Polský sen. Bývalý hráč Slavie se našel za hranicemi, sní o pozvánce do reprezentace

Hellebrand je v Górniku etalonem slova „stálice“. V prostředku středové řady hraje každý zápas v základu, jen výjimečně nestráví na place celých devadesát minut. Sám přiznává, že míčová kouzla, která předváděl už u nás, v o něco méně soubojové soutěži spíš vyniknou. A že přesunu z Budějovic, který absolvoval v létě před rokem, nelituje ani v nejmenším. Stejně jako angažmá ve Slavii, kde se ale výrazněji do červenobílých kronik nezapsal.

Jak se vám v Polsku líbí?

Moc. Než jsem šel do Polska, nevěděl jsem úplně, jak to vypadá. Liga a všechno. Ale co se týká fotbalu? Jsem strašně rád, že jsem sem šel. Mám pocit, že mi to sedí. Život je navíc strašně podobný tomu v Česku. Do Zlína, kde mám rodinu, to mám dvě hodiny. Cítím se jako doma.

Máte pocit, že vám sedí i styl fotbalu? Fanoušci vás v minulé sezoně zvolili za nejlepšího hráče týmu…

Ano, o moc víc. Přijde mi, že všechny týmy chtějí hrát fotbal, je tu spoustu zahraničních hráčů. Španělů, Portugalců, Brazilců… Liga je hodně technická. Poláci považují jejich soutěž za soubojovou. Ale s českou ligou se to vůbec srovnat nedá. Udělal jsem moc dobré rozhodnutí a vážím si toho, že v Górniku můžu být.

Takže víc prostoru na koloběžky a kudrlinky, kterými jste se prezentoval už u nás. Kde k nim vůbec přišel?

Pocházím ze sídliště ve Zlíně, jmenuje se Zálešná. Bydlelo tam hodně kluků. Chodili jsme každý den hrát na beton. Tam jsme zkoušeli úplně všechno. Bylo to super! Nijak zvlášť jsem se to vědomě neučil. Ale hodně jsem se díval na fotbaly v televizi. A když jsem viděl, jak něco vyvádí Neymar, chtěl jsem to dělat taky. (smích)

Slovenský kouč Górniku Michal Gašparík vás v podobných eskapádách podpoří?

Je to moc dobrý trenér. Vycházíme z pevné obrany, ale nahoře nám dopřává více volnosti. Máme v týmu šikovné individuality, řešíme hodně taktiku v defenzivě. Ofenzivu nechává na nás. To mi vyhovuje.

O polských fanoušcích se říká, že jsou do fotbalu blázni. Je to hodně cítit?

Extrémně. Fotbal je tu číslo jedna. Nejen u historicky velkých klubů, ale u všech. Venku i doma chodí pokaždé skoro plné stadiony, skoro všechny s kapacitou patnácti tisíc a víc. Mají to skvěle vymyšlené. Dva zápasy se třeba nikdy nehrají ve stejný čas. Aby byly sledované všechny. Oproti Česku, kde občas nechodilo tolik fanoušků, je to velká změna. Vždyť hned když jsem přišel, tak jsem hrál na Lechu Poznaň a dorazilo nějakých 25, 30 tisíc. Je to super.

Dají vám lidé naopak sežrat, když to na hřišti nelepí?

Jo, občas si něco vyslechnete. V Zabrze se všichni těší na každý domácí zápas. Když se nevyhraje, všichni jsou naštvaní. Ale už v den zápasu město žije, atmosféra je cítit. Všude vlají vlajky. Moc se mi líbí, jak tu všichni milují fotbal. Už hodinu před zápasem je plná půlka stadionu. Je to jiný svět, vůbec jsem to nečekal.

Nečekal? Ale počítám, že o polské kopané jste si přeci jen zjišťoval něco dopředu, že?

Ptal jsem se hodně hráčů, co tu hrají a hráli. Kuby Jugase, Kobry (Zdeněk Ondrášek)… Říkali, že mám stoprocentně jít. Byli ale i lidé, co mě od Polska odrazovali. Přijde mi, že Češi se na to obecně dívají jako na něco horšího. Ale hodně lidí neví, co to vůbec obnáší. Všichni, kdo tu hráli, mi doporučovali, že mám jednoznačně jít. Že to je něco neskutečného. Měli pravdu.

Docela to šlape i na hřišti. Vedete ligu, ač druhá Jagiellonia na vás ztrácí jen bod a má utkání k dobru…

Ale pozor. Polská liga je strašně vyrovnaná, každý může porazit každého. Utkání mají málokdy vyloženě jasného favorita. Jsem rád za to, jak na tom jsme. Ale máme za sebou jen třetinu sezony. Bylo by moc fajn, kdybychom v tom zvládli pokračovat. A třeba i po hodně dlouhé době něco vyhráli. (zasní se)

Po jak dlouhé?

Ani nevím. Ale všichni mi říkají, že už to je pořádná doba. Věřím, že se tuhle sezonu dá něco urvat.

Jsou tohle ambice klubu? Hrát o čelo, o poháry, o titul?

Určitě bychom si to přáli. Dáváme velkou váhu i poháru, protože je to také velká šance dostat se do Evropy. Ale jdeme zápas od zápasu, samozřejmě.

Vašimi spoluhráči jsou krajané Lukáš Ambros s Michalem Sáčkem a Slovák Matúš Kmeť. Tvoříte pevnou, československou partu?

Všichni v kabině sedíme vedle sebe. Nejdéle jsem tu s Lukášem Ambrosem, takže s ním bývám na pokoji. Je to příjemné. Nejsme v české kabině, ale můžeme se bavit česky. (úsměv) Je to velký bonus, protože to se moc často nestává. Jsem moc rád, že kluci jsou tady. Parta v kabině je super i obecně. I díky tomu se nám zatím daří.

