Patičkové šílenství v Edenu. Chytil je náš Voženílek, smál se Trpišovský

Proč? Odpověď je nasnadě. „Práci v brankovišti má opravdu skvělou,“ culil se Trpišovský.

Po pětigólové kanonádě byl viditelně dobře naladěn. Proto se neváhal z tiskového centra myšlenkami přesunout na led. „Mojmovi podle stylu jednoho hokejisty říkáme Voženílek. Je možné, že bude přidávat góly i v hokejovém dresu,“ vykládal s evidentní nadsázkou osmačtyřicetiletý kouč.

Chytilova první trefa v utkání by se totiž v karnevalové sezoně z fleku mohla převléci za hokejovou teč. David Douděra zpoza vápna poslal směrem k brance Baníku přízemní projektil, slávistický kanonýr jej patou šikovně usměrnil mimo dosah brankáře Jakuba Markoviče. „Tyhle odrazy jsou někdy nepředvídatelné. Ani on sám někdy neví, jaký ten dotyk je. Ale jednalo se o jeho typický gól,“ pokračoval Trpišovský.

Po zásahu reprezentačního forvarda vedla Slavia o dvě branky. Jenže patičkové představení se teprve rozjíždělo.

Třetí gól přidal z bezprostřední blízkosti střídající Václav Jurečka. Klasická doklepávačka, řeknete si. Jenže asistenci zapsal Ivan Schranz, a ne obyčejnou. Vyměnil si balon s Chytilem, před Markovičem do něj pleskl patou a našel úplně volného Jurečku. Ten už měl lehkou práci.

„S Mojmou jsme si hezky narazili. Mě pak atakoval soupeř a ztrácel jsem balanc. Viděl jsem před sebou brankáře a periferně cítil, že mám někoho po levé ruce. Chválabohu to vyšlo a Venca dal důležitý gól,“ popisoval chvilku své patičkové slávy Schranz.

„Tyhle momenty jsou hodně o rozpoložení týmu. Psychika dělá hrozně moc. Když jste emočně v zápase, dovolíte si věci, které by vám jinak nevyšly,“ tuší Trpišovský.

Slávisté si dovolili. A věci? Ty vyšly.

Přísnému trenérovi, který se 193. výhrou v samostatné české lize navýšil náskok na čele historických tabulek, se ale i tak do myšlenek vkrádala zrnka pochybností.

„Ještě se musím kluků zeptat, jestli to byly chtěné paty, nebo technické nedokonalosti,“ s úsměvem uzavřel Trpišovský.