Staňkovy bláznivé měsíce. Marodil, naskočil do derby, a teď může chytat v Miláně

Byl natěšený. Po čtyřech letech se přestěhoval z plzeňských Štruncových sadů do vršovického Edenu, jenže ho znovu zradilo zdraví. Pár zápasů musel vynechat už na podzim, a v zimě se ozvalo lýtko: na soustředění v Portugalsku odchytal jediný ze čtyř přáteláků a na ligovou premiéru si musel počkat až do prvního březnového víkendu.

„První zápas v novém klubu – a hned ten největší, jaký může být!“ nadšeně vyprávěl po bezgólovém derby na Letné. Brzy může chytat další sváteční bitvy, v úterý se slávistickou výpravou odletěl do Milána.

Na legendárním San Siru už jednou byl. Vybavíte si podzim 2022? Staňkova Plzeň prošla přes tři letní předkola do načančané Ligy mistrů a vyfasovala našlapanou skupinu s Bayernem, Barcelonou a Interem Milán. V italské módní metropoli Viktoria schytala debakl 0:4. „Bohužel jsme nedostali ani jednoho soupeře, s kterým bychom mohli něco uhrát. Možná si někdo říkal, že by se to mohlo povést právě s Interem, jenže ten nakonec došel až do finále,“ pousmál se Staněk.

V tu chvíli ještě netušil, že se do Milána podívá znovu, pro Sport.cz mluvil na konci ledna v prosluněném Portugalsku. Seděl v pohodlném křesle na týmovém hotelu a na sobě měl triko se slávistickým znakem na srdci. Proč vlastně šel k jednomu z hlavních plzeňských rivalů? „Chtěl jsem změnu a věděl jsem, že Slavia pro mě bude znamenat krok dopředu,“ vysvětloval. „Na Plzeň nikdy nezapomenu: na začátky po příchodu z Budějovic, na skvělou partu, na předloňský titul…“

Svým způsobem nezapomenutelné byly i podzimní otřesy mozku, obavy o Staňka měli nejen doktoři. Začal nosit helmu á la Petr Čech, ovšem v zimě ji definitivně sundal: „Původně jsem ji měl mít do konce sezony, ale rizika už nejsou taková.“

Dál se věnuje speciálním neurocvičením na zlepšení reakcí a obnovu mozkových buněk. „Čtyřikrát týdně deset až patnáct minut. Používá to spousta gólmanů, hlavně hokejových,“ líčil srdcař, který ve vápně nikdy neuhne. „Mám to v sobě. Když jsem se v říjnu vrátil po zdravotní pauze, v zápase s Dinamem Záhřeb jsem zase nastavil hlavu při jedné dorážce. Kluci mi říkali, že jsem blázen, ale mě prostě baví, když to do mě někdo ze dvou metrů narve.“

Jako teenager prošel mládežnickým programem Evertonu a o cizině sní dál, v dubnu mu bude osmadvacet. Ale teď má rozehrané napínavé jaro ve Slavii, kde se bude s parťákem Alešem Mandousem prát o nominaci na Euro: „S Alešem jsme kamarádi, dost času trávíme spolu. Ale taky jsme konkurenti, chytat chceme oba. A Euro? Rád bych ten turnaj poznal zevnitř. Kdybych se tam nedostal, zajel bych si do Německa jako divák.“

Ovšem mistrovství Evropy je pořád ještě daleko, pro český tým začne 18. června. Jsou tu bližší výzvy: titul se Slavií a Evropská liga. Mimochodem, Staněk na pohárové soupisce původně nebyl, dostal se tam až zkraje týdne po zranění kumpána Ondřeje Koláře. „Slavia má ambice, silný tým i nového majitele. Říkám si, že jsem přišel ve správný čas,“ vykládal Staněk v Portugalsku.

Kousek od něj na zem spadla sklenička a roztříštila se na spoustu drobných střepů. Třeba mu přinesou štěstí.