mě.
Pak přišlo právě MS 2022 a hned po něm transfer do Newcastlu. Nebyl to pro vás až moc velký skok?
V plánu bylo, že podepíšu smlouvu a hned půjdu hostovat. Nečekal jsem, že bych měl jít z Austrálie hned do Premier League, to bylo nereálné. A nikdy jsem k tomu ani neměl blízko. Každopádně obratem jsem zamířil do Skotska do Hearts a učil se jiný styl fotbalu i života. V létě jsem se vrátil a na další sezonu šel do nizozemského Volendamu. Podzim jsem si užíval, jenže pak už mě trenéři moc nestavili. V létě 2024 jsem se rozmýšlel, co bude dál, a nakonec se rozhodl zůstat v Newcastlu. Hrál jsem za tým U21, potkal fajn lidi a nasbíral dobré kontakty. Jak jsem říkal, snažím se v každé situaci myslet pozitivně a nehledat na věcech to špatné. Fotbal je o učení a neustálém rozvoji bez ohledu na věk.
Věděl jste tehdy, do jak velkého klubu z Austrálie přestupujete?
Už jako dítě jsem často vstával brzy ráno, protože časový rozdíl oproti Anglii je šílený, abych se mohl dívat na fotbal. Z nějakého důvody jsem začal i na Newcastle. Ohromil mě St. James‘ Park. Mám rád, když je na stadionu hodně fanoušků a emocí, což Newcastle doma má. Vlastně bylo trochu šílené, že mě nakonec koupil právě on.
Od září už ale patříte Spartě. Dá se vůbec s Newcastlem srovnávat?
Mají stejný cíl, chtějí vyhrát každý zápas. Jsou na ně velká očekávání od fanoušků i veřejnosti. Také v trénincích jsou na kladeny podobně vysoké nároky, zejména fyzické. Jinak obecně je Premier League samozřejmě pořád na jiné úrovni. Ale ve Spartě jsem spokojený, máme fajn chemii mezi hráči i trenérským štábem.
Křídelník Sparty Garang Kuol nastoupil na MS 2022 ke dvěma zápasům za australskou reprezentaci. Bylo mu jen něco málo přes 18 let.
Bylo složité si zase zvykat na nové prostředí?
Upřímně řečeno, není to příliš odlišné od toho, co jsem zažil. V životě jsem se stěhoval už několikrát, takže na přizpůsobování se a zabydlování jsem zvyklý. Vyloženě nová je snad jen zima. Velký šok jsem zažil už dříve, kdy jsem hrál v Austrálii ve 30 stupních a o tři týdny později jsem za Hearts v mrazu. Zvykal jsem si pomalu. Jenže Praha je ještě jiná. Hlavně sníh!
Nemáte ho rád?
Vypadá hezky, jenže když jdete ven, začne vám padat do obličeje a vy si říkáte: „Co to sakra je?“ Nikdy v životě jsem tolik sněhu neviděl. Na ulicích, při otvírání dveří u auta. Je prostě všude.
Nezvykl jste si na něj?
Vůbec. Z tréninku jdu domů, bydlím asi 10 minut od Strahova, lehnu si pod deku a tím můj den skončil. Takhle se vyrovnávám se sněhem, prostě nevycházím ven. (smích) Vůbec jsem na něj nebyl připravený, vždyť jsem měl původně jen botasky. K tomu náledí nebo závěje. Fakt hrozné.
Dobře, ale jinak se vám Praha líbí?
Když nesněží, tak ji miluji!
Jaká místa?
Celkově je fajn, že nemusíte po Praze chodit týden, abyste ji pořádně prozkoumali. Centrum je sice menší, ale zase se v něm hezky prochází a narazíte na mnoho zajímavých budov. A třeba nákupáky jsou fakt pěkné.
Před nástrahami Česka vás nevaroval ani australský parťák Awer Mabil, který byl ve Spartě na jaře 2023?
Ne. (smích) Ale když se naskytla možnost jít do Sparty, mluvil jsem s ním. Doporučoval mi ji. Říkal: „Pokud tam půjdeš, bude se ti líbit, jak pracují.“ Popisoval, jak je Sparta velký klub, že zde nasbíral cenné zkušenosti. Když jsem se rozhodl, byl pozitivní a šťastný.
Jste stále v kontaktu?
Jasně. Je pro mě jako starší bratr. Hraje za Castellón, mohou postoupit do La Ligy. V květnu jsem ho dokonce navštívil, žije v krásné části Španělska. Užívá si to a je spokojený.
A jak vám ve Spartě pomáhá asistent Diarmuid O'Carroll, s nímž se znáte právě z Newcastlu?
Máme velmi dobrý vztah. Když jsem se tam po hostováních zůstat, měl jsem pak trochu smíšené pocity. Diarmuid přišel, tuším, krátce po začátku sezony 2024/2025. Hned jsme si padli do oka. Mám pocit, že jsem se pod ním velmi dobře rozvinul jako hráč i člověk. Nebudu si nic vymýšlet, když řeknu, že rádi ho měli snad všichni. Byli pak smutní, když v létě odešel do Sparty. Je to skvělý chlap. Jen po mně dost šlape. (smích)
Nedá vám nic zadarmo?
Nikdy! Nikdy! Nikdy! S ním člověk nemůže být nikdy v klidu. V každý moment vyžaduje nejvyšší úroveň a tlačí vás k lepším výkonům. Jsem vděčný, že ho tu mám.
