Hlavní obsah

Jsem vděčná za každou minutu na hřišti, říká Stříšková. S házenou chce skončit už do třiceti

Právě prožívá největší momenty své dosavadní kariéry. Dvacetiletá házenkářka Adéla Stříšková si vybojovala účast na mistrovství světa, kde s českým týmem usiluje o postup do hlavní fáze turnaje. Jen 159 centimetrů vysoké levé křídlo dostává prostor i po boku kanonýrky Veroniky Malé. Jak rodačka z Mostu hodnotí průběh šampionátu ve Španělsku, na jakém postu hrála dřív a proč neplánuje dlouhou sportovní kariéru?

Foto: Slavomír Kubeš, ČTK

Zleva Adéla Stříšková z Česka a Sandra Erlingsdóttirová z Islandu.Foto: Slavomír Kubeš, ČTK

Článek

Llíria (od našeho zpravodaje) - Po špatném výkonu s Německem jste potrápily Maďarsko. Jak jste viděla oba zápasy?

Náš výkon se pomalu zvedá, v sobotu jsme ukázaly, že můžeme hrát i s lepšími týmy jako je Maďarsko. Bylo to velmi vyrovnané utkání a porazily jsme se vlastními chybami, škoda.

O tom, jestli postoupíte do hlavní fáze mezi 24 nejlepších týmů světa, tak rozhodne až pondělní duel se Slovenskem. Co od něj čekáte?

Poprvé budeme v roli favoritek, věřím však, že se s novou pozicí popasujeme. Nervozita po dvou porážkách je trochu vyšší, bude to zápas o všechno, ale stále jsme naladěny pozitivně.

Vy jste byla už na mistrovství Evropy v Dánsku před rokem, kde jste ale zůstávala na tribuně. Co říkáte na to, že teď jste si za úvodní dva duely zahrála celkem půl hodiny?

Už na šampionátu v Dánsku jsem alespoň čerpala energii a užívala si atmosféru v týmu. Dalo mi to cenné zkušenosti, které teď můžu využít. Jsem vděčná za každou minutu na hřišti, už nejsem jen v hledišti a konečně můžu holkám pomoct. Nečekala jsem, že si tolik zahraju.

Foto: Slavomír Kubeš, ČTK

Přípravný turnaj házenkářek O štít města Chebu: ČR - Švýcarsko. Zleva Adéla Stříšková z Česka a Mia Emmeneggerová ze Švýcarska.Foto: Slavomír Kubeš, ČTK

Na levém křídle střídáte kanonýrku Veroniku Malou. Učíte se od ní něco?

Ano, občas za ní zajdu a ochotně mi poradí. Jsem za to ráda. Verča je hráčka světové úrovně, úplně jiný level.

Z Mostu, kde působíte, se na světový šampionát dostaly čtyři další hráčky. Jak je příjemné, že tu nejste z klubu ani zdaleka sama?

Připadám si tu jako doma, vlastně se nic nezměnilo. Už jsem ale zvyklá na všechny spoluhráčky v reprezentaci, parta je tu vždycky skvělá. Navíc se o nás krásně stará realizační tým, nic nám nechybí.

Jak probíhá turnaj z hlediska proticovidových opatření?

Respirátory musíme mít všude, ale aspoň se můžeme projít ven, což je o dost příjemnější. V Dánsku jsme totiž ani nesměly opustit hotel.

Do reprezentace jste se dostala jako levé křídlo, ještě v patnácti letech jste ale hrála na střední spojce. Proč jste post změnila?

Trenéři mě chtěli zkusit v A-týmu, ale hned mi řekli, že jsem na spojku moc malá. Tak mě šoupli na křídlo. Přechod byl strašný, moc jsem se trápila. Byla jsem zvyklá tvořit hru být v neustálém kontaktu s protihráčkami i míček. Najednou jsem dostala balon za zápas třeba jen jednou a ani jsem nevěděla, jak vystřelit. Psychicky jsem byla vyřízená.

Česká házenkářka Michaela Holanová během duelu s Maďarskem.

Co nakonec pomohlo?

Asi jen trpělivost. Moje i trenérů. Pomáhali mi a dali mi spoustu času. Tak jsem si postupně zvykla a teď už rozhodnutí koučů rozhodně nelituju, když jsem v reprezentaci (usmívá se).

Měla byste vůbec šanci se svým vzrůstem uspět na spojce?

Určitě bych nemohla střílet z dálky, to je nevýhoda. Ale podle mě střední spojka může být malá. To jsme poznaly i na přípravném turnaji v Chebu. Islandská spojka Sandra Erlingsdóttirová byla stejně vysoká jako já a hrála výborně. Se 159 centimetry to je ale složitější v obraně, nemám moc šanci blokovat střely a vyhrávat tvrdé osobní souboje.

Z Mostu pocházíte a hrajete tu házenou už od základní školy. Z týmu se za posledních osm let stala házenkářská velmoc. Vybrala jste si dobrý sport, že?

Stoprocentně. Na základce chodili na házenou snad všichni moji spolužáci, tak jsem se k nim taky přidala. A jsem ráda, že teď můžu hrát za tak úspěšný tým. Sportem se momentálně uživím. Ale dlouhou kariéru neplánuju.

Z jakého důvodu?

Chtěla bych cestovat a budovat kariéru i v jiném odvětví. Proto studuju ekonomiku a management na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Chci si udělat bakaláře i inženýra, abych se po kariéře, kterou skončím pravděpodobně dřív než ve třiceti letech, mohla o školu opřít.

Jak zvládáte studium v Ústí nad Labem s kariérou profesionální sportovkyně v Mostě?

Při online výuce to bylo určitě snadnější, stačilo mi učit se z domova. Teď jsem víc ve stresu. Jedu každé ráno do Ústí nad Labem, v pět se vrátím a hned zamířím na trénink. Ale nehroutím se z toho.

Ve škole vám vycházejí vstříc?

Naštěstí ano. Mám sportovní stipendium, takže se to dá zvládat. Sice kvůli šampionátu nestihnu zápočty před Vánoci, ale učitelům jsem to dala včas vědět a všichni jsou rádi, že jsem se dostala na mistrovství světa.

Říkala jste, že kariéru brzy skončíte i kvůli tomu, abyste mohla cestovat. S Mostem a českou reprezentací snad jezdíte po světě málo?

To sice ne, ale zajímavá místa nenavštěvuju. Z města vidím vždycky jen letiště, autobus, halu a hotel (směje se). Teď jsme se byly aspoň projít k moři, ale ráda bych v životě cestovala se vším všudy.

Reklama

Sdílejte článek
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     

Nejnovější články