Jašek září ve Finsku, v reprezentaci zatím nepřesvědčil: Snad se teď ukážu v lepším světle

Kdy jste se dozvěděl, že se můžete těšit na návrat do reprezentace?

Mluvil jsem s Karim Jalonenem v prosinci a nastínil mi svůj plán. Věděl jsem, že chce protočit hodně hráčů. Tak jsem vyčkával a dělal všechno pro to, abych pozvánku dostal. Naštěstí to klaplo. Je super být zase zpátky mezi českými kluky, v české kabině.

Z minulé sezony nemáte na národní tým nejlepší vzpomínky.

Karjala nám vůbec nevyšla, v Rusku jsem si moc nezahrál. Byl to nepovedený rok v reprezentaci. Na minulost ale nemyslím. Doufám, že se teď ukážu v lepším světle.

Co si od turnaje slibujete?

Dostal jsem se na přesilovky, tak snad posbírám body a góly. Budu se snažit bojovat pro tým a odvést to nejlepší, co ve mně je. Cítím se dobře, akorát na Hvězdě, kde jsme před odletem trénovali, byla fakt šílená kosa. Takovou jsem naposledy zažil před pěti lety ještě v Benátkách. A taky v dětství, takže to byla zajímavá vzpomínka.

Na mrazivou zimu musíte být zvyklý i z Lahti, ne?

Haly jsou moderní a teplé, ale samozřejmě venku panuje ta pravá zima. Mám ji rád. Hodně sněhu, zamrzlá jezera.

Jste rád, že jste se před dvěma roky rozhodl prozatím vzdát boj o NHL a přesunout se do Finska? Loni jste sbíral skoro bod na zápas a probojoval jste se do All Star Teamu, v této sezoně máte na kontě 34 bodů, nejvíc z Pelicans.

Jsem tam hodně spokojený, nemůžu si Lahti vynachválit. Dostávám hodně prostoru a těší mě, že tým na mně stojí. Bojujeme o šestku a všechno klape, jak má. I po životní stránce se mi tam líbí. Akorát mám rád sluníčko, a toho si od listopadu moc neužiju. Jdu na trénink ve tmě, odcházím z tréninku ve tmě. To je trochu depresivní.

Jak vám vyhovuje severská mentalita?

Finové jsou klidní, na všechno mají čas. Tím mezi nimi trochu vyčnívám. V zápasech jsem totiž hlavně poslední dobou docela nervák. Nevím proč. Teď jsem dostal stopku na dva zápasy za zbytečné a hloupé sekání. Probírám to s trenérem a snažím se na tom zapracovat. Kouč je trochu jako psycholog. Bavíme se spolu hodně, nejen o hokeji, ale i o životě. Finové jsou hodně starostliví a zajímají se o mě. To je fajn.

V týmu navíc máte i české spoluhráče. Loni Jiří Smejkal, letos Patrik Bartošák.

Je fajn mít možnost si pokecat česky v kabině. Finština je totiž strašně těžký jazyk. Snad ani nejde k ničemu přirovnat. Umím jen pár jednoduchých slovíček, hlavně sprostých (usmívá se). Naštěstí si vystačím s angličtinou.

Nezvažujete po sezoně podobně jako Bartošák návrat do Česka?

Těším se, až se zase uvidím s rodinou a kamarády, ale to jenom na léto. Je mi teprve 25 let. Ještě mám čas sbírat zkušenosti v zahraničí. Domů se můžu vrátit vždycky, teď se ale chci co nejdéle rozvíjet v cizině.

Vnímáte tedy štaci v Lahti jako odrazový můstek zpátky do zámoří?

Poslední dobou nad tím takhle přemýšlím. Po minulé povedené sezoně jsem se rozhodl v Lahti o rok prodloužit. Uvidím, co bude teď. Ale ještě je čas, v zámoří zbývá půlka sezony.

Letošní ročník by určitě bylo nejhezčí zakončit na mistrovství světa, co myslíte?

Samozřejmě, ale nepřemýšlím nad tím. Teď se chci ukázat a jestli to bude stačit na šampionát, to se uvidí.

Prezident Českého hokeje Alois Hadamczik v úterý večer naťukl možnost návratu státního znaku na český dres. Co byste na to řekl?

Vždycky se mi líbila starší loga. I v extralize. Změnu bych uvítal. Jako mladší jsem rád koukal na reprezentaci se státním znakem na prsou. Nevím ale, jestli pan Hadamczik svůj výrok myslel vážně, nebo ho řekl veřejnosti jen tak.