Článek
Brzy šedesátiletý Skuhravý si navlékl dres, ale do klání veteránů nezasáhl. „Jsem po operaci endoprotézy, ještě musím měsíc rehabilitovat,“ přibližoval reportérům. „Za měsíc mě ale uvidíte na hřišti.“
Na nich v nejslavnějších časech platil za nekompromisního zakončovatele. Podobně rázný je i mimo něj ve svých názorech. Jeho nástupcům v národním týmu se po krachu 1:5 v Chorvatsku vzdálil přímý postup na mistrovství světa. Euro do 21 let zase ukázalo, že drhne i výchova další generace.
„Je to těžké. Asi něco děláme špatně a začíná to od mládeže. Určití hráči nezpracují balon a nedostanou se do šance. Brečí mi srdce, když vidím útočníka vepředu, který má před sebou obránce. Jenže on se otočí a nahraje dozadu. Chce to víc riskovat a dovolit si,“ vykládá zaníceně Skuhravý.
Okamžitě ale upozorní: „Pozor! Není to jen v národním týmu, je to celosvětové.“
Reprezentaci velí Ivan Hašek, jeho bývalý spoluhráč z reprezentace nebo mistrovství světa 1990. Skuhravý se na turnaji blýskl pěti trefami. Vystřelil si angažmá v Itálii, kde se po kariéře zabydlel.
Tomáš Skuhravý (vlevo) navštívil loni redakci Sport.cz. Při návštěvě se potkal i s trenérem hokejové reprezentace Radimem Rulíkem.
Poslední dobou se Skuhravý častěji vyskytuje v rodné vlasti. Jezdí na rehabilitace, spolupracuje s Nadací fotbalových internacionálů, vídá se s přáteli, navštěvuje mládežnické turnaje a nechyběl ani na stoletém výročí Dolních Chaber, kde se potkal i s Haškem.
„Bavíme se o fotbale jako vždycky. Nemá to jako trenér lehké,“ přemítá někdejší kanonýr Janova. „V republice vždycky hodnotíme trenéry, ale na hřišti jsou vždycky hráči.“
Zatímco Hašek se v Dolních Chabrech omlouval, že má zákaz hovořit o reprezentaci, Skuhravý okomentoval, jak se mu líbí angažování legendárního Pavla Nedvěda na nově vytvořenou pozici generálního manažera reprezentací.
„Myslím, že přinese změnu. A ať hrají hráči, kteří hrají v klubech. Je už jedno, jestli je to v Česku nebo zahraničí. Nemůže hrát jen jméno,“ říká Skuhravý.
„Dal bych zaměstnání i dalším bývalým hráčům. Takhle to přece udělal pan Hamza v biatlonu. Zaměstnal bývalé reprezentanty a biatlon se zvedl. Dejte práci bývalým hráčům, aby učili fotbal. Nemůžou to odmalička dělat tatínkové po práci.“
Klubový fotbal v tuzemsku stoupá. Ten český ale nevzkvétá. Neleskne se, nerajcuje. A důvodů je víc. I Skuhravého zarazilo, když po šampionátu jednadvacítek si dnes už bývalý trenér Jan Suchopárek posteskl, že několik mladíků odmítlo reprezentovat.
„Je to hrozně smutné. Pro nás to byla vždycky třešnička na dortu, ukázat se, prosadit Českou republiku nebo vůbec reprezentovat Česko, Československo,“ srovnává.
Nabízí i další příklad, který postrčil jeho generaci. „Líbí se mi trenéři, kteří dávají přednost mladým. A na co my pořád čekáme? Jestli je někdo v šestnácti dobrý, hoďme ho do moře, ať se naučí plavat,“ vypráví. „Výborný byl (ve Spartě) trenér Ježek. Vzal sedm hráčů v šestnácti nebo sedmnácti do áčka. Proto naše generace byla dobrá. Jestli na to někdo nemá v šestnácti nebo nebo sedmnácti, nebude to mít ani v jednadvaceti.“
Známý Bomber si o fotbale udržuje přehled. Je v kontaktu s italskými agenty. Objíždí zápasy. Občas dohodí nebo doporučí šikovného mládence.
„Když vidím dobrého fotbalistu, pobavím se o něm s kamarády. Nebaví mě to u kompjůtru. Rád sleduju naživo, jak se kdo pohybuje a chová mimo hru nebo jak zapadá do party. Z videa nic nevyčtete a v sestřihu z každého dokážete udělat Maradonu,“ tvrdí Skuhravý.
Při objíždění si všímá nešvarů, které kazí jeho milovanou hru.
„Nechtěl bych urazit ženské pohlaví ani nikoho dalšího, ale fotbal je zženštilý. Hráči brečí na hřišti. Vždyť je to boj chlapů a gladiátorů, kteří se bijí za to, že chtějí něco dokázat. A taky si chtějí plnit sny.“