Mezi vašimi parťáky najdeme i fotbalovou legendu, čtyřicátníka Lukase Podolského. Jaký je?

Když jsem přijel poprvé, díval jsem se na něj jak na svatý obrázek. (směje se) Že není možné, že tu je se mnou. Jde o obrovskou posu nejen na hřišti, ale i tím, co dělá pro klub. Skvělý člověk a úplně normální kluk. Vídám ho každý den, ani si už neuvědomuju, jak je to neskutečné.

Jak jste na tom s polštinou?

Musím přiznat, že jsem se před přestupem vůbec neučil. Ale polsky už umím. Když jsem přišel, hned jsme jeli na soustředění a Lukáš Ambros tu ještě nebyl. Dorazil až dva, tři týdny po mně. Možná bych na tom byl hůře, kdyby tu byl od začátku, protože bychom se hodně bavili česky. (směje se) Rozuměl jsem od první chvíle, dá se říci, že všechno. A teď už polsky umím. Nic těžkého. A je to potřeba. V kabině se nejčastěji bavíme právě polsky.

Do Górniku jste přišel před minulou sezonou z Českých Budějovic. Sledujete, jak se jim daří ve druhé lize?

Ano. Dynamu jsem vděčný, odehrál jsem tam nejvíc zápasů ze všech týmů. Vzpomínám na klub jen v dobrém, mám ho moc rád. Vždycky mu budu držet palce.

A jak se vám na jeho současnou situaci dívá?

Mrzí mě to. Moc. Budějovice jsou obecně nádherné město, Dynamo pro mě bylo také skvělý klub, do ligy patří. Dovnitř už od chvíle, co jsem odešel, úplně nevidím.

Vzpomínáte, na chvíle, kdy se to celé začalo tak nějak kazit?

No… (zamyslí se) Spíš to vezmu naopak. Pamatuji si, jak jsme hráli o záchranu s Táborskem. Zvládli jsme baráž a měl jsem pocit, že Dynamu bude už jen dobře. Že to nejhorší má za sebou. Díval jsem se tak, že klíč k tomu, aby se něco zlepšilo, je záchrana. Bohužel se tak úplně nestalo. Je to škoda.

V klubu se změnilo od vašeho odchodu skoro vše. Zůstal jste s někým v kontaktu?

Minimálně. Celé se to obměnilo. Abych pravdu řekl, neznám skoro nikoho. Ani trenéry, Jirka Kladrubský a Lerch skončili.

Máte pocit, že to zmíněná dvojice odskákala trochu nespravedlivě?

Je mi jich líto. Udělali velký kus práce, mají klub rádi. Ale nemůžu to úplně hodnotit, protože jsem po baráži s Táborskem odešel.

Zůstat v Dynamu po baráži nepřicházelo v úvahu?

Už dva měsíce před koncem sezony jsem měl podepsaný Górnik. Chtěl jsem zkusit zahraničí. Bylo mi pětadvacet, kdybych zůstal v Česku, bylo by už těžké se později dostat ven. Podobně to měli i další spoluhráči, ale v tu chvíli jsme to neřešili. Všichni jsme byli nastavení, že se musíme zachránit v lize.

U nás jste patřil několik let i Slavii, tam to nikdy neklaplo. Když se na to mrknete zpětně, tušíte proč?

Vím to přesně. Šel jsem do Slavie moc brzy, neměl jsem odehráno v lize skoro nic. Jít v té situaci do klubu, kde jsou skvělí hráči na každé pozici? Těžké. Ale Slavia se nedala odmítnout. Kdybych se vrátil v čase, neudělal bych to jinak. Nebylo to lehké období, ale beru to jako obrovskou zkušenost. K nezaplacení.

Myslíte si ještě na přestup na západ? Do nějaké z top soutěží?

Spíš o tom tak sním. Podle mě by se měl každý chtít posouvat, mít cíle. A právě i ty sny. V Polsku se mi moc líbí, ale kdyby přišla nějaká nabídka… Do hlavy si to každopádně nějak extra nedávám.

Vysněnou destinaci máte?

Asi Španělsko. Určitě. Nebo Itálie. Fotbalově by mi mohla sedět i turecká liga. Ale upřímně? Kdyby přišla nabídka z top pěti lig, každá by se odmítala těžko. Ale neupínám se na to.

V Polsku jste se vykopal do širšího kádru nároďáku, pravidelně figurujete mezi náhradníky. Potěší to?

Moc si toho vážím. Můj sen je zahrát si zápas za reprezentaci, takhle to má asi každý hráč. Věřím, že jednou by se to mohlo povést.

Máte pocit, že jste o tolik lepší fotbalista než v Dynamu? Nebo se do repre blížíte fakt jen díky prestižnější adrese?

Od přestupu do Górniku jsem jako hráč vážně porostl. V Polsku hrají proti mně skvělé individuality, to člověka nutí se zlepšovat. Kolikrát jde o hráče, kteří přišli z top pěti lig. Ohromně mě to posunulo. Hlavně v defenzivní činnosti.

Pokud se jednou objevíte v nominaci nároďáku, řeknete si, že už máte hotovo?

Ne, to ne. (úsměv) Chtěl bych tam samozřejmě být víckrát, kdyby se to už povedlo. Ale byl bych každopádně nadšený.

Oslavil byste to jako zlínský rodák panákem slivovice?

(smích) Určitě bych si dal. Ale jen jednoho!

Jako správný profík?

Přesně tak.