Článek
V neděli si v Jönköpingu rád přivstal, aby stihl dřívější let ze Skandinávie domů. Toužil před srazem vidět extraligový zápas svého bývalého klubu Sparty proti Karlovým Varům. „Chtěl jsem se podívat na kluky. Po zápase jsem za nimi byl v šatně a pozdravil je. Vyhráli 6:1 před plným stadionem, takže super. To se před reprezentační pauzou vždy hodí,“ usmíval se na prvním tréninku v Liberci, kde tým kouče Radima Rulíka ve čtvrtek hraje s Finskem. Za národní tým si zahraje po pěti letech. „Po tak dlouhé době je super pocit být zpátky,“ přiznal Rousek, který poslední čtyři sezony působil v organizaci Buffala, v NHL ale zaznamenal „jen“ 17 startů.
Bylo čekání na nominaci do národního týmu dlouhé?
Tak ono nebylo předtím moc šancí. De facto jsem větší část každé sezony odehrál na farmě a pokaždé jsme byli v play off, takže tam ani jednou nebyla šance na mistrovství… Jsem rád, že pozvánka přišla, můžu se zase ukázat a zvednout si sebevědomí.
Trenér Radim Rulík vás chtěl už na listopadových Finských hokejových hrách, jenže comeback do nároďáku před měsícem oddálilo zranění. Už jste stoprocentně fit?
Už ano. Pan Rulík mi tehdy volal začátkem týdne, že budu nominovaný a pak jsem si poranil klíční kost. Celou repre pauzu jsem netrénoval a léčil zranění. Teď už jsem stoprocentní. Jsem rád, že to tentokrát vyšlo. Byli jsme ve spojení už loňský rok. S Jirkou Kulichem jsme to řešili oba, ale u mě tam nebyla určitě šance se dostat, protože jsme měli play off s Rochesterem.
Zmiňujete Jiřího Kulicha, jehož v listopadu v Buffalu na delší dobu odstavily potíže související s krevní sraženinou. Jste spolu v kontaktu?
Ano, mluvili jsme spolu těch posledních pár dnů hodně ohledně jeho zdravotního stavu. Mě to za něho taky štve. Chytil se už vloni, navázal na to a zrovna teď přijde takový svinstvo. Tak jsem mu hned psal a volal, jak to vypadá. Popřál jsem mu hodně štěstí, ať se hlavně co nejdřív uzdraví.
Lukáš Rousek během tréninku hokejové reprezentace před turnajem Švýcarské hokejové hry.
Bylo by ztrátou, pokud by kvůli tomu přišel o šanci na olympiádu.
Samozřejmě. Je to mladý kluk, sbírá zkušenosti, ale v týmu hraje prvního, druhého centra, hodně minut má na přesilovkách, takže i takový mladý kluk je pro olympiádu perspektivní.
Těší vás návrat do reprezentace právě v době vrcholícího boje o nominaci na olympijské hry?
Olympiáda je až za dva měsíce. Za tu dobu se může stát hodně věcí. Víme, že máme kluky v NHL. Sice teď vyhrožovali, že neví, jak to bude s jejich účastí (kvůli zatím nedostavěné hale v Miláně, pozn. red.). Ale doufám, že pojedou, když bude ta možnost. Já tak dopředu nekoukám, dívám se jen na tenhle turnaj, jdu den po dni a uvidíme, co se stane za dva měsíce.
Je příjemné v uvozovkách vypadnout na reprezentační sraz z klubu, který se herně trápí? S HV71 jste v lize předposlední.
Určitě. Změníte prostředí, v uvozovkách se vrátíte domů. Zahrajete si zase před domácím publikem, za národní tým. Je to prostě něco jiného, takové odpočinkové v uvozovkách. Zároveň můžete nabýt sebevědomí a cítit se pak lépe po návratu do klubového hokeje. Je to fajn.
V minulé sezoně jste bojoval o setrvání v zámoří a šanci přidat další zápasy v NHL, je nároďák určitou náplastí na to, že to nedopadlo a vrátil jste se do Evropy?
Jste tady víc na očích trenérům, můžete mít případně víc šancí na reprezentační akce. V AHL obecně není žádné volno, když nepočítám Vánoce a nějaké další svátky. Do Švédska to není tak daleko, kdyby se trenéři chtěli podívat. A na mezinárodní scéně mě mohou vidět i na reprezentačních akcích.
Jak hodnotíte první měsíce v HV71?
Je to náročné. Když to vezmu po hokejové stránce z pohledu týmu, tak jsme úplně nechytili začátek a sezona se zatím nevyvíjí podle našich představ. Neumíme hrát celých šedesát minut standardně tak, jak chceme. Během zápasu máme strašně velké výkyvy. To je teď náš asi největší problém. V tomhle ohledu je to náročné. Na druhou stanu na život a věci okolo hokeje si nemůžu vůbec stěžovat. Jsem tam spokojený.
Je život ve Švédsku ve srovnání s USA pro vás velkou změnou?
Jo, je to rozdíl. Když to srovnám, tak na život je Švédsko lepší než USA. Ono taky záleží na místě, protože Amerika je velká. Ale Rochester nebyl městem na super žití, takže asi bych preferoval spíš Švédsko. Mám hezký byt s výhledem přímo na jezero, jsem tam spokojený. Život ve městě je super. Sice je menší, ale pěkný.
Zatím jste nasbíral 12 kanadských bodů (2+10), jak se po herní stránce cítíte?
Vždy to může být lepší, to je jasné. Měl jsem pár mítinků s vedením a trenéry a zatím tam nebyl žádný zdvižený prst či něco podobného. Ale hodně se to vždy odvíjí od týmu. Když se mu daří, tak se většinou daří i vám a platí to i naopak. Ovšem půlku sezony ještě máme před sebou. Víme, kde se nacházíme a v jakém jsme rozpoložení. Určitě není ideální, ale ještě je před námi druhá půlka sezony a můžeme to otočit.
Je těžké zvyknout si po čtyřech letech v zámoří na jiný styl hokeje?
Je to velký rozdíl. Hlavně co se stylu týká, rozdíl mezi malým a velkým hřištěm je větší, než jsem očekával.
Ten se bude hodně řešit vzhledem k tomu, že na Hrách bude úzké kluziště.
Rozdíl je velký. Navíc pro mě. De facto jsem v dospělém hokeji hrál osm let křídlo, přišel jsem do Švédska a najednou jsem centr, takže je tam o hodně víc bruslení. Ale jsem s tou rolí spokojený. Je mi jedno, jestli budu centr nebo křídlo. Už jsem si zvykl na všechny pozice.
