Článek
Mladý záložník během dosavadního angažmá v Bernu ale neprožíval jen příjemné a úsměvné chvíle. V minulé sezoně se musel vypořádat i s momentem, který nechce ve svém klubu zažít žádný fotbalista.
Dominiku, jsou fanoušci ve Švýcarsku nároční?
Dost podobně jako v Česku. Když minulá sezona nebyla podle představ, tak někdy v březnu se nám stalo, že přišlo 300 našich fanoušků k nám na trénink. Chtěli si to vyříkat.
Asi dost nepříjemný moment.
Nebudu lhát, bylo to velmi nepříjemné. Stáli jsme tam jako tým, všechno probíhalo v němčině. Možná jsem naštěstí nerozuměl všemu, a tím to pro mě bylo snazší. Každopádně nám to jako týmu ale pomohlo a sezonu jsme nyní začali mnohem líp.
V Bernu už jste více než rok. Jak angažmá hodnotíte?
Rozhodně pozitivně. V létě na mě klub uplatnil opci, což mě potěšilo. Jednání začaly zhruba dva měsíce před koncem sezony. Řešil jsem vše se sportovním ředitelem, trenérem a dalšími. Na konci sezony jsem už ale mohl být v klidu, když vše dopadlo dobře.
Byla ve hře i jiná možnost než setrvání?
Tím, že jsem tam chtěl zůstat, tak vlastně ani ne. Nejintenzivnější jednání probíhalo měsíc před koncem sezony a oficiálně padlo, že si mě Young Boys koupí. Po sezoně, když byla přestávka, tak jsem se vrátil do Prahy. Mluvil jsem s vedením Slavie, řešili jsme moji situaci, jestli se opce uplatní. Nakonec ji ale Young Boys uplatnili.
Jak se vám definitivně opouštěla Slavia?
Těžce, ale je to tak, jak to je. Jsem rád.
Vy jste vaše setrvání ve Švýcarsku tak trochu nechtěně propálil, že?
(Rozesměje se) Máte pravdu, bylo to tak dva týdny před koncem sezony. Média si mě vzala na rozhovor a já byl z toho tak nadšený, že jsem to řekl. Vtipný moment.
Nedostal jste vyhubováno?
Nikdo mi to nevyčítal, ale spíš si ze mě všichni dělali srandu od spoluhráčů až po trenéry. Jak to ještě nebylo oficiálně klubem oznámeno, tak jsem to zkrátka propálil.
Co obecně říkáte na kvalitu švýcarské ligy?
Když to po čase takhle srovnám s českou ligou, je to dost jiné. Hlavně bych řekl ve vyrovnanosti. Každý tým dokáže ztratit s kýmkoliv. To se v Čechách moc nestávalo. Minulá sezona se úplně třeba nikomu nepovedla a Thun, který postoupil z druhé ligy do první, tak najednou vyhrál celou soutěž.
Jaké jsou letos ambice?
Určitě to máme jednodušší, jelikož nehrajeme v týdnu poháry. Soustředíme se na ligu a chceme ji vyhrát. Rádi bychom se dostali do Ligy mistrů.
V aktuálním ročníku zatím nastupujete v základu poměrně nepravidelně. Čím to?
Sám nevím, je to složitý. Přitom makám na každém tréninku a pokud nastoupím, tak hraju nejlépe, jak jen umím. Doufám, že se po pauze probojuju do základní sestavy a už nevypadnu.
Asi jste si zvykl i na život ve Švýcarsku, že?
Je to tam skvělý. Hlavně přes léto jsem si to užíval. Máme tam řeku, kde se dá koupat přímo ve městě. Chodili jsme tam se spoluhráči po každém tréninku se zchladit. Určitě je to jiné než Praha či Česko. Párkrát jsem už vyjel i za město třeba k jezeru.
Oslovují vás fanoušci i ve městě?
Je to jiné než v Praze. Je to menší město a skoro každý vás tedy pozná. Oslovují mě, chtějí podpis nebo se fotit. A v té čtvrti, ve které žiju, tak stačí jít do garáže. Hned se mě ptají, jaký byl zápas, jak se mám. Líbí se mi, že se o nás všichni zajímají takhle.
Stále máte podporu i v rodičích, kteří za vámi často cestovali?
(Rozesměje se) Teď už více létají, ale ano. Pořád platí, že za mnou jezdí na každý zápas. Jsem jim za to neskutečně vděčný. Většinou zůstanou na prodloužený víkend, jsme spolu více dní a člověk si pak hned připadá lépe.
Asi vám to pomáhá i vzhledem k faktu, že v kabině jste jediný Čech.
Určitě. Je to náročnější, když si nemáte s kým popovídat v rodném jazyce. Vidím obří rozdíly, když se pak vrátím třeba do reprezentace. Ze začátku jsem dost bojoval s jazykem. Sice jsem anglicky uměl, ale plynně mluvit každý den? Musel jsem si zkrátka zvyknout.
V Bernu se ale mluví hlavně německy, ne?
Máte pravdu, půl týmu ale mluví francouzsky. Trenér tedy používá převážně angličtinu.
Učíte se i jiné jazyky?
Máme dvakrát týdně němčinu v klubu. Chodíme tam se spoluhráči, kteří jsou taky ze zahraničí a nemluví německy. Němčina je ale furt snazší než francouzština, ta mi nejde vůbec.
Dotkneme se ještě aktuálního reprezentačního srazu. Proti Ázerbájdžánu jste naskočil na deset minut. Jaký to byl z vašeho pohledu zápas?
Hodně krutý výjezd. Složitý… Jinak to ale byl těžký zápas, ale už jdeme dál. Řekli jsme si, co bychom měli udělat líp. Teď je třeba se nachystat na další zápas.
Vše umocněné dlouhým přeletem. Jak vy to zvládáte?
Bylo to asi nejdelší cestování, co jsem kdy absolvoval. Vlastně jsme strávili ve výsledku dva dny na letišti. Určitě je to složité a nikomu z nás to nebylo příjemné.
Nový trenér reprezentačního áčka Santi Denia se nebojí sázet na mladé hráče. Máte vy také ambice na seniorský národní tým?
Určitě. Všichni tak nějak cítíme, že s novým trenérem by to mohlo být snazší. Beru to jako jeden z cílů do budoucna. Teď se ale samozřejmě soustředím na zápasy s jednadvacítkou, abychom postoupili na Euro.
