Hlavní obsah

Na Horvátha už se i trenýrky našly. Sladké, marcipánové, prostě k nakousnutí

Praha

I trenýrky už se našly... A dokonce sladké, marcipánové, prostě k nakousnutí. Hokejista zámořské Caroliny a olympijský vítěz z Nagana Jaroslav Špaček je kapitánovi plzeňských fotbalistů Pavlu Horváthovi nechal u kamarádovy přítelkyně vyrobit a pár hodin před tím, než reprezentační kouč vyřkl nominaci na poslední letošní zápas proti Slovákům, mu je na stříbrném tácu donesl. Bílek to však neviděl, nebo snad ani vidět nechtěl, takže Horváthova reprezentační kapitola je dál uzavřená. A to přesto, že fotbalový šoumen ve své čerstvě vydané autobiografii hlásá: Můj příběh nekončí...

Foto: Petr Hloušek, Právo

Hokejista Jaroslav Špaček (vlevo) s trenýrkami národního týmu pro Pavla Horvátha.

Článek
Fotogalerie

Ten ligový a pohárový příběh Pavla Horvátha naštěstí opravdu nekončí. A byla by škoda, kdyby ho snad měla letošní sezóna uzavřít, byť na něco podobného světoběžník a proslulý bavič trávníků i tribun nemyslí. Fanoušci by mu konec kariéry těžko odpouštěli. Plzeňští spoluhráči by ho jen obtížně skousávali, protože ve svém kapitánovi našli pravý poklad. A on naopak netají, že po bloudění cizinou našel ten pravý poklad doma. Právě v Plzni...

I toto vyznání při křtu velice čtivé a poutavé autobiografie, kterou sepsal s Janem Paličkou a jež se v těchto dnech objevila na knižních pultech, zaznělo. Bez ironie a humoru, jenž je Horváthovi tolik vlastní a který se prolíná celou knížkou napsanou velice svěžím a lehkým stylem Paličkovi tolik vlastním.

I o Horváthovi "maskotovi" se čtenář dočte

A je úplně jedno, zda si rozený vypravěč „Horvy" dělá legraci právě ze sebe či druhých. Zda vzpomíná na bájný Nou Camp, kde ho barcelonský Xavi při nástupu k utkání Ligy mistrů považoval za plzeňského maskota, anebo se vrací k zahraničním angažmá v Portugalsku, Turecku či Japonsku nebo tuzemskému působení v Jablonci, Slavii, Teplicích či Spartě. K tomu plzeňskému pak samozřejmě obzvlášť.  Na kolik příhod si jen vzpomíná, kolik historek je schopen ze sebe i po letech sypat... O sobě, stejně jako o spoluhráčích a trenérech.

Při křtu své autobiografie „Můj příběh nekončí" se přece jen trochu krotil, i když mu s ním přijel z Kypru pomoci čerstvý otec Anetky Jan Rezek a z bundesligového Hamburku Petr Jiráček. Plzeňského osazenstva bylo totiž všude plno a hlavně - trenér Pavel Vrba bedlivě naslouchal a vše kontroloval. I třeba to, co si spisovatel Horváth nakládá na talíř, protože vyučený řezník pojal i křest knihy stylově. Jako pravou staročeskou zabíjačku.

Ne snad že by měli v Plzni podobné starosti jako na Strahově a na Horvátha tam nenašli trenýrky, ale přísnost na kapitána a jeho váhu šplhající k devadesáti kilogramům musí být. Vždyť jeho plzeňský příběh ještě rozhodně nekončí...

Zaslouží si Pavel Horváth v současné době pozvánku do národního týmu?
Ano
93,7 %
Ne
6,3 %
Celkem hlasovalo 12199 čtenářů.

Reklama

Související témata: