Hlavní obsah

Rok bez hokeje? Hrozný! Operace byla ale jediné možné řešení, tvrdí Kubalík

Karlovy Vary

Smůla se mu nehorázně přilepila na paty. Tomáš Kubalík si protrpěl martyrium s kolenem, které ho na celou minulou sezonu vyřadilo ze hry. Skličující období však devětadvacetiletý útočník zdárně překonal. Starší bratr křídelníka Chicaga Dominika už zase krouží po ledě a o restart hokejové kariéry momentálně usiluje v Karlových Varech.

Foto: Ondřej Hájek, ČTK

Zleva Michal Trávníček z Litvínova a Tomáš Kubalík z Karlových Varů.

Článek

Loni v dubnu jste hrál za Plzeň extraligové semifinále proti Brnu. Pak jste se ale hokejovým fanouškům na dlouhou dobu vytratil z očí. Co se stalo?

V posledním zápase základní části proti Zlínu jsem dostal ze strany do kolena sekyru. Chvilku jsem marodil, ale sezonu nějak dohrál. Pak se mi ale bolesti vrátily. Měl jsem lehce porušený nerv, který vede kolem lýtkové kosti až dolů. Doktoři mi tvrdili, že se léčí šest až dvanáct měsíců. Zkoušeli různé injekce, ale nepomáhaly mi. Mohl jsem normálně chodit, ale při každém pohybu do strany mi noha úplně vypnula. Přišel pak nový rok a bylo to furt stejný.

Operace byla tedy nevyhnutelná?

Byla jediné možné řešení. Šel jsem na sál v únoru. Plzeňský doktor Petr Zeman došel k názoru, že koleno musí otevřít, protože rezonance neodhalily vůbec nic. Musel to tam celý předělat a poté začala rekonvalescence. Noha byla oslabená a cítil jsem v ní mírné brnění. Na ledě jsem už ale bolesti neměl a v létě normálně trénoval. Připravoval jsem se s druholigovými Klatovy, kterým bych chtěl za to moc poděkovat.

Jaký byl rok bez hokeje?

Hrozný a dlouhý! Nejhorší je, že člověk pořádně neví, kdy se to zlepší. Měl jsem aspoň čas na jiný věci. Máme v Plzni sportovní školu, které jsem se věnoval. Chodil jsem si i zacvičit, protože něco dělat musíte. Dost jsem i sledoval bráchu v Ambri. Byl jsem tam pečený vařený. (úsměv)

Právě s tímhle švýcarským týmem, kde si Dominik udělal velké jméno, jste se v říjnu připravoval. Jak se celá akce zrodila?

Když hrál brácha v říjnu v Praze NHL, přijel tam i manažer Ambri. Domluvili jsme se, že bych se u nich pořádně rozjezdil. První týden mě poslali do záložního týmu v Ticinu. Trošku jsem se rozbruslil, a potom to docpal v Ambri. Byl jsem tam necelý měsíc. Protože jsem za Dominikem často jezdil, kluky jsem už znal. Brali mě, jako bych byl součást mužstva, což se mi hrozně líbilo. Při týmových akcích chtěli, abych byl s nimi. Necítil jsem se tam nějak odstrčený.

Nepotřeboval jste při trénincích občas kyslíkovou bombu?

Brácha mě připravoval na velkej fičák, a měl pravdu. Takovou intenzitu jsem fakt nezažil. Byla ještě větší než ve Finsku, kde jsem hrál. Neskutečný. Všichni jedou pecky na doraz od prvního cvičení. Když se hrálo v tréninku dva na dva nebo čtyři na čtyři, tak se jelo, jako by byl zápas. Pro mě super. Věděl jsem totiž, že kamkoliv pak půjdu, budu skvěle nachystaný.

Nakonec se vám ozvaly Karlovy Vary. Měl jste ihned jasno, že nabídku přijmete?

Nebylo o čem přemýšlet, byl jsem strašně rád. Chci jim hrozně poděkovat. Přijel jsem sem během listopadové reprezentační pauzy trénovat, a pak jsme se dohodli na měsíční zkoušce.

V šesti utkáních jste nastřádal gól a dvě asistence. Jak se na ledě cítíte?

V prvním zápase v Plzni jsem byl zavařený. Navíc jsem hrál na ledě mateřského klubu, což je vždycky zvláštní. Po roční pauze si momentálně užívám každé střídání. Nechci to zakřiknout, ale necítím se na ledě úplně špatně. Uvidíme, co bude dál.

Před sezonou podceňované Vary se rvou v tabulce o první šestku. V čem spočívá kouzlo týmu?

První lajna spolu hraje už dlouho, kluci jsou sehraní a táhnou to tady. My ostatní se snažíme pro mančaft udělat maximum, aby všechno šlapalo. Je tu parádní parta a pro kluky mám zatím jenom samou chválu. Ve Varech je navíc perfektní zázemí, úžasná aréna, kde máme ráno snídaně. Je tady o nás nadstandardně postaráno.

V lázeňském městě bydlíte, nebo dojíždíte z Plzně?

Čtrnáct dnů jsem tady byl na hotelu a teď bydlím v penzionu, kde si můžu taky uvařit.

Říkal jste, že jste hodně sledoval Dominika, když hrál v Ambri. Díváte se na jeho zápasy i teď v NHL, když nastupuje za Chicago?

Když jsem čekal na angažmá, koukal jsem na něj v noci hodně. Teď je to těžší, protože člověk je pak ráno úplně vyřízenej. Ale v kontaktu jsme dost. Po každém zápase si píšeme, jak se cítil na ledě, jestli měl šance, rozebíráme různé situace a vůbec se bavíme, co je novýho.

V NHL máte na kontě 12 startů za Columbus, Dominik se s počtem zápasů pomalu blíží třicítce, přičemž nasbíral šest gólů a čtyři asistence. Co na jeho výkony říkáte?

Samozřejmě každý chce hrát co nejvíc, ale já myslím, že má dobré statistiky, párkrát mu to tam i spadlo. Myslím, že je to zatím dobré. (úsměv)

Reklama