Měl jsem strach, abychom vůbec postoupili do čtvrtfinále, přiznal Rulík. Tvrdí ale, že 90 procent nominace trefil

Curych (Od našeho zpravodaje) - Vyhrál zlato v Praze, pak ale na třech turnajích po sobě vypadl s týmem ve čtvrtfinále. Naposledy teď v Curychu, kde hráči, které vybral, nestačili na Finy.

Někdy to tak bývá. Přesouvali jsme se, nebyli jsme na ledě a celou první třetinu nám trvalo, než jsme se dostali do tempa. Finové odskočili na 2:0, uklidnili se. I přesto, že jsme se od druhé třetiny zlepšili, tak to nestačilo. Nohy a nastavení jsme potřebovali mít od první třetiny. Stojím za mužstvem, ale přesun a strašně těžký zápas s Kanadou se na tom všem podepsal.

Tady je třeba si spíš uvědomit, proti komu hrajeme. První dvě lajny Finů byly z NHL, to je neskutečná kvalita a úroveň ve všech ohledech. Možná tam byl trochu větší respekt, než by měl být, ale mužstvo bylo složené z hráčů, kteří byli ochotní jet. Já jim musím dát kredit, zvlášť klukům, kteří byli na všech akcích, třeba i na olympiádě. Mladí se snažili, co mohli. Kdybychom i my měli dvě lajny z NHL a nechytali se, tak jsme pod kritikou jednoznačně správně. Tady jsme to měli strašně těžké. Je pro mě cenné, že to hráči nezabalili, druhou a třetí třetinu se rvali. Jen to bylo potřeba chytit dřív.

Ano, to je bez diskuze. Ale ne vždy se to podaří.

Vůbec. To je sportovní život. Já jsem šťastný za to, že jsem mohl být tři roky u nároďáku. Chtěl bych poděkovat hráčům, realizačnímu týmu, protože ta spolupráce byla skvělá. Vím, že si veřejnost výsledky přeje, to je jasné a má na to právo. Ale hráčů v Americe nemáme tolik, a když odmítnou nebo z osobních důvodů nepřijedou, tak je strašně těžké konkurovat.

Ano, a já tímto mužstvem stojím! Byli tu mladí kluci, velice důležití pro budoucnost českého hokeje. Já tady ovšem nejsem jen pro výsledky. Ano, chci je, ale je třeba zabudovávat mladé kluky v momentě, kdy to jde. A teď byl rok, kdy to šlo. Otevřel se pro ně prostor a já jsem s nimi maximálně spokojený. Nejsme v situaci, kdy můžeme sbírat úspěchy každý rok. Když to přijde, musíme to přijmout s maximální pokorou.

Úplně na rovinu řeknu, že jsem měl před mistrovstvím strach, abychom vůbec postoupili do čtvrtfinále.

Ano! Když jsem viděl, jak Slováci hrají ve skupině… Hráli opravdu výborně, věděl jsem, že půjde do tuhého, že to nebude jednoduché. Zvlášť když jsme ztratili zápas se Slovinskem, kdy jsme měli jasnou převahu, ale nedali jsme gól. To taky svědčí o tom, že jsme neměli produktivitu. Špičkově jsme se zvládli připravit na Švédy, to jsme vůbec neočekávali, protože měli v Euro Hockey Tour neskutečný rok. Nečekal jsem, že je porazíme podruhé za sebou. Nominovali ale také mladé kluky jako my, což hrálo v náš prospěch a nebylo to tak jednoznačné, jak mohlo být. A pak přišlo Norsko. Někde jsem četl, že jsou papírově slabší soupeř. V tomhle složení, co byli a co jsme byli my, tak ani náhodou! Kdybychom měli Pastrňáka, Nečase, Paláta, Kämpfa, tak v tu chvíli by byli slabší. Ale oni mají výborné hráče, jen lidé nevědí, v jakých ligách hrají a v jakých rolích.

Ano. Slováci byli od půlky zápasu lepší, rychlejší, měli větší energii, dotahovali, cítili šanci. My jsme to uhráli. Byl to klíčový zápas.

Poděkování hráčům, kteří s námi byli celou dobu. My jsme začali v listopadu 2023 a na tom turnaji bylo šest hráčů z tohoto týmu. Nikdy neodmítli reprezentovat. Mluvím třeba o Lukáši Sedlákovi i Romanu Červenkovi. Mám k nim velkou úctu.

