Článek
Bratislava (od našeho zpravodaje) – Už ve středu startuje na Slovensku fotbalový šampionát hráčů do 21 let. Češi do turnaje vstoupí o den později, kdy je čeká zápas s favorizovanou Anglií. U televizoru v Německu bude výkon svěřenců trenéra Jana Suchopárka sledovat i Roman Týce.
„I přes dlouhá léta v Německu je moje srdce stále české. Budu našim fandit,“ říká bývalý záložník, člen národního týmu ze slavného Eura 2004.
Stíháte sledovat český fotbal?
Samozřejmě, ale už to není takové, že bych každý víkend seděl u televize a koukal na zápasy. Obecně ale výsledky vím, nebo kdo s kým hrál.
Máte už větší vztah k německému fotbalu?
To se asi takhle nedá říct, ale samozřejmě se tady pohybuji už sedmadvacet let na hřištích mezi amatérským a profesionálním fotbalem. Je pro mě jednodušší mluvit o tom, jak je to v Německu. Na druhou stranu ale nemám schopnost zastavit čas, abych o víkendu ještě stíhal chodit na zápasy.
Startuje evropský šampionát hráčů do 21 let na Slovensku. Vy jste tam v roce 2000 jako kapitán dovedl českou jednadvacítku ke stříbrným medailím. Vzpomenete si na tehdejší mistrovství?
Už je to dost dlouho, ale samozřejmě, to byl úspěch. Turnaj byl tehdy jiný než dnes. Začínali jsme v sobotu a za týden v neděli už to končilo. První ze skupiny šel rovnou do finále. Celkově to byl velmi zajímavý šampionát.
U lvíčat se proslavil trenér Karel Brückner. Vy zase patříte do úspěšné generace se jmény jako Milan Baroš, Marek Jankulovski nebo Tomáš Ujfaluši.
(skočí do řeči) Slušná jména, viďte… Tenkrát jsme ale ještě takové hvězdy nebyli. Teprve jsme začínali. Podobné turnaje mohou být odrazovým můstkem do velké kariéry. Současní reprezentanti mají těžší cestu, musí projít složitou kvalifikací. Ale už v roce 2000 proti nám nastupovala opravdu velká jména fotbalu.
Vzpomenete si na některé z nich?
V Nizozemsku dělal kapitána Mark van Bommel. A za Španěly? Tam už válel Xavi.
Finále s vámi rozhodovala hvězda Andrea Pirlo. Italové byli tehdy také hodně silní?
No jasně, další velikáni. Pamatuji si, že jsme se s Gennarem Gattusem tenkrát drželi pod krkem. Byly to skvělé souboje ve středu hřiště. Celkově byl ten turnaj opravdu nabitý hvězdami. Nejvíc mi však utkvěl v paměti úvodní zápas se Španělskem.
Proč právě toto utkání?
Jako jedni z mála jsme tehdy s Davidem Jarolímem hráli v zahraničí. My už byli starší a najednou proti nám nastoupil dvacetiletý Xavi, který už hrál pravidelně za Barcelonu. V té době jsme řešili, kolik je komu let. S Davidem jsme si říkali, že je mladý, není ani moc vysoký a že ani rychlosti nemá tolik.
Změnili jste názor?
(smích) No jasně. On opravdu tak rychlý nebyl, ale měl už tehdy na úplně jiné úrovni rozhodování a techniku. Hráli jsme s nimi 1:1. Když dnes vidím jeho neuvěřitelnou kariéru, jsou to pro mě opravdu krásné zážitky.
Sledujete i českou jednadvacítku, která odstartuje mistrovství čtvrtečním zápasem s Anglií?
Jsou už pod trenérem Honzou Suchopárkem poněkolikáté na šampionátu. Museli se tam dostat přes náročnou kvalifikaci, kde vyřadili Belgii. To ukazuje na kvalitu našeho týmu. Co se týče šance na úspěch, je to těžké odhadnout. Finálový turnaj je úplně jiná kapitola. Bez kvality se tam žádný tým nedostane. Hodně bude záležet i na štěstí. Máme ve skupině těžké protivníky – Anglii, Německo a Slovinsko. Někteří hráči už jsou považováni za světové hvězdy.
Bývalý fotbalista Roman Týce během mistrovství Evropy 2004
Vypíchl byste nějakého hráče z českého týmu?
Adam Karabec. Je to nesmírně talentovaný kluk, který potvrdil svou kvalitu v Hamburku, kde s týmem postoupil do bundesligy. Od mládí se prosazoval v Česku, ve Spartě, měl skvělou levačku. Pak se ale trochu zasekl. Nyní v Hamburku dostal více prostoru, má volnost, což mu svědčí.
Žijete už přes pětadvacet let v Německu. Fandíte stále Česku?
To si pište. Srdce mi zůstává české. Doma sledujeme hlavně české televizní programy. Děti už jsou velké, ale všichni jsme fandové českého sportu a celého dění. Nedávno jsme sledovali hokejové mistrovství a plánujeme i malé Euro na Slovensku.
V čem vám Bavorsko tak přirostlo k srdci, že jste zůstal?
Před lety jsem přestoupil do Mnichova 1860, a už tu vlastně zůstal. Občas si s manželkou říkáme, proč. Nakonec nám to ale vyhovuje. Když chceme domů, sedneme do auta a za pár hodin jsme v Česku. To samé platí i o Rakousku či Švýcarsku.
Pohybujete se stále ve fotbale?
Ano, na hřišti jsem každý den. Hrál jsem tady třetí ligu, ale kvůli kolenům jsem nakonec skončil. Rozhodoval jsem se, co dál. Nakonec jsme s kamarádem založili fotbalovou akademii. Děláme doplňkové tréninky pro mládež, jezdíme po celém Bavorsku. Je to taková práce v pohodě, bez stresu. Už se mi nechce vracet k profesionálnímu fotbalu.
Znáte někoho, kdo vám prošel rukama a nyní působí na profesionální úrovni?
Z toho si často děláme srandu. Poslední kluk z Bavorska je Thomas Müller, který nyní končí kariéru. Předtím to byl Philip Lahm. To je realita. Talentovaných hráčů je spousta, ale většinou končí ve třetí lize.
Co život mimo fotbal, přišel jste na chuť bavorským festivalům?
(rozesměje se) To jsem musel! Kdo tady bydlí, musí být fanoušek piva a festivalů, jinak by tady nemohl žít. Nejznámější je samozřejmě Oktoberfest, ale je toho daleko víc. Němcům říkám, že nejsou moc sportovci, ale co se týče festivalového života a pití, jsou mistři. Důkazem je historka, když jsem hrál ještě futsal.
Povídejte.
Hráli jsme nejvyšší soutěž v Bavorsku a jezdili jsme na mnoho zápasů. Vždy jsem říkal, že máme v týmu tak pětaosmdesát hráčů, ale když přišel zápas, poskládat tým byl někdy problém. A jakmile skončila sezona a přišla rozlučka, najednou se hlásili i ti, kteří s námi nikde nikdy nehráli.
