Článek
Byl na vás obrovský tlak. Stihl jste už zpracovat to šílenství ohledně postupu Hamburku?
Viděli to asi všichni. Bylo to opravdu moc hezké a nesmírně se nám ulevilo. Byl na nás obrovský tlak a oslavy tomu odpovídaly. Já i moje rodina na to budeme vzpomínat celý život.
Byly náročné oslavy?
To ano. Na druhou stranu ale nebyly tak dlouhé jako se Spartou. Dostali jsme od klubu výlet do Španělska, kde jsme byli čtyři dny.
Se Spartou jste tedy slavil víc?
Na Letné to bylo delší. V Hamburku to však byly hezčí oslavy. Slavilo daleko více lidí a pro mě to bylo příjemnější i v tom, že jsem měl daleko větší roli.
Můžou vůbec hráči HSV do konkurenční čtvrti St. Pauli, která je známá nočním životem?
(zasměje se) Nikdo tam nebyl, co tak vím. V Hamburku je dané, že se tam nechodí. Po tom vítězném zápase jsme akorát měli kousek odtamtud pronajatý noční klub, ale přímo v té známé části to nebylo.
Byla u oslav i vaše rodina?
Přímo ne, ale na zápasy často jezdila přítelkyně i bratranec. Rodiče přijeli asi třikrát. Hlavně ten zápas, kdy se slavilo, jsme si užili.
Byť jste v lize vstřelili nejvíce branek, titul vám unikl v posledním kole o dva body. Mrzelo to?
Primárním cílem byl postup. Řekl bych tak osmdesát procent. Titul jsme ale měli ve svých rukách a byl hodně blízko. Přece jen by to bylo o něco lepší. Bezprostředně po posledním zápase nás to mrzelo, ale emoce z postupu stejně převládaly.
Je nyní prioritou zůstat v Hamburku?
Pro mě určitě. Je to ale celkově složitá situace. Kluby se musejí domluvit tak, aby obě strany byly spokojené. Za mě je východisko jasné – chci pokračovat.
Do kdy musí být jasno?
Hodně brzy. Není to ani měsíc – spíše do začátku šampionátu…
Posunulo vás angažmá v Německu?
Opravdu dost. Vystoupil jsem ze své komfortní zóny. V Česku jsem všechno znal, byl jsem zavedený, všichni znali mě. Přesun mi pomohl. Proto bych dál rád zůstal v Hamburku. Líbí se mi představa, že bych si po kariéře řekl, že třeba umím čtyři jazyky. Věřím, že by mi to pomohlo i v mnoha dalších ohledech.
Povídejte.
Poznávám novou kulturu. Německo je dost podobné Česku, ale zároveň je tu trochu jiná mentalita. Baví mě poznávat kluky z jiných zemí. Sleduju je, jak přemýšlí, a sám si to analyzuji.
Stihl jste se za ten rok naučit německy?
Celý rok jsem na tom makal. Fotbalové pojmy zvládám, protože i tréninky byly v němčině. Komunikace v běžném životě je ale daleko těžší. Rozumím, když někdo mluví pomaleji, ale jakmile zrychlí, je to těžší.
V týmu máte spoluhráče s českými i slovenskými kořeny.
Ano, Davie Selke umí základy češtiny. Bavíme se spolu anglicky, ale něco málo říct umí. Ludovit Reis mluví slovensky dobře, s ním si tedy pokecáme. (úsměv)
Cítíte posun i po fotbalové stránce?
Rozhodně jsem vyhranější. Mám víc zkušeností, nastoupil jsem do spousty vypjatých zápasů. Měl jsem zodpovědnost a pro tým byl důležitý. Trenér věděl, že na mě může vsadit.
Zmiňujete důvěru. Tu vám dal především trenér Merlin Polzin. Jak s ním vycházíte?
Hodně jsme si sedli. Měl ke mně od začátku nejblíž, a když ho v prosinci zvolili, byl jsem rád. Máme spolu opravdu skvělý vztah a snažil se mě dostávat do hry, za což jsem mu vděčný. Apeloval na mě celou dobu, abych více střílel a byl efektivnější.
Změnil se Hamburk pod jeho vedením?
Přišel z akademie a moc dobře věděl, jak to v týmu chodí. V každém hráči se snažil najít to nejlepší. Předtím byl kouč hodně striktní a individuality to úplně nezvládaly. Polzin se snaží hráče spíše popíchnout, jednotlivce povzbudit a díru třeba zalepí tak, aby právě individuality mohly vyniknout.
Hamburk byl nejofenzivnějším týmem v lize. Pro vás ideální?
Hráli jsme tak, že jsme vždy chtěli být lepší. Bavilo mě to a hrálo se mi daleko líp. Vždy mi bude více sedět, když budeme dobývat.
Budete první český hráč, který si zahraje na třetím mládežnickém šampionátu. Berete roli lídra?
Z toho pohledu, že jsem tady dlouho a mám zkušenosti i z klubového fotbalu, tak asi ano. Mluvíme spolu s trenérem Suchopárkem, ale já si jedu pořád svoje. Pomáhám klukům tím, že se jim snažím poradit, ale nejsem úplně typ, který by v kabině křičel. Spíš se snažím být vůdčí osobností na hřišti, protože se to ode mě očekává.