Smekám před ním, je to neskutečný kluk, výborný profesionál. Neskutečný charakter a přál bych každému trenérovi, aby měl v týmu takového hráče. A nejen jeho, protože Lukáš Sedlák je taky neskutečný dříč. Jsem rád, že nám nikdy neodmítli a chtěli vždycky reprezentovat a mají velký díl, že jsme to čtvrtfinále udělali. Byl jsem rád, že jeli, ač moc dobře věděli, že tým nebude extra silný. Roman a Lukáš udělali titul, mohli zůstat doma, dát si drink, koukat na to v televizi a říkat: ‚Ti to hrají hrozně‘. Neudělali to a jeli sem dřít. I Filip Hronek je pro mě důležitá osoba. Pomohl zapracovat mladé kluky, dal jim rady, předal zkušenosti. Zklidnil je, aby nezmatkovali.

Tak to si nechám pro sebe. Myslím, že jsem nominaci z 90 procent trefil, 10 procent tam lavíruje. Od těch 10 procent jsem očekával trochu něco jiného, ale to je hokejový život.

Mám odpověď, která zůstane ve mně, kterou nebudu rozvíjet. Mám k těm klukům úctu. I ti, kterým se nedařilo, tak určitě nepřijeli s tím, že tady nenechají všechno. Ale prostě se nepotkali s formou.

Na to bych měl odpověď, ale nechci se do toho zamotávat. Má to širší souvislosti.

Nevím. Nesmírně jsme si toho s ostatními kolegy vážili. Ale je to sport, není vždycky úspěch. Možná je to něco, co může člověk zažít jednou za život.

Nedokážu to říct veřejně. Mediálně jsem furt propadal, snažil jsem se zlepšovat, ale nebylo to asi vidět.

Je strašlivá škoda, že dostávají prostor lidi, kteří nikdy netrénovali. Protože hrát hokej a trénovat 20 lidí je podstatný rozdíl. Zeptejte se Tomáše Plekance, aby porovnal, když byl hráč a když je trenér. Zeptejte se Miloslava Hořavy, jaké to je. Pro mě je směrodatné, když mluví trenér. Trenér, co má něco za sebou: pan Vůjtek, Pepa Jandač, kdokoliv z nich. To je pro mě relevantní názor, kdy souhlasím, nesouhlasím, inspiruji se, nebo ne. Všichni ostatní lidi, kteří nic nedokázali jako trenéři, od nich to není relevantní názor. To bych mohl mluvit obecně o České republice, kritizovat vše od začátku do konce. Ale udělat to, postavit se za to, vyřešit problém a pracovat? Diametrální rozdíl! Podcasty lidí, co nestáli na střídačce nebo neuspěli, tak je neposlouchám ani nečtu. Nicméně respektuji, že mají prostor.

Ano, čtu nadpisy, to mi stačí. Dál už ne. To k tomu patří. Podívejte se, kolik jsme měli draftovaných hráčů, což je odraz toho, kolik hráčů máme potenciálně pro NHL. Samozřejmě se tam dostanou někteří bez draftu, objeví se kolem 22, 23 let. Oni je vezmou na farmu, ale najednou začnou ztrácet ambice. Jsou tam první rok, druhý, třetí, dostanou pár zápasů, pošlou je nazpátek a oni se urazí. A pak přestane pracovat, protože si myslí, že by tam měl být, ale není. Když budeme mít v prvním kole draftovaných pět hráčů po dobu deseti let, tak se o ně kluby postarají. Manažeři nechtějí ukázat, že jsou hloupí a vzali špatné hráče v prvním kole. Dají jim prostor. Jenže my ty hráče nemáme, což se musí časem ukázat. Jestli chceme budoucnost, musíme pracovat, abychom měli co nejvíc špičkově připravených 18letých kluků, kteří se na draft dostanou. Ty momenty teď jsou, jen to musíme dobře uchopit a vytvořit podmínky, aby se hráči začali vychovávat. Překlene se nějaké období a zase to bude dobré, národní týmy budou silné a budou vozit medaile do České republiky, která si to přeje.

Vůbec se neodvažuju někomu radit. Myslím, že ve třech čtvrtfinále jsme neuspěli, takže není ode mě prostor pro rady.