ANTOŠOVA BŘITVA: Škoda, že jsme nemohli mít Jágra k snídani. Patří mu obrovská gratulace

Když Jágr na začátku 90. let naskočil do NHL, běžný český fanoušek neměl možnost sledovat ho tak, jak dneska můžeme třeba u Davida Pastrňáka kdykoliv vidět jeho aktuální highlighty.

Škoda, že jsme se den co den nemohli kochat i Jágrovými geniálními momenty a góly. A že jich bylo… I přesto jsme všichni registrovali, že se v zámoří na začátku devadesátek začíná dít něco neuvěřitelného. Jaromír Jágr vlétnul do NHL s neuvěřitelnou rychlostí, obrovskou dravostí a všechny fanoušky bavil.

Představme si, kdybychom v době, kdy vyhrával jednu Art Ross Trophy za druhou, mohli u snídaně sledovat jeho aktuální videa ze zápasů. I přesto ale dokázal lidi zblbnout, v tom dobrém slova smyslu.

Ten, kdo si pamatuje 90. léta (třeba i zápasy z olympiády v Naganu), si jistě vzpomene, jaké zákroky tehdy v hokeji byly. Jaká to byla doslova řežba. I v tom se ale dokázal Jágr prosadit a stal se neuvěřitelnou modlou.

Dodneška vzpomínám, jak někteří rodiče nutili své děti dělat tisíc dřepů denně, protože to tak dělal i Jaromír Jágr. A oni mu to věřili se vším, co k tomu patří. Chtěli, aby jejich kluci byli stejně dobří jako ta „68“.

Jágr prostě český hokejový národ zasáhl tou nejlepší stránkou, jakou mohl. Ocenění, kterého se mu teď dostalo, si plně zaslouží. Toho, čeho ve své kariéře dosáhl, se už jakémukoli českému hráči jen těžko podaří. I když to všichni moc přejeme právě Pastrňákovi.

Co Jágr dokázal v NHL, jak pobláznil všechny fanoušky, i ty české, kteří ho dlouho mohli detailněji sledovat jen na olympiádách a šampionátech, je něco neuvěřitelného. Z mého pohledu je to absolutně nedocenitelné, protože svým umem, dravostí a svou image udělal obrovskou díru do světa.

O víkendu jsme zažili i extraligový zápas pod otevřeným nebem mezi Karlovými Vary a Plzní v německém Klingenthalu. Takovéto události vždy považuji za tu největší reklamní akci pro hokej, proto moc nerozumím tomu, proč naše extraliga takové akce nepořádá v Česku.

Dosud se u nás uspořádaly jen dvakrát (v roce 2011 na plochodrážním stadionu ve Svítkově a o pět let později na fotbalovém stadionu za Lužánkami) a myslím, že bychom si něco podobného zasloužili klidně každou sezonu. A nemuselo by jít jen o extraligu. Ta by byla vrcholem celého programu, předtím by se mohly odehrát i zápasy Chance ligy, druhé ligy nebo juniorů.

Bylo by prostě fajn, kdyby vznikla taková tradice, při níž by lidi spojili výlet za kulturou s hokejem. Klingenthal ukázal, že nemusí jít jen o monstrózní akci za desítky milionů, kdy se očekává minimálně 70 tisíc diváků. APK LH by měla začít přemýšlet jak udělat, abychom tohle mohli zažívat na našem území klidně každý rok.